iList.cz » Třídenní extrémní závod. Týmy zdolaly vzdálenost jako z Prahy do Ostravy

Třídenní extrémní závod. Týmy zdolaly vzdálenost jako z Prahy do Ostravy

12. 11. 2006 | Jan Smolík | titulní obrázek

Zdánlivě další poklidné ráno. Po studené noci stoupala z Berounky pára, ale jinak všechno nasvědčovalo, že bude krásný den, přímo vybízející k relaxaci. Závodníky probouzející se v kempu v Zadní Třebáni však odpočinek nečekal. Před nimi bylo 360 kilometrů non-stop, pěšky, na kole, na vodě i na bruslích. To vše v rámci nejtěžšího u nás pořádaného expedičního oudoorového závodu s názvem Nev-Dama Czech Adventure Race.

Jediný závod tohoto druhu u nás již čtvrtým rokem pořádá Centrum tělesné výchovy a sportu VŠE ve spolupráci s VŠTJ Ekonom Praha. Duchovním otcem a zároveň ředitelem závodu je odborný asistent CTVS Tomáš Vaněk, sám aktivní závodník. Letos byl závod pořádán jako otevřené i akademické mistrovství republiky. Časový limit byl stanoven na 75 hodin.

Předstartovní horečka

Zatímco většina týmů snídala či domýšlela poslední drobnosti, některé týmy se teprve ráno sešly. Jeden z členů týmu CBTP teprve v průběhu noci přijel z dovolené v Itálii. Jiné týmy se naopak již před startem rozpadly. Závodník ambiciózní Debry CZ v průběhu noci dostal horečku. Jeho spoluběžci strávili ráno obcházením pořadatelů a přemlouvali je, ať si s nimi jdou zazávodit. Nepovedlo se, a tak se rozhodli startovat mimo závod ve třech. Stejný osud čekal i tým Vysmash, ti však jako tříčlenní už přijeli.

Kupředu!

Hodiny ukazovaly přesně 10 a kalendář středu 13. září, když starosta Zadní Třebáně slavnostním hvizdem vyslal závodníky na trať. Úvodní parkový orientační běh po obci byl jen na
zahřátí, ale fakt, že místní postavili ploty a domy na místech, kde mapa stále ještě ukazovala asfaltové silnice, jej trochu komplikoval. Rovněž přebíhání frekventované železniční trati bylo potřeba správně naplánovat, neboť závory byly dole každou chvilku. Každopádně jej všechny týmy zvládly za zhruba čtyřicet minut a vydaly se na kánoích po Berounce přímo do Prahy.

Angličan to zalomil

V průběhu kajakářské a následující bruslařské etapy se do vedení dostal finský tým Omjakon Sweaters, který využil svých silných rukou a zkušeností z běhu na lyžích. Na bruslích bohužel došlo i k prvnímu úrazu. Závodník z anglického družstva High 5/Snowcard.co.uk si zlomil nohu, poté co spadl, když na něj zahoukalo auto. Naštěstí však toto bylo jediné vážnější zranění v závodě.

Poté, co se družstva vyzula z bruslí, vyrazila na 45kilometrový „turistický výlet“ po známých památkách. Trasa je vedla na zřiceninu Karlík, kolem Karlštejna i do kláštera Svatého Jana pod skalou. Kdo si myslel, že okolí Prahy bude pro extrémní závod tohoto typu příliš jednoduché, musel změnit svůj názor. Berounka a její přítoky vytvořila v krajině mnoho hlubokých údolí, a tak závodníci museli stoupat, klesat, a to vše jenom proto, aby mohli zase na další kopec. Nikde ani kousek rovinky.

Trefný místopisný název

Zvláštní překvapení čekalo u kláštera Svatého Jana pod Skalou. Kontrolní bod týmy hledaly v těsné blízkosti kláštera. Nestačily se pak divit, když zjistlily, že kontrola je sice jen nějakých 200 metrů od nich, nikoli však horizontálních, ale vertikálních! I těm nejrychlejším týmům trvalo skoro 15 minut, než se vyškrábaly k velikému kříži na jejím vrcholu. Ovšem úsilí nelitoval nikdo, výhled shora byl nádherný, zvláště pro ta družstva, která dorazila při západu slunce.

Ze Svatého Jana týmy pokračovaly slaňovat a jeskyňařit do bývalého lomu Alkazar u Srbska a poté zpět do depa v Zadní Třebáni. V průběhu trekové etapy ukázal svou sílu dánský tým FjallRaven a posunul se do čela. Během prvních dvaceti kilometrů získal na své soupeře 45minutový náskok a na konci etapy už měl na druhý tým Salomon/Nutrend z ČR náskok téměř půl druhé hodiny.

Z depa pokračovaly týmy na 140kilometrovou etapu na horských kolech, která je poprvé v závodě zavadla na vrcholky Brd. Etapa rovněž zahrnovala několik vložených disciplín jako je plavání, lezení či plavání s koly. A byla to právě nevinně vypadající plavecká vložka, která rozhodla závod.

Plavání za svitu hvězd

Zadání znělo jednoduše, členové týmu se měli štafetově střídat a každý měl uplavat 750 metrů. Ovšem etapa byla naplánovaná tak, aby většina týmů dorazila v noci. To se také stalo. První dorazil tým FjallRaven krátce po půlnoci. Bylo pár stupňů nad nulou, z vody stoupala pára, ale horká rozhodně nebyla. První Dán přesto statečně nastoupil do vody, avšak po 400 metrech vzdal. Následovalo dlouhé dohadování a telefonát řediteli závodu, který nakonec týmu povolil pokračovat. Předběžně dostal penalizaci 3 hodin, kterou jury nakonec zvýšila o další hodinu za každého člena který neplaval, na celkových 6 hodin 20 min.

Další na řadě byl tým Salomon/Nutrend. České reprezentační družstvo se neúčastnilo, protože jeho kapitán Tomáš Vaněk byl ředitelem závodu a také jeho další členové byli mezi organizátory. Tým Salomon/Nutrend byl tedy považován za jasného favorita. Ani jim se však nedařilo. Jeden z členů, který předtím závod táhl, právě procházel krizí a už při příjezdu se třásl zimou. Plavat odmítl. Problém byl v tom, že další ze závodníků startoval se zánětem močového měchýře, takže pro něj by voda byla velkým problémem. Po krátké ale intenzivní hádce se tým rozhodl vzdát.

V té chvíli se zdálo, že úkol bude konečnou pro většinu týmů. Všichni ostatní jej ale kupodivu zvládli bez problémů, i když také plavali v noci. Některé týmy sice chtěly následovat Dány a spokojit se s penalizací, ale rozhodčí je přesvědčili, že původní tři hodiny se jistě zvýší. Tyto události posunuly do čela loňské vítěze – Tilak/OpavaNet – vedené Markem Navrátilem.

Do vody i s kolem

Týmy pokračovaly na kolech a ještě v noci či brzo ráno se šly koupat znovu. Tentokrát museli závodníci s veškerou výbavou včetně kola přeplavat řeku. V tomto případě nikdo nevzdal, protože nezbývala jiná možnost, jak se dostat na druhou stranu. Výhodu však měly první týmy, protože před příchodem sedmého připluly jakési řasy a voda byla odporně zelená. Následně se týmy vrátily přes Brdský hřeben do depa v Zadní Třebáni.

V každém čtyřčlenném týmu usilujícím o titul musela být alespoň jedna statečná žena.

Následující etapa na kolečkových bruslích byla pro závodníky dalším nepěkným překvapením. Měřila sice jen deset kilometrů, ale z toho osm bylo do prudkého kopce – opět na vrchol Brd. K úlevě většiny však nebylo třeba sjíždět dolů a závodníci jen zuli brusle a pěšky pokračovali do Týnce nad Sázavou, na start raftové části. Tam první tým Tilak/OpavaNet dorazil okolo desáté hodiny. Na rafty však směl vyrazit až za světla, v pět ráno, takže měl dost času na večeři, pivko i odpočinek. Čas čekání v této noční zóně se jim pak od výsledku odečetl. Na druhé místo se propracoval Ekonom/Internet Billboard vedený zkušeným Honzou Kotykem. Dánský FjallRaven byl i po započtení penalizace pátý, jen s malou ztrátou na třetí místo.

Na rafty!

Po noční zóně nabral závod na tempu. Prvních pět týmů si slušně odpočinulo. Šestý však už měl jen půlhodinku a ostatní do Týnce dorazili až ráno. Rafty nikomu nedělaly problémy, voda nebyla technicky složitá. Problém byl spíš v tom, že jí bylo málo, a tak bylo třeba loď často tahat, či nosit. Ale splutí údolím Sázavy patřilo i tak k nehezčím částem závodu.

Týmy opustily své lodě v Pikovicích a pěšky se vrátily zpět do depa, kde je čekala poslední etapa. Orientační jízda na kole. Pouhých 35 kilometrů. Ale obtížná navigace v kopcovitém terénu ji stejně značně ztížila – nejrychlejší týmy ji zvládly za tři až čtyři hodiny, někteří bloudili mnohem déle.

V pátek ve 14:49 dorazil do cíle tým FjallRaven. Nicméně bylo zřejmé, že nebude první, protože měl jen krátký čas k odečtení z noční zóny. Krátce za nimi, v 15:02, už dorazili vítězové – Tilak/OpavaNet. Tento tým opět prokázal, že spolehlivost je v adventure racingu důležitější než rychlost. A pak začalo dlouhé čekání na třetí tým. Ekonom/Internet Billboard ztrácel na první dva týmy jen pár minut, ovšem z lesa se stále nevracel. Dorazil až v 15:53. Potkala je totiž smůla, rozbilo se jim kolo a skoro celou cestu ho museli tlačit. Přesto však po krátkém počítání mohli slavit. Po započtení stop-času byli stříbrní, FjallRaven obsadil konečné bronzovou příčku.

Závod nakonec dokončilo 13 kompletních týmů. Dalších pět, včetně dvou již od startu tříčlenných, dorazilo mimo soutěž nekompletních. Jen čtyři týmy vzdaly úplně. V akademické sekci zvítězil Euroteam Švihadla, který dorazil o půl druhé v noci, druhý byl Outdoor Sports Ekonom Praha složený ze studentů VŠE, a třetí tým Rekre.

Adventure Race je přírodní víceboj, při kterém čtyřčlenné smíšené týmy procházejí předem stanovenými kontrolními body. Konkrétní postup je však většinou na nich. V jednotlivých etapách užívají různé dopravní prostředky, ovšem poháněné vlastní silou. Od svých nohou, přes kolo, kolečkové brusle, až třeba pro kánoe a rafty. To vše zpestřují vložené disciplíny, jako lanové překážky nebo lezení. Kratší závody trvají dva až tři dny, delší i deset dní. Letošní mistrovství světa trvalo zhruba šest. A to nejlepší nakonec: stopky běží nepřetržitě a odpočinek, včetně spánku, se započítává do výsledného času.

Vítězný tým Tilak/OpavaNet se šťastným číslem 13, zleva Libor Uher, Marek Navrátil, Zuzana Kroutilová, Tomáš Petreček
Kupředu