Sjezd kostarické řeky Pacuaré je zážitek na celý život

16. 7. 2014 | | Cestování titulní obrázek

Maličká země nacházející se na úzkém pásu pevniny spojujícím
Severní a Jižní Ameriku je známá svojí nádhernou a pestrou přírodou,
která tolik přitahuje milovníky a obdivovatele flóry a fauny
z celého světa.

Tichý oceán omývající členité jižní pobřeží země, Karibské
moře s korálovými útesy na severu, jeden z nejzachovalejších tropických
deštných pralesů, které vůbec na Zemi ještě existují, hory porostlé
mlžnými lesy, suché opadavé lesy, činné sopky a divoké horské řeky –
to vše patří mezi přírodní klenoty Kostariky.

Zdejší řeky jsou snem všech sportovců, kteří se
věnují splouvání divokých řek na raftech či kajacích a rafting je
v Kostarice druhou nejoblíbenější outdoorovou aktivitou hned po pěší
turistice. Nádherné čisté řeky tu tečou skrze hustý tropický prales a
nachází se na nich mnoho úseků divokých peřejí a vodopádů různých
obtížností. Mezi nejkrásnější kostarické řeky s nejvyšší
„přidanou sportovní hodnotou“ patří Reventazón a Pacuaré, které
dosahují stupňů obtížnosti III-IV. Na Pacuaré jsem se vypravila i já
s parťáky Maruškou a Hynkem.

V Kostarice je spousta agentur, které pořádají
raftingové výlety pro běžné turisty, půjčí vám veškeré potřebné
vybavení a vše zorganizují. V městečku Turrialba proto není problém hned
na místě si splutí řeky na raftu domluvit. Jsme jen tři a tak nás
přiřadí ke skupině dalších zájemců. Můžeme si vybrat buď jednodenní
akci anebo dvoudenní výlet s přespáním v pralesním kempu. Když už
dobrodružství, tak pořádné. Platíme 120 dolarů za osobu, prý to bude
i s plnou penzí. Moc se těšíme.

Po řece s indiány a americkými
školáky

Ráno nás vyzvedává auto, přes hory a doly nás vezou
k řece na místo, odkud budeme plout. Zde nás čeká partička river-guidů,
vlasatých indiánů typu „víno, tráva, zpěv“. Při pohledu na tyto
mladíky jsem zvědavá, jak to dopadne se slibovanou plnou penzí a myslím si
své. Zjišťujeme, že jsme byli připojeni ke skupině školáků z USA,
kteří jsou v Kostarice na školním výletě spolu s dvoučlenným
pedagogickým dozorem. Překvapuje nás, že americké děti nastupují na raft
v džínách, později nás už nepřekvapí fakt, že dětičky na raftu nikdy
v životě neseděly a naši indiánští vůdci se budou muset smířit
s tím, že od těchto malých klientů nemohou čekat, že budou pádlovat
tak, jak by asi bylo vhodné. Bude zázrak, když neztratí pádla.

Vyrážíme, plujeme na třech raftech a navíc s námi
kvůli bezpečnosti a případné nutnosti pomoci pluje i několik kajakářů.
První divoké peřeje na sebe nenechají dlouho čekat a zvyšuje se nám
hladina adrenalinu v krvi. Na nic nemyslet, makat a pořádně pádlovat.
Vůdce našeho raftu má štěstí, my tři už nějakou zkušenost za sebou
máme. Chudáci ti další dva, kteří tam mají jen ta děcka. Ti to všechno
musí oddřít sami. Při průjezdu peřejemi se vůbec nestačíme kochat
okolní přírodou, naštěstí akční úseky jsou prostřídány klid­nými
odpočinkovými úseky, kde si odpočineme, můžeme se rozhlédnout po okolním
pralese nebo skočit do průzračné říční vody a osvěžit se. Piraně tu
nejsou. Dvakrát vystoupíme na břeh v místě, kde se do Pacuaré vlévá
boční přítok a uděláme si vycházku připomínající canyoning, při které
se brodíme proti proudu přítoku, překonáváme nižší či vyšší
vodopády a v jezírkách pod nimi se koupeme. Chudáci děti jsou už celé
mokré, džíny špatně schnou…

Kempování v pralese

Navečer připlouváme do pralesního kempu. Jsou nám přiděleny stany, převlékáme se do suchého a těšíme se na večeři. Koukáme, že americké děti nemají do čeho se
převléknout, na suché oblečení zřejmě nepomysleli. Klepou se zimou, ale
jsou to stateční Američánci, nestěžují si. Naši indiánští river guidi
překvapili, připravili velmi chutnou večeři – grilované masíčko
s rýží, fazolemi a další zeleninou, k tomu ovoce, sladkosti. I to víno
bylo. Omlouvám se v duchu za to, jak jsem je předtím podcenila. Po večeři
se rozproudí příjemná zábava, vína je dost. Děti postupně odcházejí do
stanů a naši dobří raftoví vůdci posilnění vínem postupně odpadávají
a usínají tam, kde padli. Žádné stany, podlaha táborové jídelny je jim
lůžkem. Při pohledu na společensky velmi unavené river-guidy ve mně
začíná hlodat pomyšlení na to, jak se odsud zítra dostaneme. Prales mi
přijde neprostupný a sami tu řeku v žádném případě živí nesjedeme.

Nicméně strach byl úplně zbytečný, chlapci jsou
evidentně zvyklí a opravdu velmi šikovní. Ráno ze země vyskočí jako
rybičky, připraví snídani a pluje se vesele dál. Nejdřív se ovšem guidi
mezi sebou pohádali o to, kdo bude velet našemu raftu a tedy bude mít aspoň
tři schopné členy posádky. Přes spoustu dalších divokých peřejích jsme
úspěšně dopluli do našeho cíle, kde nás čeká auto, které nás odveze
zpátky do Turrialby. Byl to skvělý zážitek, který můžu vřele doporučit
všem aspoň trošku odvážným doporučit.

Autor: Hana Tomsová, vede jako průvodkyně zájezdy do Kostariky, a také zájezdy do Chile a Argentiny u CK Mundo

Čtěte také:

Mohlo by tě zajímat: