Zatím, co se Lisabonskou smlouvou zabývá ústavní soud, politici již kalkulují, jak budou postupovat, potvrdí-li se rozpor mezi obsahem reforem a Ústavou ČR rozpor.
Zatím, co se Lisabonskou smlouvou zabývá ústavní soud, politici již kalkulují, jak budou postupovat, potvrdí-li se rozpor mezi obsahem reforem a Ústavou ČR rozpor.
Označí-li ústavní soudci reformy za sporné, zvolí zřejmě čeští politici jedno ze dvou navrhovaných řešení. Buď Lisabonskou smlouvu (LS) ratifikují a teprve poté pozmění ústavní zákony anebo požádají Unii o výjimku, která by podle europoslance Jana Zahradila pro ČR upravila sporné části smlouvy. Úpravu legislativy požadují ODS, Lidovci, Zelení a opozice, s návrhem souhlasí i exprezident Václav Havel.
Reformami se soud začal zabývat na začátku září na základě stížnosti senátorů, kteří prohlásili sedm článků dokumentu za sporné, navzdory tomu, že na jaře ústavní komise prohlásila smlouvu za „nezávadnou“ a odmítla nutnost dalších analýz textu. Podle předsedy soudu Pavla Rychetského by se mělo nejpozději do dvou měsíců uskutečnit veřejné ústní jednání, na němž zástupci zákonodárné i výkonné moci vznesou své argumenty.
Proti jsou komunisté i Klaus
Mezi odpůrce smlouvy patří především komunisté, kteří požadují, aby se o ní hlasovalo v jednorázovém referendu. Vojtěch Filip, předseda KSČM, dokonce současnou verzi považuje za méně kvalitní, než byla původní euroústava. Se zněním dokumentu nejsou spokojení ani někteří členové ODS, především politici z platformy Vlastimila Tlustého. „Soubor změn rozptýlených na dvou tisících osmi stech stranách primárních smluv je zcela nečitelný a nesrozumitelný. Obchází se názor voličů, protože jim ve velké většině nebude poskytnut prostor k vyjádření v referendu, přestože euroústavu už dvě referenda zamítla. Z hlediska České republiky považuji za nejzávažnější to, že naše země výrazně ztrácí svou hlasovací sílu,“ uvedl bývalý člen poslaneckého klubu ODS Jan Schwippel pro iDNES.cz.
Hlasitým kritikem je rovněž Václav Klaus, jeden z mála významných evropských politiků, kteří smlouvu razantně odmítají. Považuje ji za „chybu, omyl, věc pro Evropu špatnou“. Sociální demokraté podezřívají ODS z toho, že se proces ratifikace snaží pozdržet, aby reformy nebyly schváleny do konce tohoto roku. Jak však tvrdí předseda vlády Mirek Topolánek, „je v našem zájmu, abychom smlouvu schválili před započetím českého předsednictví, tedy do ledna 2009.“
Za další problém považuje řada politiků fakt, že dosud nebyl pořízen oficiální překlad LS do češtiny. Podle dostupných informací jej Brusel odmítá vydat. Kritici tvrdí, že se chce Unie vyhnout tomu, aby smlouvu jednotlivé státy podrobněji studovaly. Zatím v ČR existuje dobrovolná verze, kterou nazval Alexandr Vondra samizdatem.
Irové reformy odmítli
Aby LS vstoupila v platnost, musí ji schválit všech sedmadvacet členských států. Reformy by státy měly ratifikovat nejpozději do konce června 2009, kdy se uskuteční volby do Evropského parlamentu. Zatím ji přijalo čtyřiadvacet evropských států, ke schválení se připravují Švédsko a Česká republika. Ratifikace se konají parlamentní cestou, výjimku tvořilo Irsko. Zde se v souladu s ústavou země uskutečnilo v druhém červnovém týdnu referendum. Zúčastnilo se jej nad padesát procent voličů, kteří reformy zamítli. Nepřijetí dokumentu vyvolalo otázky, jak bude proces přijímání LS pokračovat, zda Evropa přivede Iry k „poslušnosti“ nebo akceptuje jejich rozhodnutí. V daném případě by se smlouva stala neplatnou a pro evropské instituce by nadále byla závazná dohoda z Nice.
Řada evropských politiků vyslovila přání uspořádat v Irsku nové referendum, tuto eventualitu však sedmdesát procent Irů odmítlo. Za hlavní příčinu neochoty říci Lisabonu ano považují nedostatek informací o dokumentu, jehož překlad rovněž postrádají. Kromě toho se obávají, že smlouva přinese vyšší daně a naruší tradiční neutralitu státu. Evropští politici zvažují rovněž druhou možnost, jak smlouvu udržet naživu; objevily se názory, že při vstupu Chorvatska do Unie sepíší bilaterální smlouvu, do níž zakotví nejdůležitější reformy, především změnu hlasovacího systému, kterou by přitom však rádi využili při blížících se volbách do evropského parlamentu.
Sňatek z rozumu
Samotnou smlouvu podepsaly 13. prosince 2007 předsedové vlád a hlavy členských států EU spolu s předsedy Komise a Evropského parlamentu v Lisabonu. Nahradila původní Evropskou ústavu, kterou v roce 2005 Francie s Německem odmítly ratifikovat. Nový text se od předchozího příliš neliší. Dosavadní evropské smlouvy narozdíl od euroústavy nenahrazuje, pouze upravuje či doplňuje. Změna nastane například ve fungování evropských institucí. Vznikne nová funkce předsedy Rady EU, který bude volen na dva a půl roku. Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou by se měl zabývat evropský „ministr“ zahraničí. Předpokládá se, že až vstoupí smlouva v platnost, posílí se role národních parlamentů v rozhodovacích procesech Unie. Alexandr Vondra LS označil za „sňatek z rozumu“. Zástupci dalších členských států se mnohdy vyjádřili nadšeněji. „Evropa se stane více transparentní, Evropa se stane více demokratickou, Evropa se stane efektivnější,“ uvedl německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.
