Jen rok navíc mohou být na škole studenti pětiletých magisterských programů podle studijního řádu, který v současnosti platí. Proč byla škola na pětileté magistry při vytváření předpisů tak přísná? Jejich kolegové, kteří mají studium rozděleno na bakalářské a navazující, mohou bezplatně na škole zůstat o rok déle a navíc je ani poté nemůžou vyhodit. Když překročí o rok „bakaláře“ nebo „inženýra“, musí „jen“ platit školné.
Jen rok navíc mohou být na škole studenti pětiletých magisterských programů podle studijního řádu, který v současnosti platí. Po šesti letech mají utrum. To jejich kolegové, kteří mají studium rozděleno na bakalářské a navazující, mohou bezplatně na škole zůstat o rok déle a navíc je ani poté nemůžou vyhodit. Když překročí o rok „bakaláře“ nebo „inženýra“, musí jen platit školné.
Mnozí „pětiletí magistři“ o tom navíc vůbec nevědí a když teď plánují státnice a obhajobu diplomové práce, jsou přinejmenším nemile překvapeni. Málokdo si na začátku studia dokonale prostudoval studijní řád. Většina studentů se spoléhá na rady starších kolegů, zkrátka na to, co se doslechnou. Jenže tady se předpisy od předchozích najednou liší. To je ovšem problém studentů, dá se zcela po právu namítnout. Věnujme se tedy podstatě problému.
Proč škola zaváděla pro pětileté magistry přísnou podmínku „šest let a dost“? Je to proto, že za studenty o rok překročivší standardní délku studia o jeden rok nedostane státní dotace. Ani školné, které by po roce platili, školu nevytrhne. Nedají se z něj totiž hradit provozní náklady ani mzdy, protože jde podle zákona do stipendijního fondu.
Výroční zpráva VŠE za rok 2003 uvádí, že studenti děleného studia zůstávají na škole v průměru 14,1 semestru, tedy o více než dva roky déle. To znamená, že určitě existuje skupina studentů, kteří platí a na kterých škola tratí. (Blíže se jejich počet z průměru určit nedá.)
Podivné ale je, že podmínky pro pětileté magistry jsou o tolik přísnější. Žádná výjimka, žádné odvolání. Po šesti letech musíš ze školy, i když bys byl ochoten platit. Před šesti lety se předpokládalo, že škola bude učit jen v dlouhých pětiletých programech a že nový zkušební a studijní řád nebude tolerovat „věčné studenty“. Po dvou letech se však některé obory opět rozdělily a pro ně platí původní studijní řád.
Nacházíme se tak v situaci, kdy škola studentům měří dvojím metrem. Je pravda, že pětiletí magistři mají méně bakalářských (souborných) zkoušek a nepíšou bakalářskou práci. Ale vyhodit studenta po šesti letech jenom proto, že nezvládl byť jen jednu státnici, to je poněkud přísné.
Co je zájmem školy? Aby posluchači nepřekračovali dobu studia, po kterou za ně dostává dotace od státu. Aspoň do té doby, dokud se nezmění vysokoškolský zákon a školné se nebude moci použít na financování běžného chodu školy. Potom by byl zájem školy opačný. Výše poplatků totiž záleží výhradně na škole.
Proč tedy nezvýšit školné pro „věčné studenty“ na větší částku? Ta by studenty více motivovala, aby absolvovali školu včas. A ti, kteří by nedokázali dokončit studium do šesti let, by se nemuseli bát neúprosného vyhazovu. Ještě je na to čas. Studijní řád se dá změnit ještě v tomto semestru a poplatky se dají nastavit do konce dubna.
Pětiletí magistři tedy můžou jen doufat, že se jimi vůbec někdo bude chtít zabývat. Vedení i senát mají totiž plnou hlavu návrhu zcela nových studijních plánů a reformy kreditního systému.
