Termíny na státnice? Zkuste to až v létě!
NázoryUž samotné přihlašování na státní zkoušku dávalo Vlaďce tušit, že nepůjde vše úplně hladce. Protože katedra psychologie, kde psala diplomku, její hlavní státnici nevypisuje, mohla se Vlaďka přihlásit na kterékoliv z ostatních kateder. „Tam se mě ale všichni ptali, jestli u nich píšu diplomku. Když jsem odpovídala, že ne, říkali mi, abych si počkala, až co zbude.“ Dokonce jí doporučili, aby to zkusila až v létě za půl roku.
Už samotné přihlašování na státní zkoušku z hlavní specializace Podniková ekonomika a management dávalo Vlaďce tušit, že nepůjde vše úplně hladce. „U nás na třetí fakultě se většina lidí přihlašuje na hlavní státnici tam, kde píší diplomku,“ říká Vlaďka a pokračuje: „Jenže já jsem dělala diplomku na vedlejšce, na psychologii.“
Protože katedra psychologie její hlavní státnici nevypisuje, mohla se Vlaďka přihlásit na kterékoliv z ostatních kateder. „Tam se mě ale všichni ptali, jestli u nich píšu diplomku. Když jsem odpovídala, že ne, říkali mi, abych si počkala, až co zbude.“ Dokonce jí doporučili, aby to zkusila až v létě za půl roku.
Nakonec se Vlaďce podařilo usmlouvat termín na katedře marketingu na úterý 28. ledna. Více než tři týdny, které strávila doma zavalená skripty a zápisky z přednášek, utekly jako voda. „Den před státnicí jsem zavolala kamarádovi, který byl zrovna ve škole, aby se mi podíval, kolik lidí je na zkoušku přihlášených. Za chvíli mi volal zpátky, že ta státnice je zrušená.“
Po počátečním rozčarování začala Vlaďka přemýšlet, co dělat. Pondělí odpoledne, z Plzně už by to do školy na konzultační hodiny nestihla. Zkoušela telefonovat sekretářce katedry marketingu, nikdo to však nebral. „Nakonec jsem volala svému příteli, který pracuje v Praze. Tomu ale ve škole řekli, že sekretářka je celé pondělí u doktora a od úterka má dovolenou. Abych si počkala, až se vrátí, a pak se s ní domluvila.“
„Háček byl v tom, že deset dní nato jsem měla dělat další státnici z vedlejšky, na kterou jsem se potřebovala učit,“ vzpomíná Vlaďka. Přítel se ji snažil přihlásit na jinou katedru, téměř všechny termíny však byly plné. Všude doporučovali, ať to zkusí v létě. Několik volných míst zbylo na katedře podnikové ekonomiky. Reakce sekretářky však byla jednoznačná: „Já už to mám uzavřený, mně už se tam nechce nikoho dopisovat.“ Večer šla Vlaďka spát s pocitem, že je naučená, že druhý den měla jít na státnici, ale nemůže, protože se sekretářce prostě nechtělo.
V úterý ráno přijela Vlaďka do Prahy a navštívila doc. Kubálka, proděkana pro pedagogiku Podnikohospodářské fakulty. „Sice neměl konzultačky, ale vyslechl mě. Pochopil to snad jako jediný na téhle škole. Zavolal některé sekretářce, byla to shodou okolností ta, co říkala, že už to má uzavřený, že už se jí nechce brát tužku do ruky. Najednou to šlo.“ Zkoušku dělala místo v úterý v pátek.
Ani s odstupem času nechápe Vlaďka postoj kateder: „Proč mi hned neumožnili přehlásit se na jiný termín, když to nebyla moje chyba? A proč mi vůbec nedali předem vědět, že je zkouška zrušená? Sekretářka moje číslo má, najít si školní mailovou adresu trvá pár sekund.“ A celkový pocit z prošlé anabáze? „Absolutní bezmoc, jeden student tady nic nezmůže.“