Prožít v létě dvoutýdenní dovolenou, poznat přitom s místními dvě
jihoevropské země, vidět města, chodit po horách, koupat se v řekách
i jezerech a ještě párty celé večery? To je sen spousty mladých lidí.
S organizací AEGEE levný a na dosah.
Šestnáctidenní poznávací zájezd ve Slovinsku a v Itálii se
studentským spolkem AEGEE bylo největší dobrodružství v mém životě.
Začalo to již cestou vlakem přes horské průsmyky Alp, kdy jsem obdivoval
s českými spolujezdci nádherné výhledy na rozeklané hory a říčky
linoucí se soutěskami. Po celodenní jízdě jsme dorazili do Lublaně,
hlavního města Slovinska. Za celou akci jsem zaplatil poplatek 230 euro,
v ceně jsem měl zajištěné ubytování, jídlo dvakrát denně a nabitý
program každý den. Zaplatit jsem si musel navíc jedině cestu, plus nějakou
útratu navíc.
Cena byla levná i kvůli tomu, že jsme každý den jezdili na nějaké
výlety po celé zemi. Proto byl nocleh spartánsky zařízen. Spal jsem
společně s dalšími asi čtyřiceti účastníky v tělocvičně na
karimatkách a dělili jsme se o společné záchody a sprchy. Snahou
pořadatelů bylo vytvořit skutečně „mezinárodní“ atmosféru, proto se
z jedné země většinou sešli nejvýše tři až čtyři lidé. Kromě dvou
dalších Čechů tam byli například Maďaři, Holanďani, Turkyně,
Španělé, Ukrajinky nebo Řekové. V takovém složení jsme vedle sebe
pobývali osmnáct hodin denně, protože aktivity byly velmi pestré.
Ráno budíček v půl osmé ráno. Přes den jsme měli například
prohlídku města nebo výšlap na horu v Alpách s kilometrovým
převýšením. Když jsme se večer vrátili unavení domů, sebrali jsme
zbylé síly a šli na party, která trvala do tří hodin do rána. Když jsme
měli pro sebe pronajatou třeba villu s bazénem, tak prostě nešlo jít
dřív. Podobně se to opakovalo po celou dobu, není tedy divu, že jsme se
potom snažili spát, kde se dalo. Během cesty v autobuse nebo dokonce na
náměstí u kašny, když jsme čekali na ostatní.
Kromě města jsme také umyli taxikářovi sklo
Během dvoutýdenního pobytu jsme stihli vidět opravdu hodně. První dny
byly vyhrazeny pro poznávání Lublaně. Je to nádherné místo veliké asi
jako Plzeň s krásným historickým jádrem u řeky. Na ní jsme se také
plavili kánoi a poznávali z jiné perspektivy starou část města. Další
den jsme hráli tzv. Scavenger Hunt. Museli jsme plnit bláznivé úkoly po
celém městě a jako důkaz se u toho vyfotit. Blýskli jsme se tak vedle
taxikáře, když jsme mu myli přední sklo auta za symbolickou úplatu. Nebo
se naše soutěžící skupinka vyfotila na skluzavce na dětském hřišti.
Kvůli dalšímu úkolu jedna slečna políbila sochu starého vousatého muže.
Jeho tvář byla ale dva metry nad zemí, tak jí musel kolega pomoci a vzít
jí na ramena. Já jsem naší skupinku učil kung-fu před vchodem do
pětihvězdičkového hotelu.
Jako zlatý hřeb dne se nám podařil husarský kousek. Dva z nás se
vyfotili v policejním voze. Slovinští policisté se chovali příjemně a
ochotně, ovšem vzhledem k naší prosbě se na nás dívali zvláštním
výrazem. Možná uvažovali, jestli nemají zavolat psychiatrickou léčebnu.
Byli zřejmě zvyklí, že většina lidí se chce dostat z policejního vozu a
ne dovnitř.
Na pokračování Milanových dojmů se můžete těšit v sobotu.
ČTĚTE TAKÉ:
