Zamyšlení nad současným stavem věcí týkajících se pobytu zahraničních studentu u nás

3. 4. 2003 | | Názory

I když po pouhých třech týdnech strávených v Praze je ještě brzo něco hodnotit, pokud byste položili zahraničním studentům otázku, jak se jim tu zatím líbí, odpovědi by byli vesměs pozitivní. A to i přesto, že hodně z nich stačilo onemocnět chřipkou a v horečkách si prožili celé to martýrium, jak tady sehnat lékaře, který by mluvil jejich jazykem. Otrávit se nenechali ani faktem, že jen co se nastěhovali na kolej, tu se rozbilo tohle, tu se rozbilo tamto.

I když po pouhých třech týdnech strávených v Praze je ještě brzo něco hodnotit, pokud byste položili zahraničním studentům otázku, jak se jim tu zatím líbí, odpovědi by byli vesměs pozitivní. A to i přesto, že hodně z nich stačilo onemocnět chřipkou a v horečkách si prožili celé to martýrium, jak tady sehnat lékaře, který by mluvil jejich jazykem. Otrávit se nenechali ani faktem, že jen co se nastěhovali na kolej, tu se rozbilo tohle, tu se rozbilo tamto. Návštěva na cizinecké policii, kde zahraniční student s úžasem sledoval, jak jeho český buddy o něčem rokuje s tamním úředníkem, aniž by padlo jediné slovo v angličtině, zase spadá do kategorie historek k pobavení, které ještě léta poté budou vyprávět svým přátelům.

Co už jim ale vadilo poněkud více, bylo vakuum, v němž se ocitli především tzv. „visiting“ studenti (to jsou ti studenti, kteří k nám přijíždějí v rámci výměnných dohod mezi univerzitami, kromě nich jsou tu ještě CESP studenti). Zatímco o CESP studenty je dobře postaráno – koneckonců, jedná se o platící zákazníky – visiting studenti jsou tak trochu vydáni napospas našemu školnímu systému, který ovšem na zahraniční studenty nehovořící česky není „nakonfigurován“. A tak se často zahraniční student ocitá v situaci, že je posílán z jednoho místa na druhé se slovy – tady vám nepomůžeme.

Proto není divu, že univerzálním lékem na všechny bolesti byl Buddy Systém (přiřazování českých studentů zahraničním, kteří by se o ně starali). Zahraniční student byl odkázán na svého buddyho, který to vyběhal, zjistil, zařídil, pomohl apod. Že celé břemeno řízení spočívalo pouze na pár studentech a na tom, kolik času dokáží urvat ze zkouškového období a prázdnin a věnovat ho dobrovolně a na své náklady na zajištění hladkého chodu celého procesu, a to za „virtuální“ existence celého Buddy Systému, je kapitola sama pro sebe. A brzo se zřejmě stane historií, neboť situace je v současném pojetí neudržitelná.

Co tedy skýtá budoucnost? Pokud nedojde k výrazným změnám v celé koncepci a organizaci studijních pobytů zahraničních studentů na naší alma mater, příští rok moc růžový nebude. Staré české přísloví říká: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Jako člověk, který teď už skoro tři roky se zahraničními studenty bydlí na jedné koleji, pracuje jako asistent na CESPu a navíc se v tom mále času, co zbývá, a mnohdy na úkor jiných povinností (zejména studijních), snaží zajistit řízení Buddy Systému, si dovolím říci, že náš džbán už je děravý a my se zatím ze všech sil snažíme ty díry ucpávat.

Dříve či později však bude potřeba džbán nový. Se vstupem do EU a současnými globalizačními trendy nám ani nic jiného nezbývá. Otázkou ovšem je, jak zapadne mezi ostatní džbánky, jestli je tady pro něj vůbec prostor a vůle ho přijmout. Mým přáním je, až budu za půl roku stát na vlastní promoci (tedy doufejme) a ohlédnu se zpátky, vidět nějaký důkaz toho, že ty tři roky náročné práce a stresu přinesly nějaké změny k lepšímu trvalejšího charakteru. Nemusí to být zrovna pamětní deska ve vestibulu školy vyjmenovávající veškeré zásluhy (i když, ruku na srdce, kdo by ji nechtěl?) – ale fungující systém, který nebude stát a padat s jednotlivými osobami, ve kterém dostojíme své pověsti prestižní evropské univerzity.

Komentáře, dotazy a návrhy na pamětní desku jsou vítány na adrese xvysj06@vse.cz.

Mohlo by tě zajímat: