Poslední dvě léta jsem strávila pracovně v Anglii, přesněji
v Oxfordu, kde jsem pomáhala jednomu profesoru filosofie. Loňské prázdniny
jsem se rozhodla místo „pouhého“ pracovního zatížení v Oxfordu
i pořádně cestovat a poznávat krásy Anglie.
Zásadní otázkou cestování po Anglii byla vzdálenost a cena. Nemůžu
říct, že bych si při svém platu od Paula musela urvávat chleba od pusy,
abych se někam podívala, ale při ekonomickém zhodnocení mezního užitku
ceny a zábavy, mi prostě 40 liber za jízdenku do Bath připadalo krapet moc,
co si budeme povídat. I přes fakt, že cestování po Anglii je drahá
záležitost, jsem po delším a zevrubném prohledávání internetu objevila
několik známých a zajímavých míst, kam se dalo z Oxfordu za relativně
slušnou cenu podívat. Mezi nimi byl i Stratford nad Avonou, známé to
rodiště Shakespeara.
K mému velkému překvapení autobus z Oxfordu do Stratfordu jezdí pouze
jedenkrát za den, což ve srovnání s půlhodinovým intervalem odjezdu
autobusu do Cambridge není zas tak moc často. Nemluvě o tom, že máte pak
čtyři hodiny na prohlídku celého Stratfordu. I přes tyto pochybnosti jsem
si koupila jízdenku, přečetla všechno, co wikipedie ví, a vyrazila. Po
cestě jsem přemýšlela, že hned po Londýně byl Stratford druhým
nejčastěji skloňovaným městem Británie v průběhu celých osmi let
strávených na gymplu. Začínala jsem se vážně těšit a cítit takové ty
nadšené motýlky v břiše, že uvidím něco výjimečného, plného
historie a kultury.
Už při příjezdu do Stratfordu mě čekala studená sprcha. Každé
normální město má nějaké to nádražní zázemí a když už nemá
příjezdovou halu, tak má alespoň stánek s párkama a colou. Ve Stratfordu
vás uvítá sportovní centrum s bazénem. Ovšem, že jste se dostali do
fitka, se dozvíte až v momentě, kdy se u pultíku ptáte paní v kolik a
z kterého nástupiště vám odjíždí autobus domů? A ona vám
s úsměvem odpoví, že to neví, ale že by vám ráda nabídla permici na
10+1 dní plavání v jejich novém a moderním plaveckém bazénu. V tu
chvíli si myslíte, že jde o blbý vtip, ale po zevrubném prohlédnutí
stěny za ní, zjistíte, že to vtip není a že si za 10 liber můžete
koupit třeba jedny z patnácti druhů plaveckých brýlí. Tak se trochu
mátožně vypotácíte z příjezdové haly Stratfordu a jdete hledat tu
slávu jménem rodný dům Shakespeara.
Hned po odchodu z nádraží Stratfordu jsem poznala, že to město není
zrovna moc velké. Z nádraží je to ani ne pět minut chůze na hlavní ulici
Stratfordu – Henley street, kde se nachází i rodný dům onoho slavného
spisovatele. Henley street je sama o sobě krásná ulice, jen mi vadilo, jak
se násilně mezi ty nádherné viktoriánské domečky vtěsnaly obchody se
suvenýry a fastfoody. Tyto krámy a historické budovy k sobě pasují stejně
dobře jako olej a voda, je to něco, co se ničím nedoplňuje a nikdy se to
nespojí. V některých městech si suvenýrů ani nevšimnete, ale tady
působily jako pěst na oko. Prostě se to nepovedlo.
Po menším zklamání z hlavní ulice jsem se vydala prozkoumat další
z pěti domů spjatých se shakespearovým životem. Abych řekla pravdu, pokud
si mám vybrat, jestli se půjdu podívat do domu, nebo na zahradu, vždy
zvolím tu zahradu. Proto jsem si zaťatými zuby koupila vstupenku do zahrady
u New Place, rychle se snažila zapomenout na to, že jsem za ní dala deset
liber, a šla se kochat. Vstupenka za deset liber do zahrad, byť nádherných,
ale přece jenom bezvýznamných, ve mně začala z principu bublat už
u vstupu do hrobky Williama Shakespeara, kde chtěli libru a půl a ještě
jsem dostala průvodce v češtině. Nicméně při pohledu na hodinky jsem
zjistila, že mám celý Stratford prohlídnutý a stále mi zbývá ještě
dvě hodiny, a v tu chvíli jsem pochopila, proč mám ve Stratfordu
„pouhé“ čtyři hodiny na prohlídku, – protože tam vážně
chcípnul pes.
ČTĚTE TAKÉ:
