Skončí rozpočtové šílenství?
NázoryV posledních týdnech jsme svědky podivného vývoje kolem státního rozpočtu. Ten však představuje pouze logické vyústění hospodaření vlád především za poslední čtyři roky. Kdy se konečně dočkáme obratu v myšlení některých politiků?
V posledních týdnech jsme svědky podivného vývoje kolem státního rozpočtu. Ten však představuje pouze logické vyústění hospodaření vlád především za poslední čtyři roky. Kdy se konečně dočkáme obratu v myšlení některých politiků?
Na předvolebním mítinku ve Vsetíně byl položen dotaz tehdejšímu ministru práce a sociálních věcí Zdeňku Škromachovi, proč se naše země rekordně zadlužuje v době rekordního hospodářského růstu. Dotázaný odpověděl, že je to v podstatě „normální“, protože to dělá i mnoho jiných zemí. Znělo to tak, jako by lékař říkal pacientovi v počátečním stádiu rakoviny, že je zbytečné jej léčit. Mnoho jiných nemocných je na tom totiž hůře a v mnohem pokročilejšímu stádiu rakoviny. Stejným způsobem odpovídal i jeho nadřízený, premiér Paroubek.
Ten k tomu ještě dodal, že svízelnou rozpočtovou situaci způsobili poslanci pravicových stran, kteří před volbami prosadili populistické zvyšování sociálních výdajů. Ruku na srdce, kdyby mu to tolik vadilo, jistě by své poslance přesvědčil, aby pro tyto zákony nehlasovali. Všimněme si dále, že pokud se hovořilo o sociální spravedlnosti a podpoře rodin s dětmi, hrdě se k těmto návrhům hlásil a již nelamentoval na zlé pravicové poslance.
Není divu, že se vládnoucí garnitura sociální demokracie dostala pod palbu kritiky „vlivného důchodce z Vysočiny“. Ten se, na rozdíl od bývalého premiéra, jehož prosazovaná hospodářská politika se dá eufemisticky označit za pragmatickou či populistickou, netají se svými keynesovskými názory. V době krize připouští deficity, které se mají splácet v době hospodářského růstu. Zhruba před rokem jsem v článku „Premiér Paroubek a Mr. Keynes“ vytýkal Miloši Zemanovi tu skutečnost, že mu jako keynesovci nevadí rozpočtová politika minulé vlády. Zeman si zřejmě šetřil svou kritiku až na povolební období.
Kromě toho jsme byli ujišťováni, že se vládě daří snižovat tempo zadlužování. Ještě před volbami se tvrdilo, že schodek veřejných financí za minulý rok činí asi 2,6 procenta HDP, a že splňujeme maastrichtská kritéria. Nedávno však zveřejnil ČSÚ upřesněná čísla, která již hovoří o schodku 3,6 procenta HDP! Za rok 2004 přitom činil 2,9 procenta. Další odhady uvádějí, že letošní schodek bude větší, než se předpokládalo a rozpočet na rok 2007 nás jenom utvrdí v závěru, že přijetí Eura se odsouvá do nedohledna.
Sestavování rozpočtu na příští rok můžeme žánrově zařadit mezi frašky: Zahrnování příjmů z privatizace, o které není rozhodnuto, počítání s legislativou, která není přijata. Nová vláda již nemohla nic moc změnit. Počínání Tlustého v souvislosti se zkreslováním údajů v inzerátech placených daňovými poplatníky ani nemám sílu komentovat.
Recepty na nápravu jsou jasné a jednoduché a nemusejí být kvůli nim sestavovány speciální komise. Bohužel, nejsou politicky průchodné v době blížících se předčasných voleb. Zůstávám tak pesimistou a nevěřím, že by demokratické politické strany byly schopny zasednout ke společnému stolu a shodnout se na nutných výdajových škrtech.
Nahrávání ...
