Státní úředník musí mít termín, jinak problém nebude řešit
RozhovoryOldřich Dědek ukončil studium oboru Ekonomika zemědělství na VŠE v roce 1978. Ale již při něm se začal plně zajímat o ekonomickou teorii. Po několika letech na Akademii věd a v centrální bance se stal v roce 1999 jejím viceguvernérem. Od roku 2007 je zodpovědný za zavádění eura v České republice.
Oldřich Dědek ukončil studium oboru Ekonomika zemědělství na VŠE v roce 1978. Ale již při něm se začal plně zajímat o ekonomickou teorii. Po několika letech na Akademii věd a v centrální bance se stal v roce 1999 jejím viceguvernérem. Od roku 2007 je zodpovědný za zavádění eura v České republice.
Začal jste studiem ekonomiky zemědělství a skončil v centrální bance. Jak je to možné?
Neměl jsem úplně typický průběh kariéry. V době, kdy jsem studoval na VŠE, jsem musel studovat celou řadu balastových předmětů jako třeba Dějiny dělnického hnutí, Vědecký komunismus, Politická ekonomie socialismu. Bylo to pro mě dost traumatické. Jednoho odpoledne jsem ale šel kolem antikvariátu, kde jsem uviděl knihu od R.G. D. Allena Matematická ekonomie. Vůbec jsem netušil, že něco takového existuje. Stala se pro mě v té době biblí. Cítil jsem se jakoby osvícen, když jsem viděl ty integrály, derivace, matice. Byl jsem tím tak nadšen, že jsem přestal věnovat čas studiu zemědělských předmětů a zcela jsem se přeorientoval na tu ekonomickou teorii.
Věřil jste těm všem teoretickým poznatkům?
Byl to možná ode mě takový romantismus. Posléze mě život zavál do České národní banky (ČNB). Tam jsem si uvědomil, že modely jsou někdy odtržené od reality, nazval bych to umění pro umění.
Jak se pozná dobrý model?
Pozná se tak, že má vypovídací hodnotu. Pokud řekne něco o realitě za určitých zjednodušujících podmínek. Je v něm určité sdělení. Už při škole jsem pracoval na poloviční úvazek v Československé akademii věd na Ekonomickém ústavu. To mě zcela pohltilo. Později mé teoretické nadšení pro ekonomické modely uzemnily praktické problémy, na které jsem narazil v ČNB.
Byl problém uživit se během let do revoluce, kdy jste pracoval na Československé akademii věd?
Na akademii byl tehdy zvláštní život. Komunistický režim umožňoval celkem pohodlný život odtržený od reality. Byli jsme tam jako knihomolové. Četli jsme knihy, pak se udělala nějaká výzkumná práce, opět se četlo a něco napsalo a takto stále dokola. Moc jsem neřešil, jestli to má ekonomické využití, nebo ne. Plně mě uspokojovalo rozšiřování vědomostí.
Jak jste se dostal do centrální banky?
Přechod do centrální banky byl velmi prozaický. Když se začala provádět hospodářská transformace a hledaly se úspory ve státním rozpočtu, tak se akademie věd stala místem, které postihly finanční škrty. Ředitel Ekonomického ústavu ale dostal nápad. Zeptal se guvernéra ČNB, pana Tošovského, zda by nechtěl založit nějaké výzkumné centrum v ČNB. Nápad byl přijat, takže jsem začal pracovat v ČNB jako náměstek Institutu ekonomie. Tam už jsme samozřejmě byli vrženi do praktického rozhodování. Můj první významný problém, který jsem musel řešit, byl, zda po zániku české koruny zavést clearingový platební systém, či nikoliv. Doporučili jsme to a nakonec se to i uskutečnilo. Myslím si, že tím prestiž našeho institutu vzrostla.
Právě v ČNB jste přišel o iluze, že ekonomické teorie fungují. Bylo to tvrdé vystřízlivění?
Byl to určitý proces hledání pravdy, určitá deziluze. Na druhou stranu to nebylo nějak tvrdé přistání, vždy mě bavilo se učit, dokázat si, že umím přemýšlet, že rozumím, že jsem schopen zůstat v kontaktu s vyspělou ekonomickou teorií. Na druhou stranu mě ale život nutil sledovat literaturu z toho praktičtějšího hlediska, při skutečných problémech často nezbývá tolik času na teorii. Stále jsem si ale zachoval úctu a zájem o modely, z nichž vyplývají doporučení pro hospodářskou politiku.
Doporučil byste něco studentům? Můžou při přechodu do praxe narazit také na určitou deziluzi?
Já si myslím, že v současné době je řada kvalitních učebnic makroekonomie, kde je kontakt s praktickými problémy vidět. Já na Univerzitě Karlově učím předměty, například Finance podniku, které mají bohatou teorii a propracované modely. Na druhé straně je tam dobře vidět kontakt s tou realitou. To je poloha, která mi velmi sedí.
Dá se říct, že jako koordinátor pro zavedení eura objevujete zase něco nového?
Určitě. Je to pro mě další zkušenost. V ČNB jsem se věnoval zejména těm klasickým problémům měnové politiky. Stejně tak jsem v tomto smyslu studoval problematiku evropské měnové integrace. Jako koordinátor se věnuji odlišným problémům, hlavně technokratickým otázkám: jak zaokrouhlovat, jak převést státní správu na euro, jak vést komunikační kampaň. Jsou to jiné typy problémů a beru je jako výzvu. I v těchto pokročilejších letech mi nevadí ponořovat se do nové problematiky. Seznamuji se s ní a baví mě, když mohu naostro určité teoretické poučky aplikovat přímo v praxi. Tam si člověk ověřuje, co je relevantní a co není.
Můžete dát nějaký příklad?
Příkladem může být celá teorie evropské integrace. Prostudoval jsem výklad optimálních měnových oblastí a nyní jsem postaven před úkol zavést euro. Z teorie vyplývá řada doporučení, například že Evropa není optimální měnová oblast nebo že je potřeba zachovat autonomní měnovou politiku. Sleduji, na kolik jsou tyto poučky akademické a na kolik nosné. Nutí mě vidět tu teorii trochu kriticky. A diskuze, která se o ni opírá, je někdy odtržená od reality.
Jaká diskuze?
Diskuze, jakou hodnotu má nezávislá měnová politika. V teorii se říká, že je důležité, aby měla země nezávislou měnovou politiku, aby v případě, když utrpí asymetrický šok, mohla s její pomocí reagovat. Z praktického pohledu ale vidíte omezenost nezávislé měnové politiky na šoky reagovat. Poučky nestojí na pevných základech. Například při pojednání o kurzu jako nástroji dosažení makroekonomické stability teorie nebere příliš v úvahu kurzovou spekulaci.
Byl jste v ČNB v roce 1997?
Přesně tak, prožil jsem spekulativní útok na korunu. To byla velmi vzrušující doba.
Co rok 2002?
To byla podobná situace jako je dnes. Koruna velmi rychle posilovala díky vládě, která nečeká, až nějaké ty devizové příjmy přijdou, a oznámila, že bude privatizovat. To podnítilo spekulace. Kurz se vyvíjí pod tlakem očekávání. Tenkrát se zrodila idea vládního účtu, která je platná i v současné době. Snažili jsme se to zvrátit, ale intervence nedovedou jít proti trendu. Otázkou je, co by se stalo, kdybychom to neudělali, jestli by pohyb nebyl ještě větší. Dělali jsme, co se nám zdálo nejlepší.
Má ČNB ještě nějakou moc nad kurzem?
Byl jsem v pozici člena bankovní rady po dobu šesti let, takže jsem si mohl na vlastní oči vyzkoušet, do jaké míry je schopnost působit na kurz reálná nebo fiktivní. Myslím, že nesprávné jsou obě krajní polohy. Vždycky jsem se držel názoru, že toho centrální banka moc ovlivnit nemůže, ale může toho hodně zkazit. Tím chci říct, že musí být důvěryhodná, musí být předvídatelná a nesmí trhy překvapovat. Potom, když dělá měnovou politiku s tímto vědomím, může být někdy účinná.
Poslední snížení úrokových sazeb ČNB překvapením bylo.
Někdy se to dělá záměrně. Trhy se překvapí, aby byla intervence účinnější. Nevím, jestli to byl specifický záměr nebo jestli to byla spíše souhra nějakých okolností. Zkrátka intervence se provedla. Rád bych ale připomenul, že to bylo v době, kdy se začal obracet sentiment trhu, takže k tomu oslabení by možná došlo i bez intervence.
Vraťme se k euru. Vadí Vám při práci neexistence termínu jeho přijetí?
Mně jako koordinátorovi to spíše věci komplikuje, protože když státní správa nemá nějaký termín, tak pro ni problém jakoby neexistuje. Pokud není jasně řečeno, do kdy musí něco být, tak pracovníci státní správy mají celou řadu jiných problémů a priorit. Nedělá se to zkrátka s takovým nasazením. Zatím to moc nevadí. Lze provádět celou řadu úkonů bez stanovení termínu, ale od určitého okamžiku, když termín nebude, ztratí celý proces hybnost a smysl. Proto si myslím, že vláda, z mého sobeckého pohledu koordinátora, by měla termín stanovit, třeba i později, ale aby tady nějaká ta meta byla.
Máte pocit, že by euro mělo být přijato brzy, či později?
Jednoznačně patřím k zastáncům přijetí eura. Vyvozuji to z toho, že česká ekonomika je relativně malá, vysoce propojená zahraničním obchodem a finančními toky s eurozónou. Také kurzová stabilita je jednoznačným přínosem pro průmyslový sektor. Podnikový sektor v poslední době tlačí na stanovení termínu. To je podle mě naprosto objektivní požadavek. Pokud se nebude dařit exportérům a podnikům napojeným na export, tak potom se samozřejmě nebude dařit nikomu. Export je velký zdroj příjmů a bohatství české ekonomiky.
Pokud obyvatelé bohatnou a export tratí, tak tratí i lidé?
Bylo by to, jako kdyby při penzijní reformě nějaký expert, který by ji řešil, nebral v úvahu, že důchody mohou být na velikosti omezeny zdroji, které vytvořili práceschopní obyvatelé. Podobného je to s vazbou podnikového sektoru na obyvatelstvo. To si peníze samo tisknout nemůže.
Je důležité dvojité označování cen při přechodu z koruny na euro? Je možné říct, že když obchodníci budou mít někdy vyšší ceny, lidé si toho všimnou a půjdou jinam?
Takové úvahy přesně existovaly na začátku ekonomické transformace, když se připravovala cenová liberalizace. V té době se také argumentovalo, že spotřebitelé musí použít takzvaného volebního práva nohou. Tedy když někde vidím ceny příliš vysoké, nebudu tam nakupovat a půjdu ke konkurenci. Nelze si myslet, že to je spásonosný nástroj, ale nějakou váhu má. Konec konců všechny země dvojité označování cen používali. Bude to hlavně taková pomůcka, aby se lidé naučili vcítit se do nové měny. Budou zpočátku velmi dezorientování, nebudou mít žádnou představu, jaké jsou cenové relace v eurech.
Myslíte, že funguje volba nohou teď v korunách?
Ekonomicky liberálně laděný ekonom by řekl, že ano. Já jsem v tomto opatrnější, ale určitě bych tento efekt nepodceňoval.
Už jste přemýšleli nad informační kampaní?
Zatím ji nepřipravujeme, ale začínáme přemýšlet, koho oslovit, co by měla kampaň obsahovat, kdo jsou zranitelné skupiny. Začínáme dělat první krůčky.
Jak moc při přípravě přechodu pomáhají zkušenosti z ostatních členských států?
Sledujeme zkušenosti z Malty a z Kypru. Jsou to pro nás trochu vzdálené ekonomiky a možná trochu netypické. Laboratoří pro nás bude Slovensko. Mám dobré vztahy s tamním koordinátorem. Na Slovensku bude velmi záviset, jak bude euro přijímáno v českých zemích. Pokud tam nedojde k cenovému růstu, tak argumenty odpůrců eura se stanou ještě méně přesvědčivými. V opačném případě lze čekat dopady na veřejné mínění v českých zemích.
Používáte zkušenosti z přechodu z československé koruny na českou?
Toto je dobrá zkušenost hlavně pro ČNB. Ta bude zodpovědná za vlastní výměnu oběživa, aby zkrátka nedocházelo k nějakým kolapsům, aby byl dostatek nové měny, což bude taky velmi náročný logistický proces.
Proč si myslíte, že řada českých ekonomů i politiků zastává názor, že je moc brzo na hodnocení životaschopnosti eura?
Mám trošku rozpaky, když si vzpomenu, jací byli mnozí z těchto ekonomů odvážnými reformátory na začátku transformace. Nebáli se jít do rizikových projektů. A šli do nich, protože jim věřili. Teď jako by to byli úplně jiní lidé. I po dvaceti letech bude možné stále tvrdit, že zkušeností je stále relativně málo. Na druhé straně jsem přesvědčen, že za deset let své existence je euro relativně úspěšný projekt. Neukazuje se, že by vedlo k nějakému rozkližování integrace. Rozhodování je vždycky rozhodování za nejistoty, za neúplné informace. Myslím si, že těch pozitivních je však pro zavedení eura dostatek.
Nedá mi to, abych se nezeptal. ČNB byla viněna za recesi, která postihla Českou republiku ke konci devadesátých let, prý špatně řídila peněžní zásobu.
Když se politikům nedaří, tak to je všude ve světě, svádí vinu na centrální banku. Ale o tom se dají vést dlouhé diskuze. Já si myslím, že ty hlavní důvody byly v některých aspektech transformace. Měnové turbulence z konce devadesátých let bych vyhodnotil jako klasickou krizi platební bilance než chybu centrální banky. Ale byl jsem tou dobou poradcem guvernéra, takže mohu být obviněn z podjatosti.
Nakonec se ještě na chvíli vrátím ke škole. Udivuje vás něco?
Co mě skutečně imponuje, to jsou nové prostory. Mám na mysli Rajskou budovu. V mé době se stavěla Nová budova. Měli jsme podmínky mnohem stísněnější, nebyly počítače. Svým způsobem studentům závidím, že mají mnohem větší komfort. Za nás také neexistovalo jezdit do zahraničí. My jsme byli skutečně omezeni na studium zahraniční literatury. Nové možnosti jsou pro studenty opravdu báječné.
Nelitujete času na VŠE, když jste nakonec celý život dělal něco jiného?
Nelituji toho, škola mi umožnila na tehdejší dobu poměrně volný styl uvažování. A když jsem zjistil, že mě to táhne jinam, katedra zemědělství mi nebránila v mém osobním rozletu.
Nahrávání ...
