Vždycky jsem si říkala, že bych na svém vztahu k přírodě mohla ještě zapracovat. Jako rozená Pražanda jsem strávila většinu svého života ve městě. Občas během mého života proběhly nějaké vlny, kdy jsem chtěla začít třídit odpad. Vždy mě ale ve výsledku od toho něco odradilo.
Na základce třeba vyhlásili soutěž o krále papíru. To mi ale ke změně návyků nepomohlo. Vždy se objevilo něco důležitějšího, co mě přimělo hodit lahev do směsného odpadu a běžet na hodinu. Přes všechny mé snahy třídit jsem to vzdala, pokud zrovna koš na tříděný odpad nestál přímo přede mnou. Raději jsem odpadky vyhodila do směsného odpadu, než abych počkala a donesla je k tomu určeným kontejnerům. Situace by se dala přirovnat k dietě. Těžko ji zvládnete, když budete obklopeni čokoládou (koše na směsný odpad, pozn. red.).
Vše se ale změnilo na Erasmu v Drážďanech. Pouhých sto padesát kilometrů od Prahy se ze mě stala v podstatě zapálená ekoaktivistka, i když místním Sasům by to přišlo jako úplně normální chování.
Ekologický hrníček byl stylový a vhodný i do automatů
Na drážďanské univerzitě mě hned první den v menze zaujal krásně barevný hrníček s víčkem. Prodavačka si všimla mého zájmu. S úsměvem mi vysvětlila, že když si ho pořídím, budu mít slevu čtyřicet centů na každý nápoj, který si do něj koupím. A to i v automatech na chodbách. Stál tři eura padesát. Jako studentce ekonomické školy mi rychle hlavou proběhlo, že již po devíti nákupech se mi tento kup vrátí. Kromě toho jsem neodolala jeho zářivě červené barvě.
Hrníček byl lehký a jelikož ho měla skoro celá škola, neměla jsem problém ho zapojit do svého života. Právě naopak, byl to sociální status, kterým jsem všem ukazovala, že mě životní prostředí zajímá. Dokonce jsem si vždycky vyčetla, když jsem ho zapomněla a musela jsem za kávu platit plnou cenu. Stalo se mi také, že si ke mě přisedl zahraniční student a ptal se mě, kde hrníček koupí. Kromě toho, že byl strašně cool, ještě pomáhal navazovat známosti. Němečtí kolegové mi rovněž vysvětlili, že ho vyrobili šetrnou metodou, ale jelikož studuji ekonomii, ne chemii, moc jsem nepochopila, co se mi snažili říct.
Bublinkové obálky se špatně třídí
Hned první den Orientation weeku jsem dostala dvě látkové tašky. Upřímně bych si ani jednu za tři eura sama nekoupila, ale takhle se mi to líbilo. Hlavní bylo, že jsem z toho i já sama měla naprosto skvělý pocit, že dělám něco pro naši planetu a nic mě to nestojí. Většina Němců se na této vlně veze, a tak jsem se kochala různými vzory a nápisy cizích tašek pokaždé, když jsem stála frontu u pokladny.
Věc, která mě ale naprosto dostala, byl nákup tužky na oči. Z německého Amazonu mi měla přijít jedna malá černá tužka a čekala jsem, že ji dostanu v malé bublinkaté obálce. V okamžiku, kdy jsem na poště dostala krabičku velikosti menšího set-top boxu, se mi zatajil dech. Jenom bych ráda předestřela, že se nejednalo o žádnou eko bio tužku s výtažkem z havraní šíje, ale obyčejné mainstreamové zboží. Krabička byla vystlaná papírem a asi na třech místech měla napsáno 100% recyklovatelná. Bylo mi vysvětleno, že bublinková obálka je kombinace plastu a papíru, a tím pádem se špatně třídí. Z toho důvodu se většina německých prodejců dobrovolně rozhodla pro ekologické zásilky. Srdce mi nedalo to hodit jinam než do papíru.
