Narazili jsme na šokující odpor proti tomu, že by zmizel papír a razítko

24. 11. 2001 | | Rozhovory

Jeden ze zakladatelů oboru „počítačové právo“ v ČR. Předseda komise Legislativní rady pro právo informačních systémů. Člen poradního orgánu předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Člen představenstva Kriminalistické společnosti. Spoluautor zákona o elektronickém podpisu. Doc. Ing. Vladimír Smejkal, CSc.

Jeden ze zakladatelů oboru „počítačové právo“ v ČR. Předseda komise Legislativní rady pro právo informačních systémů. Člen poradního orgánu předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Podílel se na vyšetřování většiny případů počítačové kriminality v ČR. Člen představenstva Kriminalistické společnosti. Autor knihy Internet a paragrafy, spoluautor knih Počítačové právo a  čerstvě vydaného Právo informačních a telekomunikačních systémů u C.H.Beck. Spoluautor zákona o elektronickém podpisu. Doc. Ing. Vladimír Smejkal, CSc.

V letním semestru jste na VŠE přednášel Počítačové právo a kriminalitu na internetu (IT 512). Co Vás vedlo k tomu, že jste se přišel podělit o své zkušenosti právě s našimi studenty?

Upřímně řečeno, vedlo mne k tomu, že mne o to požádal profesor Voříšek. Léta jsem působil na různých vysokých školách a  ty školy byly většinou hodně daleko od Prahy a já jsem přivítal možnost působit někde, kde je to blíže než dvě stě kilometrů. Třetím důvodem je, že jsem kdysi dávno, odhaduji v roce 1982 a 83, působil na Vysoké škole ekonomické na Katedře statistiky. Je to takový návrat zpět obloukem.

Budou si Vás studenti moci chodit poslechnout i v příštím semestru?

Určitě ano. O můj předmět byl mezi studenty poměrně velký zájem. Mojí snahou bude získat učebnu s projektorem, abych mohl mít ještě modernější výuku. Nevím, ale jestli se to vydaří.

Aktivně jste se podílel na vzniku Zákona o elektronickém podpisu (č. 227/2000). Jaké největší překážky musely být překonány než došlo ke schválení tohoto významného právního předpisu?

Největší překážky stále trvají. Je to obrovský, pro mne až šokujícně-neuvěřitelný odpor úředníků státu a některých legislativců proti tomu, že by jim zmizel papír, že by jim zmizela bumážka, že by jim zmizelo razítko. Bohužel doposud dělá mnoho státních orgánů všechno pro to, aby elektronickou komunikaci co nejvíce oddálily a co nejvíce ztížily.

Na začátku října letošního roku nabylo účinnosti nařízení vlády, které orgánům veřejné moci ukládá zřídit elektronické podatelny a přijímat podání opatřená elektronickým podpisem. Co by bylo zapotřebí, aby studenti mohli komunikovat oficiálně se školou emailem?

Já se domnívám, že se školou můžete komunikovat emailem. Já v úředních věcech komunikuji mailem a nikomu to doposud nevadilo. Postupovat přesně podle zákona se musí v případě, kdy škola nevykonává vlastní činnost, ale kdy se jedná o úkony veřejné správy jako například přijímací řízení, imatrikulace atd. Podání musí být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, v detailech odkazuji na zákon číslo 227 z roku 2000.

Často se stává, že vyučující okopírují články ze zahraničních knih a pak je na hodině rozdávají svým studentům.
Je to v souladu s Autorským zákonem?

Autorský zákon umožňuje pro potřeby výuky citovat části děl nebo díla drobná celá. Samozřejmě s uvedením pramene. Nesmí se to dostat do stavu, že by dotyčný vyučující vzal Samuelsona, okopíroval šest set stránek, sešil je a ty by prodával po sto koruně ve třídě.

Při psaní zápočtových testů nebo semestrálních prací je od studentů stále v některých případech vyžadováno, aby uvedli své rodné číslo, a to i přesto, že již delší dobu platí Zákon o ochraně osobních údajů. Je možné se proti tomu bránit?

Tohle je typický příklad postupu v rozporu se zákonem 101/2000 o ochraně osobních údajů. Tento zákon říká, že osobní údaje se mají poskytovat jen v nezbytně nutném rozsahu. Já také zkouším prostřednictvím testů a k ničemu nepotřebuji, aby mi tam student psal své rodné číslo. Snad by se to dalo pochopit při dálkovém zkoušení emailem, ale i pak není rodné číslo zcela nezbytné. Pokud někoho pošlu, aby za mne zkoušku udělal, pak ho zcela jistě vybavím i svým rodným číslem. Domnívám se, že něco takového je zbytečné a  nemělo by se to požadovat. S hypertrofií vyžadování rodného čísla v tomto státě by se mělo něco udělat.

Nákupy přes internet jsou stále více populární. Představme si následující situaci: student si zakoupí v internetovém obchodě mobilní telefon, ale po třech dnech mu přestane fungovat. Co může v dané situaci dělat?

Pokud tak učiní po novele spotřebitelských smluv dle Občanského zákoníku, která již nabyla účinnosti, tak mohou s uplatněním těchto nových ustanovení odstoupit od smlouvy do čtrnácti dní. Jinak i zde platí standardní záruční lhůta. Ta musí být minimálně půlroční podle zákona, nebo může být i delší, pokud ji prodávající poskytne. Pokud stihnou termín podle spotřebitelských smluv, tak mohou odstoupit bez udání důvodu. Jinak musí normálně podstoupit reklamační řízení v rámci záruky. Musí zboží reklamovat, tam kde ho koupili, ne u výrobce.

Nově lze registrovat doménová jména s koncovkami info a biz. Může si kdokoliv zaregistrovat jméno „vse.info“? Co by mohla dělat škola, kdyby se jí to nelíbilo?

Politika ohledně nových domén není zatím úplně zřejmá. Četl jsem, že se u těchto nových domén bude muset prokazovat určité oprávnění na její používání. Na druhé straně vím z praxe, že již probíhá předregistrování, které je přístupné všem. V případě sporu zvítězí ten, kdo prokáže, že má na doménu nárok. Otázkou je, jestli zrovna VSE je zkratka, která je skutečně spojena s Vysokou školou ekonomickou. Právnická osoba se jmenuje Vysoká škola ekonomická, ne VSE. V tomto případě si netroufnu jednoznačně říct, jaká bude praxe.

Mohlo by tě zajímat: