Studenty ze zahraničí poznáte na chodbě na VŠE na první pohled. A to i když se zrovna nepřesunují ve větší skupině a nehalasí mezinárodní angličtinou se všemi možnými přízvuky. Poznala jsem však jednu z nich, která dá před mezinárodní mega-party přednost malému posezení s českými přáteli. Jmenuje se Diana Holfeld, je jí 21 let, přijela z Drážďan a v Německu studuje Fachhochschule Zittau/Görlitz.
Studenty ze zahraničí poznáte na chodbě na VŠE na první pohled. A to i když se zrovna nepřesunují ve větší skupině a nehalasí mezinárodní angličtinou se všemi možnými přízvuky. Mají svou skoro uzavřenou komunitu, která se vytváří i tím, že bydlí „v izolaci“ na koleji Jarov B, kde běžný český student bydlet nemůže. Jezdí na výlety, chodí do klubů, organizují si party na chodbách. Poznala jsem však jednu z nich, která dá před mezinárodní mega-party přednost malému posezení s českými přáteli. Jmenuje se Diana Holfeld, je jí 21 let, přijela z Drážďan a v Německu studuje Fachhochschule Zittau/Görlitz. Její specializací je kultura a management, u nás se zařadila do CESP (Central and East European Studies Program).
Proč sis pro své zahraniční studium vybrala právě VŠE?
S rodiči jsme od malička jezdili do Čech, na hory a na výlety, běhám orientační běh a některé závody jsem běžela v Čechách, byla jsem tu i v létě na soustředění. A hlavně mám ráda Prahu. Taky jsem se chtěla zlepšit v češtině.
Líbí se ti na VŠE něco, co v Görlitz nemáte?
Hmmm….
Tak naopak: Chybí ti na VŠE něco, co v Görlitz máte?
To, že můžu chodit na školní počítače 24 hodin denně.
Jaké to bylo přijet do Prahy, když jsi neznala město, lidi,…
Zmatené, hlavně proto, že jsem vůbec ničemu nerozuměla. V Německu už jsem se dřív česky učila, ale když vy mluvíte, tak je to úplně jiné! Tak rychlé, dělalo mi problémy odlišit od sebe slova. Teď už je to lepší.
Jaký byl tvůj vstup na naši školu?
Dobrý, díky Buddy systému a rychlému kontaktu s lidmi z orientačního běhu. Měli jsme týden před začátkem školy na to, abychom si tu na všechno zvykli.
A jak se u nás ve škole cítíš?
Napřed jsem byla mezi tolika lidmi úplně ztracená, teď už ale znám pár tváří a jmen, je čas si povídat a procvičovat češtinu.
Jak na tebe působí čeští studenti? Jsou milí, otevření, pomohou, když potřebuješ?
Ano, ano, to jsou! Děkuji hlavně třem českým studentům, kteří mě hodně podpořili nejen na začátku, ale i teď: Je to moje buddy Radka, která mě přivítala v Praze a pomáhá mi, kdykoli to potřebuji, potom Ivana, která tu byla, když jsem ztratila peněženku a s ní i doklady, a Honza, který mi poradil, jak ušetřit peníze například s mobilním telefonem, slevou na vlaky, ale i při orientačním běhu, a také když potřebuji něco přeložit, …
A co učitelé a ostatní zaměstnanci školy? Jsou hodně odlišní od těch u vás?
Jsou tu dobří i ne tak dobří, ale myslím, že to je asi všude stejné.
Jak se ti bydlí na kolejích?
Myslím, že jsou OK, je dobré, že jsou blízko tramvají.
Chodíš do menzy?
Jenom, když jdu s někým, jinak bych se tam mezi tolika lidmi cítila úplně ztracená, tak sama…
Máte něco podobného v Görlitz?
Ne tak veliké, je to tam docela rodinné. Ale tady si zas můžu objednat jídlo dlouho dopředu a máte tu i večeře. V Görlitz nám večeře nevaří.
Účastníš se nějakých mimoškolních aktivit?
Ano, hlavně sportů (orientační běh a volejbal, tam jsem poznala hodně českých studentů), taky už jsem byla na jednom filmu ve Filmovém klubu a chci toho všeho využít ještě daleko víc dokud tu jsem, už jen měsíc.
A co ti bude nejvíc chybět, až se zase vrátíš domů?
Smažený sýr!
