V kitingu nikdo nejezdí v holém neoprenu, každý si na něj bere trenky

22. 12. 2010 | | Rozhovory, Sport

S kiterem Markem Volavým si Studentský list povídal o samotném
kiteboardingu, o jeho lákavých i stinných stránkách nebo o tradici
tohoto sportu v České republice.

Můžeš nám laikům představit kiting jako sport? O co vlastně
jde?

Jedná se o více druhů sportů dohromady. Kiting se dá provozovat na vodě
(kiteboarding), na sněhu (snowkiting) i na zemi (landkiting), a všechny tyto
formy pojí tažný drak (kite). Jsou různé typy draků a liší se to tím,
v jakých podmínkách jezdíš. Při kitu jsi hrozně moc závislá na větru,
který musí být nejen silný, ale především stabilní. Zkráceně kiting je
o tom, že využíváš sílu větru, abys jezdila ať už na vodě, na sněhu,
na zemi. A podle toho, kde jezdíš, se liší prkna, kterých se k tomu
využívá.

Je kiting finančně dostupný sport?
Myslím si, že ano. V poslední době je trh už hodně rozvinutý.
Samozřejmě záleží na druhu vybavení. Je to jako u lyží. Můžeš si
koupit vybavení za třicet tisíc nebo za pět tisíc. Jasně že tomu
odpovídá i ta kvalita, ale celkově ty ceny šli podstatně dolů a už je
dnes z čeho vybírat.

Je s touto sportovní disciplínou spojený určitý životní
styl?

Nemyslím si, že by to bylo tak vyhraněné, ale možná je to tím, že je
kite mladý sport. Když se podíváš na lidi, kteří se tomu věnují, tak to
není vyloženě specifická skupina. Narazíme na studenty i na manažery, je
to těžké určit. Samozřejmě se ke kitu vyvíjí určitá móda. Například
nikdo nejde v holém neoprenu, ale vezme si na něj trenky. Ty trenky nemají
až takový účel. Samozřejmě neopren bez těch trenek snadněji prodřeš,
ale už je zde určitá forma toho, že lidé chtějí ladit.

Jak jsme na tom my Češi s kitem, je u nás hodně
nadšenců?

Já myslím, že dobře. Vzhledem k tomu, že nemáme moře, a že ty podmínky
tady nejsou ideální, jezdí docela dost lidí. Navíc u nás má velký
potenciál snowkiting. Když napadne sníh, dá se jezdit téměř všude.
Stačí vyjet za město na pole. U nás se dá také provozovat landkiting, ale
zase je to nejrizikovější forma. Přece jenom je to rozdíl, když spadneš
na zem nebo na vodu či sníh. Navíc potřebuješ upravenou plochu.

Kde se dá vůbec v ČR kitovat?
Podmínky se určitě nedají srovnat s mořem. Například co se týče
přístupu do vody. Když startuješ draka je potřeba mít prostor, ale na
rybníkách a jezerech je mnoho překážek. Jsou tam stromy nebo například
spousta rybářů. Dobré plochy jsou například Nové mlýny, Nechranice,
Rozkoš nebo Lipno. U nás je vítr charakteristický tím, že je nestabilní.
Je to spíše pro zkušenější. Je třeba dávat pozor na hluchá místa a na
změny větru.

Můžeš kite označit za nebezpečný sport?
Ze začátku lidé nemají strach. Přijdou a vidí, jak s tím jezdí
ostatní, a připadá jim to jednoduché. Pokud uděláš chybu a jdeš do
něčeho, na co nemáš, tak tě to může pěkně vytrestat. Jezdit v autě je
nebezpečné, když neznáš pravidla. Stejné je to s kitem. Není to
nebezpečný sport, když o tom něco víš a provozuješ to za podmínek,
které jsou k tomu vhodné.

Ty sám se kitu věnuješ velmi aktivně. Dá se říct, že je to
tvoje profese?

Tak teď už určitě. Věnuju se tomu již docela dlouho a snažím se pořád
rozvíjet a přicházet s novými věcmi. Chci motivovat lidi, aby dělali
i něco jiného a využili toho potenciálu jaký to má, protože se s tím
dá pracovat. Je to sport hodně o lidech kolem. A to mě baví.

Co tě vlastně na kitu tak zaujalo, že sis řekl, jdu do
toho?

Nejprve jsem dělal windsurfing, a pak jsem jednoduše viděl lítat ostatní
s padáčkem. U windsurfingu jsou mnohem náročnější podmínky a pak,
když vidíš někoho, kdo jezdí na rovné hladině a může skákat, tak tě
to zaujme. Dříve nebyl nikdo, koho bych se zeptal, přicházel jsem na to
sám. Těch lidí, co se tomu věnovalo, bylo málo. Znova bych to určitě
tímto způsobem absolvovat nechtěl, protože vím, do jakých situací se
člověk může dostat.

Co nabízí zájemcům vaše kitová škola?
Nabízíme kurzy kiteboardingu, snowkitingu, průpravu s drakem. Na landu tolik
nejezdíme, protože nerad bych učil lidi na zemi, kde to je nejrizikovější.
Kromě toho děláme různé výjezdy. Teď například organizujeme kurz
v Dominikánské republice, plánujeme kurzy na zimu a to nejen pro
začátečníky, ale i pro lidi, kteří už jezdí, ale chtějí se dál
rozvíjet. Samozřejmě na školu navazuje obchod kitového vybavení a kitový
bar v Kamenické ulici, který má sloužit jako místo setkávání a zdroj
informací.

Mohlo by tě zajímat: