Nizozemsko – hráze, kanály a větrné mlýny versus moře

24. 1. 2014 | | Cestování titulní obrázek

Nizozemsko se do celosvětového povědomí dostalo nejen díky svým
vynikajícím sýrům a křehké kráse tulipánů, ale také díky svému
úzkému propojení s vodou a svým neúnavným bojem s tímto neúprosným
živlem. Charakteristickým znakem Holandska jsou však nejen věhlasné
větrné mlýny, které sloužily k odčerpávání vody z oblastí
položených pod úrovní hladiny moře, ale v současné době také moderní
vyspělé technologie a vodohospodářské stavby všeho druhu. Sám za sebe
mluví už jenom fakt, že přibližně polovina území Nizozemska leží buď
pod úrovní, nebo na úrovni hladiny moře.

Nejnižším místem je Zuidplas
v provincii Jižní Nizozemsko (minus 6,7 m). Obecně se říká, že kdyby
Nizozemci přestali odčerpávat vodu a trvalo to déle než tři dny, většina
jejich území by v mžiku zmizela pod vodou. Nizozemci sami o sobě
říkají, že „Bůh stvořil zemi a Holanďané k tomu přidali
Holandsko.“ Nizozemští odborníci tak právem patří mezi celosvětovou
špičku a jejich znalosti a zkušenosti v tomto oboru nemají obdoby.

Za vším se skrývá dlouholetá
zkušenost, tradice a životní styl a charakter obyvatel této houževnaté
země. Boj Nizozemců s vodou je starý jako Nizozemsko samo. Již od pradávna
museli Holanďané o svou zemi tvrdě bojovat a k tomuto nelehkému údělu se
postavili čelem, s pracovitostí a vytrvalostí sobě vlastní. Už
v prehistorických dobách stavěli obyvatelé severních oblastí,
především Frísové, takzvané terpy. To byly umělé pahorky, na které se
v případě záplav mohli před vodou s celým svým živobytím uchýlit.
I když půda nebyla zrovna zaplavená, byla hodně bažinatá, a tak lidé
začali se stavbou odvodňovacích kanálů, do kterých přirozeně odtékala
voda z jejich pozemků. Pomocí větrných mlýnů, a od 19. století parních
čerpadel, pak vodu přečerpávali do větších, většinou výše
položených kanálů a řek. 

Větrné mlýny
u Kinderdijku

Pouze několik kilometrů na
východ od Rotterdamu, v blízkosti města Dordrecht, se nachází proslavená
skupina devatenácti větrných mlýnů, cíl mnoha turistů a poznávacích zájezdů. Tyto mlýny byly vystavěny
kolem roku 1740 a i dnes jsou plně funkční. Už víme, že mlýny byly
využívány k odčerpávání vody, kromě toho se však využívaly i pro
řadu dalších průmyslových aktivit včetně řezání dřeva, výroby
hrnčířské hlíny nebo například k drcení pigmentů, z nichž se
vyrábějí malířské barvy. Tito majestátní velikáni jsou obklopeni
idylickou venkovskou krajinou a celé místo je zahaleno jedinečnou
atmosférou. Díky svému počtu a také velikosti a zachovalosti celého
komplexu byla tato skupina mlýnů zapsána v roce 1997 na seznam památek
UNESCO. Navštívíte-li Kinderdijk,
můžete také v návštěvnickém centru shlédnout poutavý a poučný film
zachycující odvěký boj Nizozemců s vodou.

Deltaplan

Do poloviny 19. století
v celém Nizozemsku fungovalo více než deset tisíc větrných mlýnů.
Jejich éra definitivně skončila s příchodem parního stroje. Problém
ovšem nastal, když se vlivem bouří nebo vysokým přílivem zvedlo moře,
které vniklo ústím řek až do vnitrozemí a způsobilo záplavy. Začalo se
tedy s budováním hrází. Účinná opatření však přinesl až projekt
Deltaplan, s jehož konstrukcí se začalo v šedesátých letech minulého
století. Toto průkopnické dílo bylo nakonec dokončeno až na sklonku
90. let, po téměř 40 letech, a dnes je oprávněně prezentováno jako
jeden z moderních divů světa. Dokonce se někdy tvrdí, že z hlediska
technické náročnosti předčila jeho realizace americký měsíční program
Apollo.

Impulsem k realizaci tohoto
monumentálního díla byla tragická záplava v roce 1953. V noci
z 31. ledna na 1. února zasáhla po dlouhotrvajících deštích provincie
Jižní Holandsko a Zeeland přílivová vlna, která dosahovala výšky až
dvou metrů. Během několika hodin bylo zaplaveno na 200 tisíc hektarů
úrodné půdy s městy a vesnicemi. O život přišlo 1835 Nizozemců a asi
200 000 kusů dobytka, o škodách na majetku nemluvě. Součástí projektu
Deltaplan je i muzeum, které návštěvníkům tuto tragickou událost a tento
ojedinělý projekt přibližuje.

Vysoušení – Schiphol,
Flevoland

Nizozemci se nekonečným bojem
s vodou nenechali nikdy zlomit, nelenili a vysoušením moře zaplavených
území získávali a i nadále získávají nová území. Na takovém
vysušeném území leží už od roku 1913 například amsterdamské letiště
Schiphol, které se nachází přibližně čtyři metry pod
hladinou moře.

Vzhledem k populační explozi se
v šedesátých letech minulého století začalo s cílem získat další
území s vysušováním jezera Ijselmeer. 1. ledna 1986 tak přišla na
svět dvanáctá provincie Nizozemska, Flevoland. Hlavním městem provincie je
město Lelystad, které leží pět metrů pod úrovní moře. Město bylo
pojmenováno po nizozemském inženýrovi Cornelisovi Lely, jehož návrh byl
základem pro realizaci celého projektu. Populační růst se pak ale zastavil
a z dalšího vysušování prozatím sešlo.

Autorka je průvodkyně CK Mundo
pro země Beneluxu

Čtěte
také:

Mohlo by tě zajímat: