Zřejmě nejznámějším filmem, který se točil v prostorách naší univerzity, je pro naši generaci snímek „Vejška”. Konkrétně v Rajské budově se odehrává i známá scéna, kdy jeden z hlavních hrdinů podvádí u zkoušky a jedna z přihlížejících zmíní, na adresu přísného zkoušejícího, větu „Servít je vůl!”. Za zdánlivě nepodstatnou zmínkou se však skrývá příběh o hlášce, která doslova proletěla světem.
Film režiséra Tomáše Vorla s názvem „Vejška” se stal od svého vzniku před deseti lety téměř kultovním a v naší generaci ho zná snad úplně každý. Ostatně, stejně jako jeho předcházející dílo „Gympl”. Jedním ze dvojice hlavních postav je i Michal Kolman, kterého v obou snímcích ztvárnil Jiří Mádl. Zatímco v prvním díle chodí všichni protagonisté společně do jedné gymnaziální třídy, v pokračování zaměřeném na vysokoškolské prostředí se právě Kolman, prostřednictvím úplatků a známostí jeho otce, dostane na „ekonomku”. Řada scén ve filmu se tak natáčela v areálu Vysoké školy ekonomické v Praze. Z jednotlivých budov tam poté téměř výhradně účinkovaly Italská a především Rajská budova.
Právě v druhé jmenované, konkrétně v místnosti RB203, probíhá známá scéna, kdy Michal skládá zkoušku u profesora Servíta, zatímco mu do ucha napovídá jeho spolužák, který je schovaný na toaletách s učebnicí v ruce. Díky tomuto podvodu ji úspěšně složí, nicméně spolužačka, která byla na zkoušce před ním, takové štěstí nemá. Když vyjde z učebny, oznámí to své kamarádce a ta pronese větu „Servít je vůl!”.
Učebna RB203 ve zmiňované scéně
Může se zdát, že hláška byla do scény daná pouze jako výplň bez většího významu. Je tomu však přesně naopak. Vznikla patrně na přelomu 50. a 60. let a dle etnologa Petra Janečka se jedná o nejznámější českou latrinálii, tj. anonymní text, který je šířen po veřejných toaletách a dotýká se témat souvisejících s dobou či okolnostmi jeho vzniku.
Vyskytla se na Eiffelovce, Velké čínské zdi i na Měsíci
Prvně se tato věta začala objevovat v okolí Dejvic v podnicích, kde se vyskytovali studenti. Při pátrání po bájném Servítovi se tak nutně musel stočit zrak k tamějšímu Českému vysokému učení technickému (ČVUT). A skutečně, nápis byl pravděpodobně odplatou profesoru Radimu Servítovi (1921-1984), který v té době vyučoval na stavební fakultě obávaný předmět „pružnost a pevnost” a byl známý svojí přísností u zkoušek. Možná nejvýstižněji tuto jeho vlastnost vyjadřuje vzpomínka jednoho z pamětníků: „V prvním ročníku jsem ho měl na zkoušce z teoretické mechaniky, kde bylo přihlášeno 30 studentů, přičemž Servít 25 vyhodil u písemky a zbylých pět na následné ústní zkoušce”.
Dle již zmíněného Janečka však v průběhu let hláška nabila mnohem většího významu. Stala se obecnou proklamací, vyjadřující „existenciální pocity z marnosti a komplikovanosti světa”. To dokládají i její měnící se slova. Po invazi v roce 1968 se začaly objevovat nápisy „Servít už není vůl”, během normalizace pak „Servít je už zase vůl” a podobně.
Věta se každopádně po desítky let masivně šířila nejen po tehdejším Československu. Traduje se, že se vyskytla na Eiffelově věži, Velké čínské zdi, Empire State Building, lyžařském můstku v Garmisch Partenkirchenu, v newyorském metru či byla dokonce vyryta do měsíčního prachu posledním mužem na Měsíci Eugenem Cernanem, který měl české kořeny. Na jakých místech se nápis skutečně vyskytl, dnes již samozřejmě neověříme. V tuzemsku jste však na větu mohli ve větší míře narazit až do Sametové revoluce, kdy se ke slovu dostaly další formy street-artu.
Foto: Vorel Film
