V rámci výměnných studentských programů byla od ledna do června 2002 „mojí“ školou Norwegian school of Management. Univerzitní campus pro bakaláře je přímo v norském hlavním městě a inženýři studují v předměstí Osla, v Sandvice.
V rámci výměnných studentských programů byla od ledna do června 2002 „mojí“ školou Norwegian school of Management. Univerzitní campus pro bakaláře je přímo v norském hlavním městě a inženýři studují v předměstí Osla, v Sandvice.
Akademický rok je zde organizován do trisemestrů trvajících 10 týdnů. Počet zapsaných předmětů se pohybuje v průměru mezi třemi až čtyřmi, výuka každého je jednou týdně v tříhodinovém bloku. Součástí absolvování předmětů bylo řešení případových studií, jejich prezentace na hodinách a většina kurzů měla ve své náplni i vytvoření závěrečné práce. Učitel zadal téma a tříčlenný tým musel oslovit a navázat spolupráci s reálnými firmami na trhu. Od nich získal potřebné informace a s pomocí studijního materiálu stvořil závěrečnou práci.
Protože škola má v Norsku velmi dobré jméno, nebyl problém potřebné kontakty navázat. V ohromení, že nás se školním projektem marketingový ředitel norské pobočky Accenture nebo PA Consultancy nevyhodil a že si dokonce připraví prezentaci, jsme se s mým týmem asi stokrát scházeli a vymýšleli, na co že se to vlastně budeme ptát. Mezi litry kávy, kupami tzv. školních sušenek značky Dixi (nejlevnějších z tamní nabídky), hodnocení předešlé párty, počasí, světových kulturních odlišností a norské módy se společnými silami podařilo připravit bojový plán s otázkami. Ve firmě jsme si pak velmi nonšalantně dělali poznámky a při diskusi jsme s výrazem odborníka na danou problematiku nadšeně a přesvědčivě zastávali teoretické názory získané z učebnic a přednášek. Pak následovaly další litry kávy, kupy sušenek a transformace vzletných myšlenek na papír, což už byla činnost méně dobrodružná. Kromě toho, že znalosti vstřebané během procesu psaní seminárky se mi z hlavy jen tak nevypaří, jsem také zjistila, že Accenture podává chuťově lepší kávu než firma PA Consultancy. Ta má ovšem lepší hrníčky.
Zázemí norské školy odpovídá požadavkům kladeným na studenty. Samozřejmostí je moderní knihovna, studovna a počítače s Internetem bez front. K dispozici je rozsáhlá školní databáze a také budova v těsné blízkosti školy, kde jsou vybavené studijní místnosti právě pro týmovou práci a kam je vstup na kartu celých 24 hodin. Škola je soukromá a učitelé jsou studentům partnerem a ochotným rádcem. Předměty jsou ve velké většině zakončeny testem, ústní zkouškou nikdy.
Studium v zahraničí je vždy příležitostí porovnávat. Podle mého názoru jsou studenti VŠE na velmi dobré jazykové i odborné úrovni. Asi největší problémy s angličtinou měli Francouzi se svým typickým přízvukem. Občas už byli dost otrávení, když byli potřetí požádáni, aby zopakovali, co to vlastně říkali. Studenti z Holandska mají prý doma všechny předměty včetně učebnic v angličtině. Zbožňovali diskuze a prezentace, kde z nich vyzařovala zkušenost a sebejistota, podobně jako z Američanů a Kanaďanů. Studenti z Německa a Rakouska mluvili o svém vysokoškolském systému vzdělávání jako o dost teoretickém a v prezentacích nebyli zase tak zběhlí. Norové umí anglicky velmi dobře, ale na hodinách se asi projevovala jejich severská chladnost a moc toho nenamluvili.
Norsko je bohatou zemí od 70. let, kdy byly v moři objeveny zásoby ropy. Stravovací návyky jsou ale z doby dřívější a typický Nor si ráno u snídaně namaže navíc jeden krajíc chleba s norským kozím sýrem jako svačinu. Ve škole namísto menzy proto fungovalo zařízení na způsob kavárny, kde byly k dostání kromě nápojů také saláty a bagety. Ovšem za takové ceny, že si sváču do školy raději nosili i Američané.
O zábavu pro zahraniční studenty se starala International commitee, obdoba Contact Clubu na VŠE. Studenti pro nás připravovali každý trisemestr jeden velký výlet – byli jsme lyžovat ve středisku Hemsedal a podívali se za polární kruh do města Tromso. Výměnných studentů bylo v Sandvice kolem 40 a po několika týdnech jsme si už plánovali různé akce sami. Nejoblíbenější byly výlety, párty a mezinárodní večeře, kde každý národ vaří svoji specialitu. České bramboráky se spoustou česneku vzbudily zasloužený respekt. Obrovskou sportovní akcí, do které se zapojili také zahraniční studenti, byl štafetový běh z Osla do Bergenu (400 km), na kterém už dvacet let spolu každý rok soutěží univerzity z těchto měst. V průběhu výborně zorganizované akce ve sportovní atmosféře roztála norská chladnost a odstup a Norové se objevili v docela jiném světle, než na školních chodbách, byli zábavní, milí a přátelští.
Teď už je „mojí“ školou opět VŠE. Asi se ale půjdu zeptat studijní referentky, jestli „moje“ školy můžu mít dvě.
