Z generálního ředitele univerzitním učitelem
Rozhovory, Zprávy ze školyByl generálním ředitelem IBM ČSFR, později ČR. Od roku 1998 působí v konzultační firmě ITG, učí na katedře informačních technologií VŠE a je členem řady organizací angažujících se kolem informační společnosti. Je proděkanem Fakulty informatiky a statistiky pro zahraniční styky a informační technologie. Doc. Ing. Jan Dohnal, CSc.
Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, habilitoval se na České zemědělské univerzitě v Praze. V letech 1990-97 byl generálním ředitelem IBM ČSFR, později ČR. Od roku 1998 působí v konzultační firmě ITG, učí na katedře informačních technologií VŠE a je členem řady organizací angažujících se kolem informační společnosti. Jeho odborným zaměřením je řízení vztahů se zákazníky, rozvoj informační společnosti a elektronické podnikání. Je proděkanem Fakulty informatiky a statistiky pro zahraniční styky a informační technologie. Doc. Ing. Jan Dohnal, CSc.
Krátce po roce 1990 jste se stal generálním ředitelem pobočky IBM ČSFR. Jak jste se k řízení IBM dostal?
Když se podívám zpátky, tak se logika vysledovat dá. Po absolvování ČVUT jsem nastoupil jako systémový programátor do Inženýrských a průmyslových staveb. Tam v 70. letech měli peníze a mohli si koupit západní počítače z dovozu, což mi umožnilo dostat se k technologickým informacím na velmi dobré úrovni. A ty počítače byly právě od IBM. Poté, co jsem měl možnost se seznámit s jejich technologií blíže, mi lidé z IBM nabídli, abych učil jejich další zákazníky v Čechách. Poznal jsem tak i produkty IBM, které jsme v IPS neměli. V té době jsem také externě učil na tehdejší Vysoké škole zemědělské. Na výuku jsem později přešel úplně, protože v IPS jsme už neměli na další počítač, a mně se zdálo, že se dál odborně nerozvíjím. Těsně před rokem 1989 jsem začal dělat systémového inženýra v obchodním zastoupení IBM, v roce 1990 jsem se stal ředitelem. IBM si mě vybrala nejspíš pro mé zkušenosti z učitelské práce a znalosti širokého portfolia produktů i zákazníků IBM.
Postupoval jste stále výše, v roce 1997 jste se stal ředitelem programu IBM pro Rakousko, střední Evropu a Rusko. Co vás přimělo odejít a učit na katedře?
Snažil jsem se život plánovat alespoň trochu dopředu a věděl jsem, že nechci odejít do důchodu z místa generálního ředitele. Na vysoké škole jsem už předtím učil sedm let a chtěl jsem zkombinovat výuku, pedagogickou práci s konzultační činností, protože jsem snad přece jenom nějakou zkušenost posbíral. Habilitoval jsem se v roce 1996. Na vysoké škole člověk musí věcem, které dělal v businessu rychle a za pochodu, dát nějaký rámec a strukturu – třeba o nich něco napsat a povídat si o nich se studenty. Přičemž to nevidím tak, že bych já studentům pouze něco sděloval. Diskutujeme spolu, to by měla být práce vysokoškolského učitele.
Působíte v různých organizacích – Sdružení pro informační společnost, komise OECD pro komunikace a počítače, České fórum pro informační společnost a dalších. S jakým záměrem?
Všechny tyto organizace, respektive mé účinkování v nich, mají společného jmenovatele – informatiku. Mne zajímá, jakým způsobem zvládnout příležitosti a výzvy informační společnosti. Zajímá mě nejen, jak se bude díky internetu měnit výuka, ale také jakou přináší příležitost pro růst konkurenceschopnosti, zda se informatika rozumně uchopí. To se hezky řekne, ale jednoduše se to neudělá. Na druhou stranu, člověk by neměl propadnout profesnímu pohledu, protože v tomto smyslu jde bohužel stále jenom o určité vrstvy společnosti. Většina lidí s internetem nepracuje, přitom aby byli čeští občané konkurenceschopní, musí jistou informační gramotnost mít.
Čeho se týkají kursy, které vedete?
Řízení vztahů se zákazníky neboli CRM (IT_520), se věnuje podpoře informatiky obchodnímu cyklu. To znamená od marketingu přes řízení příležitostí, přes vlastní obchodní proces až po budování loajality a udržení zákazníků. V kurzu zdůrazňuji, že řízení vztahů se zákazníky se dělalo dávno před internetem. Nicméně jeho interaktivita, schopnost za malé peníze oslovit a zpětně získat názor většího množství zákazníků, než je možné běžnou poštou, telefonem nebo osobní návštěvou, umožňuje dělat marketing a celý obchodní cyklus jinak. Chce-li podnik zvýšit svou konkurenceschopnost, snaží se hlavně zjednodušit své procesy, aby fungoval lépe. K tomu může použít technologii – informatiku, internet. Samo o sobě to ale nestačí, dalším důležitým faktorem jsou lidé. Protože i když se CRM software koupí a lidé s ním nebudou pracovat, informace o konkurenci a zákaznících do něj nevloží, tak se peníze vyhodily oknem. Technologii, podnikovým procesům, lidem a nárokům firem na pracovní sílu, všem těmto třem částem se v kurzu věnuji.
Druhý kurs Globální informační společnost (IT_515) se zabývá tím, co dělá internet se společností, se všemi jejími vrstvami, nejenom s podnikem. Jak působí na soukromou a veřejnou sférou, co by měl v této oblasti udělat stát, jaká stanovit pravidla. Věnuji se i profilu pracovní síly tak, jak ji hledají nadnárodní firmy IS/IT a jak ji mimochodem očekává EU. Rozhodně nejsem člověk pomatený informatikou, který si myslí, že to je všelék. Je to nástroj a jde o to, abychom ho rozumně použili v různých vrstvách společnosti pro různé věci.
Co si podle vašeho názoru odnese dnešní absolvent VŠE oproti předchozí generaci navíc?
Informační prostor pro studenty je po roce 1990 zásadně bohatší. Jako ředitel jsem se podílel na přijímání pracovníků do českého zastoupení IBM, což je obchodní jednotka firmy. Ta musí samozřejmě obsloužit zákazníky a potřebuje lidi, kteří mají vědomí ekonomických souvislostí a nad tím informatickou profesi. Nebyla pro nás ani tak důležitá kvalita informatiky, protože doladit a dopěstovat profesní věci pracovníka umí firmy velmi dobře. Avšak člověk, který má kombinaci ekonomie a informatiky nebo jiného řemeslného zaměření, se zákazníkem jedná úplně jiným způsobem, než když ekonomické zázemí nemá. Myslím si, že právě toto je hodnota, kterou si naši absolventi odnášejí jako konkurenční výhodu oproti absolventům ostatních škol. Již při studiu se jim snažíme otevřít komunikaci s praxí a ověření získávaných zkušeností. Na VŠE samozřejmě jsou lidé, kteří jsou dobří projektanti nebo dobří v programování. Ekonomické pozadí, které k tomu mají navíc, je činí velmi použitelnými v praxi.
Z VŠE odchází i studenti, kteří sice mají větší ambice jít manažerským směrem, ale hotovými manažery ještě nejsou. Jak by k tomu pode vás měli správně dojít?
Nejdůležitější podmínkou je, že manažera musí bavit práce s lidmi. Musí být schopen s nimi spolupracovat, komunikovat v týmu, rozumět jim. Všímat si talentu druhých a vnímat to, jak ostatní reagují na to, co říká. Měl by si umět stanovit priority a mít jasno v tom, že věci se dotahují do konce. Nemůže chaoticky těkat ode zdi ke zdi a měnit to, na co se soustředí. Musí umět hospodařit s vlastním časem a energií – uspořádanost osobní a profesní spolu velmi souvisí. Také by si měl zkusit představit, že jeho pozice je také služba týmu. Dobrý manažer má být první mezi sobě rovnými, musí umět dát dohromady partu lidí, strhnout je a oni musí vidět, že tím žije. Ostatní ho musí vidět sice jako šéfa, ale jako toho, který do party patří. Ne jako šéfa, který demonstruje svojí převahu, který jim byl přisouzen a musí to s ním vydržet. Dokonce si troufám tvrdit, že v obecném smyslu musí mít rád lidi a snad to alespoň některé čtenáře nepřekvapí. Pokud to zájemce takto bere, tak si myslím, že má šanci něčeho dosáhnout. Je také dobré dívat se po okolí, všímat si těch dobrých a zkusit od nich opisovat. Obecný recept, jak se stát manažerem, dát neumím.
Může mladému absolventovi pomoci vlastní firma, třeba internetový startup?
Samozřejmě záleží na osobním založení toho, kdo se bude rozhodovat. Většině bych radil, že je dobré se po škole dva tři roky hledat a zkusit zaměstnání ve větší firmě, která má kulturu na rozumné úrovni. Tam absolvent zjistí, jak vypadá styl vedení a měl by se rozkoukat. Za peníze, které dostane jako plat, si doladí svou profesní osobnost a naučí se nové věci. Dva roky bych viděl jako dozrání a pak bych možná zkusil vlastní podnikatelské aktivity. Neznamená to, že to jinak nejde – Ivo Lukačovič ze Seznamu to určitě takhle nedělal a je úspěšný. Ale ne všichni mají tenhle osud.