Předvolební boj, volební drama i povolební euforii či zklamání máme za sebou. Přesto (a možná právě proto) si myslím, že je ideální doba zamyslet se nad volbami trochu s odstupem. Zcela jistě nejsem sám, kdo si klade otázku, zda nový rektor splní naše očekávání. Ale jakého rektora vlastně očekáváme?
Předvolební boj, volební drama i povolební euforii či zklamání máme za sebou. Přesto (a možná právě proto) si myslím, že je ideální doba zamyslet se nad volbami trochu s odstupem. Zcela jistě nejsem sám, kdo si klade otázku, zda nový rektor splní naše očekávání. Ale jakého rektora vlastně očekáváme?
Není sporu o tom, že by to měla být osobnost s určitou dávkou charismatu. Ale to nestačí. Přestože rektor školu především reprezentuje, určité vůdčí schopnosti by mu neměly chybět.
Jenže pohybuje se také v akademickém prostředí, a tak se nabízí jiná otázka: Měl by jím být spíš manažer nebo akademik?
Volební a jednací řád Akademického senátu Vysoké školy ekonomické má otázku již dávno vyřešenou: „Podle zákona a Statutu VŠE může kandidovat na funkci rektora zejména vysokoškolský profesor nebo docent.“ Ačkoliv je tam ono kouzelné slůvko „zejména“ a nikoli „výhradně“ nebo „pouze“, přesto to významnou měrou určuje, kdo má a nemá kandidovat.
Já se však domnívám, že se, ať už zákon nebo statut školy, dost zásadně mýlí. Je snad primárním úkolem rektora učit a přednášet? Nechci ani zpochybňovat, ani zlehčovat pedagogické tituly, určitě osobnosti dodávají glanc. Jenže pokud bych měl jít ještě dál, rozhodně si nemyslím, že docent či profesor znamená automaticky kvalitního pedagoga. Tak co vlastně věta ze senátního řádu říká? Že by měl být rektor vážená osobnost? Ale to jsme přeci zpět na začátku u reprezentativní osobnosti…
Na druhé straně ani nechci přeceňovat manažerské schopnosti. Ale tak nějak mi přijde, že jsou pro rektora podstatně důležitější než titul před jménem. Jako dovedného manažera se snažila prezentovat sama sebe odcházející rektorka, například v listopadovém čísle Studentského listu v článku „Naše škola má dobré jméno“. Na mezinárodním poli škola zaznamenala jisté úspěchy, ale přímo na domácí půdě rektorka všechny přesvědčit o svých vizích nedokázala (stačí zmínit oddělený přechod fakult na ECTS) a v krizových situacích nezaujala jednoznačné stanovisko (například během dění na Fakultě národohospodářské před dvěma lety).
Dávají letošní volby odpověď na mou otázku? Opravte mě pokud se mýlím, ale v posledním kole rektorských voleb proti sobě stáli akademik a manažer. Na jedné straně velice oblíbený pedagog, na straně druhé úspěšný děkan. A výsledek? Nejtěsnější rozdíl jako by potvrzoval, že ideál bychom našli v průsečíku akademik-manažer. Ale možná, že se úplně mýlím a že se jednalo „pouze“ o souboj dvou výrazných osobností. A možná profesor Hindls své manažerské dovednosti prokáže. Držme mu palce.
