Úplný záznam setkání rektorky VŠE se studenty nad jejich peticí ke „kauze Holman“

10. 3. 2003 | | Zprávy ze školy

S jistým zpožděním způsobeným náročností pořízení přepisu přinášíme úplný záznam setkání rektorky Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Jaroslavy Durčákové se studenty nad jejich peticí ke „kauze Holman“. To se konalo v pátek 15. listopadu 2002 od 18.00 v Nové aule VŠE na Žižkově. Celý text je autentickým záznamem průběhu setkání, tak jak byl nahrán na diktafon a přepsán.

S jistým zpožděním způsobeným náročností pořízení přepisu přinášíme úplný záznam setkání rektorky Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Jaroslavy Durčákové se studenty nad jejich peticí ke „kauze Holman“. To se konalo v pátek 15. listopadu 2002 od 18.00 v Nové aule VŠE na Žižkově. Celý text je autentickým záznamem průběhu setkání, tak jak byl nahrán na diktafon a přepsán.

Zúčastnění:

Rektorka:

Několik uvítacích slov… Rektorka uvítala všechny přítomné a předala slovo prof. Holmanovi, aby se vyjádřil k problému tak, jak ho vidí on.

Holman:

Profesor Holman krátce pohovořil o tom, že standardy, na jejichž základě byl odvolán, nejsou žádným závazným dokumentem, že se jich 100% nedrží, protože jsou zastaralé a příliš podrobné, a  neumožňují tak vyučujícímu uplatnit svůj přístup ve výuce. Své odvolání pokládá za porušení akademických svobod svých, i studentů (on, jako profesor ekonomie, má právo vyučovat a studenti mají právo na volbu vyučujícího). Obrátil se proto na soud, aby celou věc přezkoumal a rozhodl, zda bylo jeho odvolání z výuky protiprávní či ne.

(úplnému začátku nahrávky není bohužel dobře rozumět, protože mikrofony nebyly zpočátku dostatečně zesíleny)

(Ke standardům, kvůli jejichž nedodržování byl odvolán z výuky mikroekonomie MIE 101 z výuky děkanem Strakou):

„…Dále zjistíte, že v tomto materiálu Standardy výuky je uveden pouze obsah, tj.souhrn pojmů. Není tam například uveden ani počet kreditů, ani způsob zakončení, dokonce ani osoba garanta. To znamená, že tento materiál nemůže sloužit jako definice předmětu. Závěrem tady tohoto mého krátkého vystoupení bych chtěl říci: Domnívám se, že mé odvolání z přednášek mikroekonomie a zákaz pana děkana Straky, abych tento předmět učil, domnívám se není odůvodněný ani mou pedagogickou ani odbornou prací. Tento předmět přednášejí dokonce i odborní asistenti z KMIE, já jsem profesorem ekonomie a přednášet ho nemohu. Ptám se tedy proč. Doufám, že dostanete kvalifikovanou odpověď na tuto otázku. Já si stále dělám otazník, protože důvod, který mi byl sdělen, to znamená, že nedodržuji standardy výuky tohoto předmětu v plném znění, stále nemohu uvěřit, že to je ten skutečný, pravý důvod mého odvolání z výuky předmětu.“

Rektorka:

„Pane profesore, já vám děkuju, já bych byla ráda, kdybychom dneska také tu debatu zaměřili k tomu nejenom co bylo a co se stalo, z čehož zcela určitě nejenom studenti nemají radost, ale já musím říct, že já bych sama také dala přednost jinému řešení, které by jaksi odborný problém, který tady nevzniknul v posledních dnech, který měl být vyřešen již mnohem dříve. A musím říct, že jsou i jiné předměty, na kterých participuje několik učitelů. Buď jsou z téže katedry, nebo jsou i z jiných kateder, a samozřejmě, že vždycky standardy, to je bezesporu tak, jak říkáte, standardy jsou doporučeným materiálem, který podle mého soudu byl určen především k tomu, aby jednak třeba studenti, kteří studují na jiných vysokých školách u nás v republice, a třeba přecházejí potom k magisterskému studiu, aby prostě tam byla jednoznačně definovaná orientace o znalostech, které kterýkoliv student, zejména tedy teď budu hovořit o tom kurzu mikroekonomie u nás ve škole, který prostě musí vědět jednoznačně, že toto je to, co prostě musím vědět, ať už jdu ke zkoušce, nebo ke státnici, toto je rozsah předmětu, který jsem absolvoval. Vy víte dobře, že jsme spolu mluvili dvakrát v těch posledních dnech, dokonce ještě dříve, než se stalo, co se stalo, že jsme o tom v tomto duchu spolu hovořili, a že já jsem toho názoru, že samozřejmě jednak existuje nějaký akreditační list, kde prostě je třináct nebo čtrnáct témat přednášek. Jistě se určitě spolu shodneme na tom, že samotné téma přednášky je prostě pouze tématem přednášky, a ty standardy by měly prostě, byť to oficiální dokument, někde je třeba i součástí akreditačního spisu, jako je případě kurzu makroekonomie, ale někde není. A my jsme spolu hovořili o tom, že by přeci jen bylo moudré, abychom prostě když nejsou jiné standardy k dispozici, že bychom je měli třeba přeci jen ctít. Tak to jenom já říkám k tomu, a myslím si, že studenti čekají asi na slovo pana děkana Straky tedy a pak si otevřeme debatu.“

Straka:

„Tak já myslím, že můj názor tady na tuto věc všichni dobře znají…“

Student:

„Já jeho názor neznám…“

Straka:

„Pane kolego, jednu podstatnou věc, možná, že je to má chyba. Já si představuji, že jsme se tady dneska sešli nad peticí studentů, která je paní rektorce. Já jsem tady hostem, nemohu řídit diskuzi, nemohu odpovídat na libovolné dotazy. Pokud budu vyzván paní rektorkou, abych odpovídal na nějaké otázky, já na ně odpovím, ale…“

smích

Rektorka:

„Vážení přátelé, já si myslím, že jsme se sešli k tomu, abychom si dnes o věcech, které jsou předmětem našeho setkání pohovořili. Pane kolego, vám chci říct, jestli je to opravdu nezbytné, abychom opakovali to, co již třeba znáte z našich webových stránek, ze studentského listu atd., protože se tím jaksi ochuzujeme o čas. Jestli považujete ten dotaz za takový, že si myslíte, že bychom mu měli dát prostor, tak já samozřejmě pana děkana Straku požádám, aby se stručně tady k té otázce vyjádřil, ano?“

Straka:

„Takže v tom případě mohu jenom zopakovat jednu jedinou prostou věc. Pan profesor Holman se na zasedání Akreditační komise VŠE, tuším 20. září, jestli se nepletu, ano, tak, se vyjádřil zcela jasně, že v posledních 5 letech nerespektoval, nerespektuje, a nemíní respektovat standardy předmětu Mikroekonomie 101. Tuto větu uvedl tak, jak jsem ji teď citoval, v tomto doslovném znění. V tu chvíli nemluvil o žádných rámcových dodržováních, ani z 80%, ani o ničem jiném. V tu chvíli se na mě obrátila vedoucí garantující katedry a požádala mě o vyřešení daného problému. Já jsem se sešel s panem profesorem, oznámil jsem mu, že v případě, že nemíní respektovat standardy, které jsou závazné, že nebude moci daný předmět přednášet. On opakoval, že je nemíní respektovat, a tudíž předmět Mikroekonomie 101, který je definován standardy, mimo jiné, nemůže vyučovat. S tím, že samozřejmě nikdo mu neupírá právo, jakožto profesoru ekonomie, přednášet nějaké jiné, podle svého názoru definované mikroekonomie, tak, jak je například předloženo v návrhu akreditace Mikroekonomie 1, DET 103, tuším, jestli se nepletu, s identifikací. Pokud mohu reagovat, je pro mě závazné to, že samozřejmě v této škole všichni vědí, že existuje garantující katedra, což je mimo jiné dovozeno od identu tohoto předmětu, proto konec konců nemají ty předměty jenom čísla 105, 107, 109, ale proto první tři znaky identifikace předmětu označují garantující katedru. Proto je to MIE, nikoli to není DET, ani to není MAE, ani EKO ani STP.“

Rektorka:

„Tak já než předám slovo na další dotaz, tak bych se ráda zeptala paní docentky Breňové, která tady někde sedí, ale já ji teď nevidím, v tuto chvíli. Tady dole. Protože pan profesor ji zmínil ve svém vystoupení a já si myslím, paní docentko, že by bylo dobře, kdyby jsi přišla sem k mikrofonu, smích, protože by tě jinak nebylo slyšet.“

Breňová:

„Dobrý den, tak já bych ráda odpověděla, ale nevím na co.“

smích

Rektorka:

„Ne, já nechci odpovídat, ale pan profesor Holman zmínil ve svém vystoupení, že vlastně jako garantka kurzu jsi neměla nikdy výhrady k tomu, jak ten kurz byl přednášen, v jeho přednáškách. Takže bych tě prosila, kdyby ses k tomu vyjádřila.“

Breňová:

„Tady není slyšet, asi, že jo?“

Aula:

„Je!“

Breňová:

„Tak, to jsem ráda, že jsem slyšet, ráda se vyjádřím. Prosím vás, chci v prvé řadě říct, že my jsme spolupracovali s panem, s Dějinami, na našem kurzu. Pořád jsem věřila tomu, že opravdu pan profesor Holman a lidé z jeho katedry učí Mikroekonomii 1. O tom mě ujišťoval neustále. Až na jaře letošního roku jsem zjistila, že na internetových stránkách katedry DET jsou jiné okruhy ke zkoušce, jiné požadavky ke zkoušce, jiná literatura. Byla jsem nesmírně překvapena a prosila jsem pana profesora Holmana v dopise někdy z 18. května, aby to napravil. Stalo se částečně, jenže nicméně potom na konci června, někdy 28. června, zkoušela naše katedra lidi, kteří studovali u pana profesora Holmana. Lidé zděšeni, že u nás zkoušku udělat nemohou, protože ta literatura, to znamená jediná doporučená učebnice podle slov studentů, pochopitelně nestačí na obsah našeho kurzu. Dokonce to zašlo tak daleko, že jeden student si šel stěžovat k paní prorektorce Zadražilové, které prostě pravil, že opravdu není schopen tu zkoušku, že se obává, že to nemůže udělat, ano. Na základě toho já jsem udělala rozbor zkoušky, těch otázek, prostě co je a co není pokryto v učebnici pana profesora Holmana. Já vás chci jenom ujistit, že pana profesora Holmana si vážím, jeho práce si vážím, jeho učebnice se mi líbí, ale nepokrývá v žádném případě to, co je Mikroekonomie 1. Další problém nastal počátkem září, kdy jsem zjistila, že pořád, ano, pravda, okruhy tam jsou v pořádku, ale třeba požadavky na zápočet ještě pořád jsou jiné v literatuře, která je normálně prostě na stránkách DETU. Já nepochopím, když mi garantujeme tento předmět, že si může katedra, která nám ho pomáhá vyučovat, měnit rozsah výuky, obsah výuky, literaturu, a považovat to za samozřejmé!“

potlesk členů KMIE a několika málo dalších jednotlivců

Rektorka:

„Já myslím, že paní docentce zatím poděkujeme. Já bych vám chtěla říct, že vůbec nemám radost z toho, že vás, studenty v prvním ročníku, vlastně zatahujeme do problémů odborných, které si samozřejmě musí vyřešit odborná pracoviště. Přesto asi je důležité, abychom o těchto věcech těchto souvislostech hovořili. Chci vám říct, že přesto, že tady hovoříme o vymezení předmětu v rámci akreditačního spisu, že hovoříme o standartách, atd., já si osobně myslím, že bychom měli především tu dnešní naši schůzku orientovat tak, abyste si od ní odnesli to, kam se problém, který už vznikl a dospěl až tak daleko, kde je, jakým způsobem směřují řešení. Byla bych také ráda, kdybychom si všichni uvědomili, že samozřejmě jedna věc jsou záležitosti řekněme zmíněného akreditačního spisu. Hovořil tady pan profesor i o tom, že vlastně vy máte určité, tak jako nejen vy, studenti, ale také my, kantoři, máme všichni určité akademické svobody. Samozřejmě, že ano. A já vždycky budu rozhodně stát za tím, že jakýkoli student bude vždycky mít právo na této škole si vybrat svého přednášejícího, protože vždycky bude třeba mít k některému z nás a k jeho způsobu výkladu bližší vztah, nebo zase k někomu jinému. Ale chtěla bych, abychom také všichni jak tady sedíme, a nejste tady jenom studenti, abychom si také uvědomili, že přece jenom také na škole musí existovat určitá vnitřní pravidla a určitý pořádek. Pan děkan Kleibl ve svém vystoupení řekl, a tak to je, že za naplňování, za studijní program, za jeho rozvoj, a také za jeho naplňování, je zodpovědný děkan. Mně je velmi líto, a já jsem to také tak napsala do Studentského listu, a jistě jste si to všichni, protože vás to zajímá, přečetli, že vlastně odborný problém přerostl v problém pracovněprávní. A tady opravdu je zapotřebí teď dvou věcí. Zaprvé, abychom problém, který se vleče bohužel déle, aby byl jednoznačně a jasně vyřešen, tak aby k takovým situacím už nedocházelo a za druhé, samozřejmě, že za pracovněprávní vztahy je zodpovědný každý děkan příslušné fakulty a musí teda dbát na to, aby vnitřní pravidla fungování školy, naplňování studijních programů, aby byla prostě dodržována. Myslím si, že skutečně je na škole víc kurzů, kde se, už jsem to tady říkala, kde se podílí více učitelů, a není ta situace tak vyhrocená, abychom prostě museli řešit takovéto otázky. Protože většinou se kolegové dohodnou. Je samozřejmé, že pokud je stanoven garant kurzu na katedře, která garantuje předmět, příslušný, tak je potřeba se o těchto věcech dohodnout, a ten garant také musí mít určitou zodpovědnost. Takže bych byla ráda, abychom si toto všechno všichni uvědomili. A teď chci tady říct ještě jednu věc. Myslím si, že tento problém, o kterém teď tady hovoříme, že je tady potřeba se zmínit vlastně o souvislosti s jinou otázkou, a to sice s otázkou společného studijního základu. Tak, jako na řadě jiných škol, i naše škola, která má 6 fakult, se dohodla v rámci dohody šesti děkanů s rektorkou, ale ještě tomu tak bylo, když já jsem nebyla rektorkou této školy, ale byl tady jak pan profesor Seger přede mnou, úřadující rektor, anebo ještě před ním, dohodla se tato škola na tom, že pro její studenty je rozumné, aby existoval společný základ studia. My jsme v roce 1995 se stali kandidátským členem prestižní asociace evropských škol, které se jmenují Comunity of European Management Schools. Podle pravidel této asociace se členem může stát pouze jedna škola z každé reprezentující země. Nám se podařilo, že jsme v roce 1998 získali i řádné, tedy plné členství v této asociaci. Já nechci hovořit o této asociaci jako takové, ale chci říct, že jednou z podmínek vlastně tohoto členství také bylo to, že škola svým studentům nabízí to, čemu se říká v těch ostatních evropských školách Common Body of Knowledge. A my jsme byli velmi rádi, že když jsme dělali analýzy toho, co je považováno za CBK na těchto prestižních evropských univerzitách a porovnávali jsme s tím, co je tady, tak jsme zjistili, že vlastně tehdy, já jsem tehdy pracovala jako prorektorka pro zahraniční vztahy a zabývala jsem se touto otázkou, zjistili jsme tehdá, v tomto období 1995-98, že zhruba pokrýváme ty požadavky,v tom našem společném základu, myslím, že to bylo asi 85 %, my jsme to počítali na kredity, a že tedy můžeme studentům, kteří chtějí studovat na těchto prestižních školách a chtějí také třeba dosáhnout evropsky uznávaného titulu vedle titulu Inženýr ekonomie, který mu udělí tato škola, může také dosáhnout CEMS Master, v současnosti CEMS Master in International Management, tak že má možnost ty ostatní předměty na škole vlastně studovat. Když jsem nastoupila jako rektorka před téměř třemi lety, přicházela jsem vlastně do voleb s programem, kdy jsem říkala, že považuji za správné, aby byl udržen společný základ studia, ale že si myslím, že tento společný základ studia nemůže jaksi platit jednou navěky. Že je potřeba, aby, a tehdá teda, když já jsem nastupovala, tak to bylo vlastně v roce 2000, 1. února, doufám, že jsem se teď nespletla v počtech, tak jsem vlastně říkala, že je potřeba se, tehdá už ten společný základ byl takřka 10 let, ustanoven, že je potřeba se na něj znovu podívat. A my jsme opravdu se této otázce věnovali, já jsem tehdá ustanovila pracovní tým, jehož členem byl také pan profesor Holman, ale byli tam zastoupeni kolegové ze všech fakult, mohla bych vám je jmenovat, kdyby byl zájem, a chtěla jsem, aby ten stávající společenský základ posoudili a navrhli případně určité změny. My jsme při těchto pracech také dospěli k závěru, nebo ten tým, který pak doporučil, protože ten tým neměl žádnou rozhodovací pravomoc, ale doporučil výsledky, závěry, toho svého vlastně jednání, a nebylo to vůbec jednoduché, tak zjistili, že v rámci toho CBK, že je řada takových zásadních, hovoříme tam o doménách, které začínají například první doména management, marketing, já to neřeknu teď přesně, teď se mi to plete, finance podniků, ale také mikroekonomie, makroekonomie, a byla tam také další doména, a tu mi jsme neměli dobře pokrytou, a to byla doména mezinárodní ekonomie. V rámci práce tohoto týmu na renovaci společného základu, jsme přijali nakonec doporučení toho týmu, kdy v rámci domény mezinárodní ekonomie jsme zařadili i kurz Základy ekonomie, kde také vlastně i učebnice Ekonomie je přijata jako za materiál, který je vlastně pro tento kurz povinný a v důsledku, pak je tam ještě také prostor na mezinárodní ekonomii, a samozřejmě v důsledku těchto změn bylo také potřeba určitým způsobem se zabývat tím, jak předměty mikroekonomie a makroekonomie, jak budou na toto navazovat. Já bych chtěla, abychom tady tyto souvislosti vnímali, protože si myslím, že v momentě, a tak jsme o tom nakonec s panem profesorem spolu hovořili, že v momentě, kdy vlastně bude uveden ten renovovaný společný základ do praxe, tak možná, že takové otázky, kterými se dnes tady zabýváme, že opravdu už nebudou vůbec předmětem nějakých těchto úvah. Bohužel ta situace není dnes taková, aby ten renovovaný společenský základ už byl uveden, já jsem pevně přesvědčena o tom, že se prostě ten základ uvede v době velmi blízké do života. Asi bychom to nemohli do toho sáhnout v půlce akademického roku, ale od září, tak, jak ty ostatní navazující kurzy jsou připraveny a já si myslím, že i toto vlastně ukazuje na to, že jsme velmi pečlivě se se všemi děkany, i na základě doporučení toho týmu vlastně šestičlenného, že jsme se tím velmi vážně zabývali, a že máme všichni zájem na tom, aby studenti této vysoké školy měli jaksi dobré základy a aby měli také na čem stavěti další prostě rozvoj svých znalostí v ostatních předmětech. Teď se ale omlouvám, jak špatně mluvím, tak mluvím příliš dlouho, a prosím o ostatní otázky.“

Student:

„Dobrý den, já se chci zeptat. Mně připadá to řešení panu Holmanovi dost radikální. Já chodil na jeho přednášky, ty byly úplně senzační, ta jeho knížka je taky velice dobrá, já nevím, jak splňuje ty všechny možný normy a tak, standardy, ale samozřejmě když se člověk učí k bakalářský zkoušce, tak nemůže čerpat nikdy z jedný knížky. A nikdy ho všechno nenaučej na přednáškách nebo na cvičeních, vždycky tam je ještě to samostudium. Já si myslím, jestli není řešení místo profesorovi zakázat přednášet, zeptat se toho profesora a jít tím směrem, proč ty standardy nedodržuje a nepokusit se je nějak přizpůsobit těm jeho výkladům. A k tomu bych kladl také ty studenty, jak se nám to líbí. Vy vlastně mluvíte o tom, jak se to mění, jak vy měníte, ale já myslím, že studenti jsou strašně důležitá součást toho celýho vývoje, a musí se brát zřetel na to, koho podporujou, ke komu chtěj chodit, u koho se chtěj učit, čí knížky čtou, čí knížky si kupujou, a podle toho vlastně rozhodujou, dávaj tu volbu, čí metody jsou dobrý. Nechci říct, že u těch ostatních kateder jsou ty metody špatný, ale ta volba přeci musí být brána na zřetel. A proto se chci zeptat, jestli by nebylo lepší nechat pana Holmana dál učit a pokusit se najít, samozřejmě to není jednoduchý, ale najít nějakou cestu, proč vlastně on to nedodržuje. Takže jestli tam třeba není ta chyba, v těch standardech, jestli nejsou zastaralý nebo obecně.“

potlesk

Rektorka:

„Pane kolego, já vám musím říct, že jenom v jedné věci s vámi nemůžu souhlasit. A sice když jste říkal, že se to všechno musí udělat tak, jak se to studentům líbí. Teď se omlouvám, protože jsem to určitě neinterpretovala úplně přesně, ale to by prostě takhle nešlo úplně. Ale já samozřejmě chci říct, že student na této škole, podle mého soudu, a věřím, že to tak vnímají všichni moji kolegové, samozřejmě, že proto se to všechno dělá, a proto se tím zabýváme, proto jsem hovořila o tom, jakým způsobem se renovovaly společenské základy, samozřejmě, že to všechno vnímáme. A myslím si, že na řadu těch dalších otázek vám odpoví zejména pan děkan Straka. Já myslím, že s panem profesorem Holmanem se znám hodně dlouhou dobu, já nevím, jak dlouho, ale myslím si, že moc dlouho,“

smích

„že samozřejmě, tak teď to tady pan profesor teda řekl a vy jste ho neslyšeli, tak já vám ten mikrofon předám.“

Holman:

„Paní rektorka mě zkoušela ještě jako studenta.“

smích

Rektorka:

„Z Mezinárodních financí to muselo být nebo z Financí, ale určitě tam měl ode mne pěknou známku v indexu, viďte, pane profesore.“

smích

„Takže teď si můžete uvědomit, jak dlouho já jsem tady na této škole. Tak, prosím vás, ale teď vážně. Samozřejmě, že knížku pana profesora také mám dobře přečtenou, protože mi ji přinesl, když kniha vyšla, přestože mojí jaksi doménou, nebo mojí specializací, není ani mikroekonomie ani makroekonomie, ale já se s velkou láskou zabývám mezinárodními financemi.“

Nějaký student:

„K věci! Technická.“

potlesk

Rektorka:

„Ano, už tam jdu. A protože opravdu to má být k věci, tak chci říct, že teď dáme slovo panu děkanovi.“

smích

Straka:

„Já tu úplně slyším jasný návrh řešení, a samozřejmě, že ta věc má dvě stránky. První stránka je ta, zda-li tady existují studenti, kterým vyhovuje styl výkladu, to, co říká pan profesor Holman atd. Paní rektorka i já se nijak nebráníme, samozřejmě pana profesora Holmana můžete poslouchat, má šanci dostat posluchárnu, bude placen, nebude nijak omezován v tom, co bude přednášet, atd.“

Student:

„Bude to celoškolně povinný předmět, jako na kredity?“

smích

Straka:

„Jiná věc je, zdali na dveřích té místnosti bude napsáno, že je tam vyučována Mikroekonomie 101. Cestou druhou je změna čehosi, výuky mikroekonomie do nějaké jiné podoby, což je standardní proces, který běží. Pan profesor má podanou žádost o akreditaci jiné mikroekomie, kterou jsem tady zmínil, DET 103. V případě, že bude tato akreditace schválena, bude podle ní regulérně vyučováno, já říkám zcela otevřeně, že v případě, že bych zjistil, například upozorněním pana profesora Holmana, že na výuce případného předmětu DET 103, Mikroekonomie, nazývejme ji jakkoliv, by participovali například vyučující z katedry MIE, nedodržovali by danou akreditaci, tak bych se obrátil na pana děkana Kleibla, jakožto jejich nadřízeného, aby sjednal nápravu. A v případě, že by neakceptovali toto řešení, tak aby přistoupil ke stejným krokům, jako jsem přistoupil já. Jaksi ta věc je velmi, velmi jednoduchá, pane kolego, jestli vaším zájmem je dozvědět se, a to říkám zcela otevřeně, a mně se také způsob výkladu pana profesora líbí, zejména bych ho rád viděl v tom úvodním kurzu. Ano, domluvme se, když bude volná posluchárna, a předesílám, že je volná v tomto semestru v pátek večer, jak jistě víte. No, vždyť jindy není prostě, podívejte se, jak je rozvrhována, prostě nemůže to být ve středu v poledne, v tu dobu tady běží něco jiného, tak tady pan profesor mohl, a  stále tady ta nabídka trvá, může přednášet stejným způsobem svůj předmět podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vy ale, jestli mohu doplnit, nevím, jaký studujete obor, ale pokud je mi známo, tak všichni studenti této školy bakaláři, mají ve svých studijních programech napsánu povinnost mít zápočet z předmětu MIE 101, který je jednoznačně definován, a tudíž jaksi budou zkoušeni z předmětu MIE 101. Pokud přijde změna, změní se akreditace, předmět MIE 101 bude vámi nahrazen, nebo doplněn, alternován, nebo cokoliv jiného, předmětem DET 103, STP 858, bude vyškrtnut, doplněn, nahrazen, atd., může to běžet jinak. Jenom bych rád předeslal, že říkám, že v posledních letech byly standardy na doporučení pana profesora mnohokrát upravovány v jemných nuancích atd., to je běžná každodenní praxe, která se odehrává a samozřejmě jaksi předesílám, že ta podstata toho skutečně není v jednom z těch 580 nebo 371 pojmu nebo celkem 800. Navíc, já teďka předesílám jednu podstatnou věc. Víte, že všichni máte napsáno, mluvím o bakalářských studijních programech nebo dlouhých magisterských, kde je povinnost ekonomie. Máte tam předepsánu povinnost složit bakalářskou nebo soubornou zkoušku z ekonomie. Třebaže nikde není žádná akreditace, tak všichni víme, že ta akreditace vzniká jakožto součet těch součástí, které vstupují, v tomto případě MIE 101, MAE 102, stejně jako u státnic, nikde není žádná definice státnic, ale všichni samozřejmě chápou, že z logiky tvorby studijních plánů je nějaká jasná návaznost. Takže pane kolego, ty dvě věci. Do výuky Mikroekonomie 101, tak jak je definována, se pan profesor může vrátit v případě, že chce vyučovat MIE 101, jiné, zajímavé, podnětné předměty, na stejné úrovni, s dostatečnou vědeckou hloubkou, pedagogickou hloubkou, atd.,to už nikdo nezpochybňuje, může také přednášet.“

Student:

„Za kredity, jako celoškolně povinné předměty?“

Straka:

„Jestli mohu, já nevím, z které jste fakulty, ale já vám takovýto slib dát nemohu, protože já vaše plány nijak neovlivňuji, jaksi nemůžu vám dát, já můžu rozhodnout o tom, jestli pan profesor může jít přednášet, nebo nemůže jít přednášet, zdali bude nebo nebude placen, ale pokud nejste studentem páté fakulty a já, nevím to jistě, ale předpokládám, že určitě nejste, protože bysme se jinak viděli,“

smích

„ne, já znám většinu z tisíce studentů své fakulty, nicméně nejsem Pánbůh. Nemůžu vám něco takového slibovat, dokonce ani paní rektorka vám něco takového slíbit nemůže, podle mého názoru.“

Rektorka:

„Tak pane kolego, z které jste fakulty?“

smích

Holman:

„Já se přiznám, že to řešení, ten návrh, který tady přednesl pan děkan, příliš nechápu. Já na této škole, jak už jsem říkal, přednáším mikroekonomii, studenti se ke mně přihlásili na mikroekonomii, a teď mě připadá, že z nějakého důvodu není žádoucí, abych já tu mikroekonomii přednášel, tak co se mnou, kam s Holmanem? Tak mu otevřeme jakýsi vedlejší kurz, aby byl od něj pokoj, a tam mohou studenti docházet a poslouchat jeho přednášky. Nedivte se, vážení přátelé, že nemohu takovéto řešení přijmout. Kdybych to udělal, tak bych vlastně dal najevo, že jsem byl odvolán z výuky tohoto předmětu oprávněně, a to já si myslím, že tak není. A ještě mi dovolte, abych se vyjádřil k těm standardům. Z této diskuse byste mohli nabýt dojmu, že standardy vysokoškolských předmětů jsou nezbytné z nějakého důvodu. Standardy v současné době existují jenom pro mikroekonomii, makroekonomii a účetnictví. Žádný jiný vysokoškolský předmět standardy nemá. Pokud je mi známo, na zahraničních univerzitách, například Vídeňská univerzita, Cambridgská univerzita, Londýnská škola ekonomie, o amerických univerzitách nemluvě, žádné závazné standardy nemají. Osobně si myslím, že standardizace vysokoškolských předmětů je velmi nebezpečný proces, která se vlastně rovná zavádění osnov na vysoké školy, což, domnívám se, nemá obdoby. Ve svém důsledku by to vedlo k potlačení svobody vysokoškolského vzdělávání a samozřejmě i jeho kvality. Pokud jde o standardy mikroekonomie a makroekonomie, které byly vypracovány v roce 1997, myslím, mohu vás ubezpečit, a můžete se o tom přesvědčit také, protože ty standardy jsou na internetových stránkách, tyto standardy byly akreditovány takovým způsobem, že jediná literatura, která je s nimi plně v souladu, jsou skripta doc. Macákové a učebnice pana doc. Helíska. Jakákoli jiná literatura je, z pohledu standardů, nedostatečná. Například kdyby student nastudoval prestižní a ve světě velmi používanou učebnici, taky přeloženou do češtiny, Mankiwovy Zásady ekonomie, 750 stránek, nemohl by na katedrách MIE a MAE zkoušku udělat, protože v této učebnici není dobrá třetina pojmů ze standardů. Vážení přátelé, já se obávám, že kdyby Gregory Mankiw přednášel na naší škole, byl by pravděpodobně z přednášek také odvolán pro nedodržování standardů.“

poslední slova přehlušuje smích a bouřlivý potlesk

Rektorka:

„Pane profesore, a nebylo by třeba rozumnější podat například návrh na změnu akreditace, která by třeba nemusela obsahovat jenom 13 nebo 14 názvů témat, nebo např. podat návrh na jeden materiál, který by, můžeme mu říkat standardy, můžeme mu říkat nějak jinak, kdyby na to přišlo, ale myslím si, že přece jenom je užitečné, aby student jednoznačně věděl, co ten či který kurz obnáší. Někdo třeba ty standarty na některých předmětech, říkáte, že jsou u mikroekonomie, makroekonomie a účetnictví a někde třeba nejsou a  problémy nejsou. Čili asi se tam ti lidé dokážou docela rozumně dohodnout a dokážou, i když jich prostě učí víc ten stejný předmět, tak dokážou si studentovi jasně říct, s čím musí počítat, ať jde ke zkoušce ke komukoliv. Určitě, já jenom chci říct, já si skutečně myslím, že student si vždycky bude mít právo volit toho či kterého učitele. Ale nemyslím si, že by mělo být také určité právo studenta, že si bude vybírat toho, ke komu půjde na zkoušku. Já si právě myslím, studujme u toho, kdo nám vyhovuje svým výkladem, studujme učebnice či monografie nebo jiné prostě materiály, ze kterých můžeme se nejlépe dovědět prostě to, co se chceme naučit. Ale nechť teda potom existuje opravdu jednoznačné penzum znalostí, které si k té či oné zkoušce má přinést a nechť to teda ověří kdokoli. A tak si myslím, že by to mělo být. Tak, protože prosil pan profesor Holman, že chce ještě na to odpovědět a pak vidím tady nalevo, a vidím pana děkana Kleibla.“

Holman:

„Skutečně jedním z důvodů, proč jsem nedodržoval a nechci nedodržovat standardy v jejich plném rozsahu je to, že k nim mám odborné výhrady. Mám tady s sebou celý seznam těchto odborných výhrad a mohu je, máte-li zájem, začít tady číst, ale myslím, že by to bylo dlouhé čtení. Mohu vás ubezpečit, i paní rektorku, že na naší katedře skutečně se zabýváme akreditací Mikroekonomie 1 a Makroekonomie 1, možná víte, že ta akreditace Mikroekonomie 1 je asi čtyři nebo pět měsíců prošlá, propadlá, čili to byl také jeden z důvodů, proč jsme s touto iniciativou přišli. Naše akreditace obsahuje rozšířenou osnovu, nemá tam ovšem žádnou odvolávku na ty standardy. Návrhy akreditací těchto předmětů jsou předloženy akreditační komisi, seznámili jsme s nimi také katedru MAE a MIE, a kolega Schwarz, který tehdy ještě byl vedoucím naší katedry, nebo pověřený řízením naší katedry, tak napsal dopisy, pokud je mi známo, tedy oběma vedoucím Katedry Mikroekonomie a Makroekonomie. Pokud je mi známo, nedostali jsme od kateder žádnou reakci na toto.“

Rektorka:

„Pane profesore, ale vy hovoříte vlastně, když jste zmínil jméno pana kolegy Schwarze, o situaci, která nastala v průběhu minulého měsíce. Já jsem měla na mysli jinou věc. Ten problém, o kterém tady hovoříme, ten je staršího data, a myslím si, že opravdu by bývalo prospělo řešení, kdybychom takový návrh řešení ten garant, kdyby Akreditační komise, kdyby příslušná katedra a příslušný děkan, který je zodpovědný za KMIE na své fakultě, kdyby dostali nejen v průběhu minulého měsíce, ale mnohem dříve. To jsem měla na mysli. Pane děkane Kleible.“

Kleibl:

„Já jsem chtěl jenom doplnit něco pro vaši informaci ohledně těch standardů a jejich funkce. Prosím vás, ty standardy vznikly jako iniciativa Asociace děkanů ekonomických fakult ČR. Tito děkani došli k názoru, že naprosto…(z nahrávky nelze rozeznat) tyto předměty, protože víceméně ta podoba bakalářů, bakalářského programu studia dostává standardní podobu i na jiných vysokých školách a na regionálních univerzitách. A bylo zde nutné samozřejmě v zájmu těch univerzit a také v zájmu studentů, aby ten obsah, struktura a míra nároků jednotlivých předmětů byla zhruba vyrovnaná, už z toho prostého důvodu, že absolventi bakalářského studia reagují v nikoli zanedbatelném počtu na možnost pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Čili pokud by nebylo jasné, jaké požadavky, jaká míra požadavků, co je obsahem a strukturou tohoto předmětu, tak by asi ten proces přijímacího řízení byl víceméně loterií, protože by nevěděli, co se po nich bude chtít. Ony skutečně nemají závaznou podobu, ale my jsme z důvodu dohody a akceptace tohoto názoru děkanů na ni přistoupili, a navíc, prosím vás, není to jenom makroekonomie. Standarty byly přijaty pro podnikovou ekonomiku, v současné době už asi rok a půl fungují, a v současné době se pracuje, malinko se to zpomalilo díky jiným pracem, které jsme měli na fakultě, na standardech předmětů marketing a podnikový management. Čili ty standarty já si myslím, prosím vás, že nejsou samy o sobě nějakým předmětem toho základu, že ty standardy mají mít pozitivní vliv, samozřejmě nechápeme je a nebudeme je chápat jako dogma. Já si myslím, že pokud dojdeme k názoru, na základě věcné a odborné diskuze o tom., že standardy je nutno posouvat, o standardech je nutno diskutovat, to samozřejmě budeme říkat. Problém je prosím vás v tom, že aby se došlo k jednotnému názoru, tak je třeba konsenzu, jo. A jestliže se nedojde k jednotnému názoru, jak postupovat u pojetí standardů. Jestliže já budu hlásit, že tohleto se mi nelíbí z jakýchkoli důvodů, tak ten standard v podstatě se mi líbit nebude, ale já si myslím, že rozhodující by mělo být to, že ta většina lidí v téhleté oblasti ty standardy za racionální považuje. A pokud ne, tak musí specifikovat důvody a navrhnout řešení nebo jejich úpravu. Pro to bych se jednoznačně přimlouval.

Rektorka:

Já bych teď chtěla říct, že bych byla velmi ráda, protože problém se řeší, pánové jsou mi zavázáni, že do konce tohoto měsíce mě vlastně budou informovat o tom, jak tento problém byl vyřešen, a já bych proto byla velmi ráda, kdyby jak pan děkan Kleibl, tak pan děkan Straka, nás mohli všechny informovat, protože dneska je půlka listopadu, kam tedy to řešení směřuje, nebo jak daleko to řešení je, protože si myslím že to je především to, co bychom asi všichni chtěli slyšet.“

Student:

„Dobrý večer, jestli vás mohu přerušit. Z první fakulty, jestli to někoho zajímá. Chtěl bych se zeptat na řešení této situace. Jak jsem pochopil z výroku pana děkana Kleibla, standardy nejsou oficiálně závazné. Je to určité doporučení pro výuku Mikroekonomie 1 a na základě nedodržení tohoto doporučení někomu bylo zakázáno vyučovat tento předmět, konkrétně panu profesorovi ekonomie Holmanovi. Mně to prostě zavání tím, že nějaká doporučení přerostla v pracovně právní vztah a nebo povinnosti pracovně právního vztahu, jak paní rektorka poukázala, to je první věc. A druhou věc bych se chtěl zeptat, jestli toto řešení se zdálo pánům děkanům jako nejschůdnější? Protože jak bylo řečeno, odvolání profesora Holmana ovlivnilo průběh vyučování toho daného předmětu a jak pan děkan Kleibl na začátku říkal, odvolával dohodu, kterou nikdo neznal, tak to mi taky není jasné, jestli tedy odvolával dohodu, jejíž znění není jasné, jestli se to nedalo například vyřešit tím, že by se uzavřela nová dohoda, v průběhu semestru, nebo na konci semestru, jestli teda se moc mýlím, nebo rád bych znal vaše názory.“

Kleibl:

„My jsme žádným způsobem nespecifikovali způsob řešení. My jsme pouze řekli, že chceme, aby dohoda, která byla, to že jí nikdo nezná, to možná není přesný výraz, každý si ji vykládá jinak, prostě. Ona neměla žádnou podobu, rozumíte, jo.“

smích

„Vznikla prakticky už to bude deset let za chvíli, no. A já se taky přiznám, že když mi někdo řekne, že to odpovídá dohodě, nebo neodpovídá dohodě, já to nemohu posoudit, neznám-li tedy přesně ten obsah dohody. Ten způsob řešení je v současné chvíli nutné ponechat na fakultě druhé, protože jsme dospěli k názoru, že je pouze třeba stanovit zásady spolupráce a my dokonce předpokládáme, že pokud se stanoví a víceméně se, a to podle mého názoru je nutné, ta garance se zdůrazní a potvrdí pro Katedru Mikroekonomie, poněvadž v tomhletom asi to měnit nebudeme, nebo nevidím důvody, proč to měnit, tak stejně jsem přesvědčen, že tato katedra se obrátí na držitele standardů jiných a požádá je o spolupráci v kurzech. Ten rozdíl bude v tom, že už by to bylo prosím vás jednoznačně v intencích programu studijního této katedry. Organizační zabezpečení má tedy ta garantující katedra a z toho také vymezení struktury předmětu. Pouze to neznamená, že pokud jsem děkan, tak samozřejmě nebudu vlastní katedru nutit, aby spolupracovali s někým, s kým by nechtěli, ale pokud jsem informován, oni předpokládají participaci pracoviště z první fakulty na výuce mikroekonomie, jo.“

Studentka:

„Mohla bych se taky zeptat? Dobrý den. Já nechci v žádném případě zpochybňovat pravomoci pana docenta Straky nebo KMIE jako garanta předmětu, já si myslím, že ty pravomoci určitě mají. Já se chci zeptat jako studentka, která nemůže posoudit ekonomii celkově jako vědu a odbornost. Pan profesor Holman říká, že ty standardy jsou zastaralé. Já si myslím, že to není záležitost několika měsíců nebo roku, ale že už to trvá delší dobu, a nejsou to jenom nějaké nuance, ale jsou to, jak jsem slyšela, opravdu rozsáhlá témata. Myslím si, že to, co bylo řečeno o modelu 45 stupňů a teorii pavučiny, což tedy všechno jsou témata, která zabírala určitý čas na přednáškách, pokud jsou tedy opravdu zastaralé, já myslím, že pan profesor Holman má jaksi rozhled ve svém předmětu, ekonomii, tak proč neřešit spíše tento problém, a neodvolávat pana profesora takhle z výuky, aniž by se opravdu posoudili ty standardy. A pokud opravdu tato záležitost je dlouhodobá, není chvilková, pak si myslím, že byl čas to vyřešit a neodvolávat pana profesora takhle uprostřed výuky. Děkuju.“

potlesk

Straka:

„Jestli mohu, paní kolegyně, právě tato vaše slova velmi vítám. Kdyby pan profesor před 29. se obrátil na Akreditační komisi, na Vědeckou radu, publikoval odvolací článek v odborném tisku, tak se ta diskuse vedla, od té doby se ukázalo, jestli jsou ty pojmy zastaralé nebo nejsou, došlo by k této změně, atd. Jaksi argumentovat takto, až poté, co dojde k něčemu jinému, je velmi obtížné. Já se pokusím uvést jeden jednoduchý příklad. Já budu pochybovat o tom, jestli je správné jezdit vpravo. Myslím si, že je správné jezdit vlevo. Přesto doufám, že všichni uznáte, že nemohu začít dneska jezdit na silnicích vlevo, kdyby se náhodou za rok dosáhlo uznání toho, že skutečně jezdit vlevo je lepší než jezdit vpravo. Takže, paní kolegyně, ano, samozřejmě, diskutujme o použití modelu 45 stupňů, dneska je podaný materiál, ta komise to posoudí, je navrženo zatím pět profesorů zcela evidentně, aspoň jí si myslím, že je to pět profesorů, zatím vím o třech jménech, tedy, kteří jsou z oblasti ekonomie, kteří jsou zcela evidentně nezávislí, jaksi, na všech zainteresovaných osobách, jsou, většina z nich, je mimo VŠE tedy a jejich stanovisko bude zcela jednoznačné. Já jenom předesílám zcela opatrně, že tato škola byla mnohokrát opakovaně hodnocena a v žádném z těch hodnocení nezazněl závěr, že by naše výuka byla tragická, přežilá, učili jsme tady věci, které jsou nemožné atd. Dejme dohromady tři právníky, budeme mít pět názorů, dejme dohromady tři profesory ekonomie, dostaneme šest názorů na to, jak učit ekonomii.“

Student:

„Já bych měl dotaz na pana profesora Holmana. Bylo řečeno, že neprobíhá diskuze ohledně vyučování ekonomie. Mohl byste tedy říci, proč neproběhla, nebo jestli se vám tedy zdálo, že neprobíhá, ta diskuze?“

Holman:

„Já s překvapením zjišťuji, že tady ta debata směřuje nakonec k tomu, že za své odvolání z výuky si mohu sám, protože jsem už dávno nevyvíjel různé iniciativy, které by tomu zabránily. Podívejte se, ta odborná diskuze, jestli tedy ty standardy jsou zastaralé nebo špatné, to je jenom jedna věc, a řekl bych, že to není ta nejpodstatnější. Já mám pocit, že akreditační komise dokonce mě vyzvala, abych sám vypracoval standardy. Já jsem to neudělal a neudělám to, protože já se nepostavím do role, kdy vypracuji standardy a budu všechny své kolegy nutit, aby podle nich učili. Já jsem přesvědčen, že každý učitel musí mít určitou volnost a nemůže být spoutáván standardy, i kdyby ty standardy byly sebelepší a sebeodbornější. Jestliže teď se sejde skupina nejlepších profesorů ekonomie v republice a vytvoří nové standardy, tak to bude z bláta do louže. Nejlepším řešením, podle mého názoru, je, aby tyto standardy byly, znovu opakuji, pouhým doporučeným vzorem, který učitel může a nemusí respektovat. Opakuji znovu, kromě mikroekonomie, makroekonomie a účetnictví žádné jiné vysokoškolské předměty standardy nemají a žádné problémy tam nejsou, alespoň já jsem o nich nikdy neslyšel.“

Straka:

„Jestli mohu reagovat jenom opravdu krátkou technickou. Mně se tento přístup pana profesora velmi líbí, konec konců já tento přístup razím poměrně dlouho neúspěšně na této škole, a proto se řídím pravidly. Až senáty této školy prohlásí něco jiného, že pro nás nejsou závazná jaksi ministerská nařízení, která říkají jasně, jak se akreditují obory, jak se akreditují programy, jaké jsou závazné postupy, atd., dohodneme se, že je tady dodržovat nebudeme, zavedeme na této škole, tak jako je na některých školách obvyklé, profesorské stolce, kde za kvalitu odpovídají profesoři, změňme tím pádem organizaci naší školy, a samozřejmě takovýto pohled, jaký navrhuje pan profesor, je možný. Ale v zásadě není možné, aby se současně jezdilo vpravo i vlevo. Buď tedy standardy mít budeme, protože je to převažující názor, a v tom případě nebudeme moci mít jistou míru akademických svobod, nebo budeme mít dostatečnou záruku míry akademických svobod, ale v tu chvíli nebudeme mít jisté výhody, které plynou ze standardů, například členství v některých organizacích, garance studentů o tom, že se mohou účinně dovolávat a přezkoumávat výsledky zkoušek atd., protože uvědomte si, třináctiřádkové vymezení předmětu je asi málo.“

Rektorka:

„Já vám dám hnedka slovo, ale dovolte mi říct. Já samozřejmě jsem daleka toho, aby někdo z vyučujících byl svazován jakýmkoli způsobem, já jsem to řekla už na začátku, ale myslím si, že je v zájmu studentů, aby věděli naprosto jasně, co je předmětem, jaké jsou okruhy, které mají zvládnout, jestliže mají složit ať už takovou či jinačí zkoušku. A myslím si, že na tom se můžeme všichni shodnout. Nemůže být prostě situace taková, že student, který bude absolvovat kurz u mě, nebude připraven. Já můžu přednášet tak, jak já nejlépe cítím, a mohu zařadit problémy, které já považuji za nejdůležitější, a mohu říct, že tyto a další pominu, ať už proto, že si myslím, že je to zastaralé, nebo proto, že s nimi nesouhlasím, nebo proto, že si prostě myslím, ať si to studenti nastudují sami, ale student, který bude odcházet z mého kurzu nebo z kurzu, který bude učit můj kolega a bude mít stejný název, tak musí jednoznačně vědět, jaké jsou okruhy problémů, které musí nastudovat. Chtěla bych se vrátit ještě ke kolegyni, která hovořila o určitých zastaralých modelech nebo zastaralých určitých částech řekněme, které jsou zařazeny. My jsme o tom mluvili s panem profesorem také spolu, ale víte, že já jsem daleka toho, abych zasahovala do odborné debaty, já mám jinou orientaci odbornou, ale myslím si, že někdy nemusí být na škodu, aby student mohl lépe pochopit, proč dnes je daleko více využíván jiný model, že vůbec nemusí uškodit, když vidí, proč ten starý už nemůže být v těchto podmínkách uplatňován, ale to už by byla jiná otázka. Já se k tomu nechci vracet, to už jsou jiné záležitosti. Tady se hlásil kolega někde, prosím.“

Student:

„V minulém semestru jsem navštěvoval výuku pana profesora Holmana a pana inženýra Sirůčka. Zkoušku jsem měl zapsanou u pana profesora Holmana osobně. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, co se po mně bude u zkoušky všechno požadovat, tak jsem si nastudoval i jiné prameny, Mankiwa, Fischera, Helíska, Macákovou a podobně. Tuto zkoušku jsem měl přeloženou na KMIE na 28. června, tam jsem jí úspěšně zvládnul, a navštěvoval jsem výuku pana profesora Holmana. Proto bych chtěl říci to, co již paní rektorka říkala, že je důležité oddělit výuku a je důležité oddělit zkoušení. Proto nevidím důvod, pane děkane, proč bylo panu profesorovi zakázáno přednášet. Považuji za správné, že bylo KET zakázáno zkoušet, to je správný krok, ale nevidím důvod proč bylo nějakému pedagogovi zakázáno přednášet. Proto vám bych navrhoval to, aby pan profesor Holman, po němž je poptávka ze strany studentů dost vysoká, přednášel i nadále při kapacitě, která byla ještě nedostatečná v současnosti, aby přednášel i nadále a aby bylo sjednocené zkoušení. Ale je to osobně na každém profesorovi, jak povede svojí výuku. Jestli pan profesor Holman neuvede nějakou věc, která je předepsaná ke zkoušce, je to jeho osobní věc a je osobní věcí každého z jeho studentů, zda se to doučí či ne. Měl jsem tu čest poznat při přednáškách lidi jak z KMIE, tak z KMAE, a myslím si, že není důvod, aby se někomu zakazovalo přednášet. Literatura tu je, je dostatečně obsáhlá, a každý má tu možnost, aby si nastudoval, co se po něm chce.“

potlesk

Rektorka:

„Pane kolego, já jenom chci říct jednu jedinou poznámku. Ani nikomu nebudeme zakazovat zkoušet. Já si myslím, že by bylo správné, aby byly vypsány zkouškové termíny, aby garant kurzu garantoval, že těch zkouškových termínů je dostatek, že jsou v přesném počtu a že ten student se bude hlásit na termín, kde mohou participovat všichni, kteří příslušní předmět jsou povoláni vyučovat, kteří ho učí, čili nemohu já zkoušet mikroekonomii, ale myslím si, že by bylo férové, a vy jste to nakonec tak říkal, že prostě by student nemohl vybírat ke zkoušce vyučujícího nebo zkoušejícího, že prostě by to mělo být takto. Pan děkan vám odpoví.“

Straka:

„Já nevidím žádný rozpor v našich stanoviscích. Všichni jste studující ekonomie, předpokládám, velmi graduovaní, a chápete, že řešíme úlohu o alokaci omezených zdrojů. A nemůže tady bohužel přednášet úplně každý, úplně kdykoliv, cokoliv, komukoliv, atd. Ale říkám s plnou zodpovědností, že bych byl rád, kdyby například na této škole bylo standardem, že každý profesor má v rámci semestru k dispozici každý týden dvě hodiny k dispozici posluchárnu, k tomu, aby sám jakožto profesor účetnictví, mikroekonomie, makroekonomie, atd., zájemcům sděloval své nejnovější poznatky, nejstarší poznatky atd., to je akademická svoboda. Ale bohužel, předesílám, že nemohu například u vás garantovat a slíbit, že lze například splnit představu, že budeme jaksi neomezeně navyšovat kapacitu jednoho přednášejícího, například proto, že narážíme na kapacitu místností, například proto, že v tu chvíli bychom museli propustit všechny, kdybychom najali kongresový sál, kde by jeden přednášející to odpřednášel, možná by byla ukrácena práva těch ostatních studentů z hlediska volby, atd. Ta úloha je netriviální, já jsem pro to, aby pan profesor, a z mé strany skutečně není žádná překážka, aby přednášel ekonomii. V tom se shodneme. Dokonce i mikroekonomii. Nikoli, on ji odmítá učit, protože tvrdí, že je zastaralá, že se jí držet nebude a tak dále. Tudíž ji nemůže učit, protože to sám tvrdí, že ji učit nechce, neučí, a učit nebude. Tudíž já ho nemohu nutit, a necítím se jako děkan povolán k tomu, protože to bych chápal jako porušování akademické svobody, kdybych chodil a říkal: „Musíš dělat toto, ty, jako profesor ekonomie!“ V tom je naopak jeho akademická svoboda, že je svobodný v tom, že mi může jako děkanovi účinně vzdorovat a říkat: „Třebaže je tady standard MIE 101, já, jako profesor ekonomie, ho odmítám dodržovat, a chci učit jiný předmět, který považuji za lepší,“ a ten vyučovat. V tom je naše akademická svoboda a v tom jaksi já vidím řešení toho problému.“

Rektorka:

„Já bych se ráda vrátila k tomu, co jsem říkala před chvílí, a poprosila bych oba pány děkany, aby nás informovali o tom, jaké kroky učinili k tomu, aby mě koncem listopadu již mohli jasně informovat, jak je problém, který tady vznikl, bezezbytku vyřešen.“

Kleibl:

„Kolegy, kteří se zabývají makroekonomií a mikroekonomií na tomto úseku, požádám je o posouzení variant těchto kurzů, požádám je o stanovisko. Na základě získaného stanoviska bych hrozně rád doporučil našim pracovištím, jak na Fakultě podnikohospodářské, tak na národohospodářské, aby spolu jednaly a aby se pokusily způsobem odpovídajícím těmto závěrům, nebo prostě způsobem, který oni nějakou další ještě variantou navrhli řešení struktury a obsahu těchto předmětů. To považuju za rozumné. Podívejte se, ono není nejenom v teorii, ale i v praxi, není šťastné vidět věci černobíle, jo, protože já mohu být hluboce přesvědčen o čemkoliv, ale současně respektuji, že někdo o tom být přesvědčen nemusí. A řešení skutečně já vidím v té nezávislé vnější, jako nechci říct audit, ale jako vnější posouzení těch problémů, které by asi odstranilo i to podezření, že jsou tady v tom i jakési osobní antipatie, jsou tady osobní nevraživosti nebo já nevím, která tady do toho vnáší i tento prvek. Já jiné řešení nevidím, než to, v podstatě musí dojít ke konsenzu, ale ke konsenzu je potřeba samozřejmě obou stran, to je jasné, není možná dohoda, když nebude. Takže já se domnívám, že tady by bylo řešení, a samozřejmě to řešení bude nějakou dobu trvat, protože my, když požádáme teď o posouzení, není to prosím vás nic, z čeho bychom měli radost, všichni mají práce dost, a ještě my když se na ně obrátíme v posouzení této věci, ale věřím, zatím se k tomu stavějí pozitivně, že by se vyjádřili a že bychom potom s výsledky této pracovní skupiny dál pracovali, ale to prosím vás je opravdu záležitost odborná obou pracovišť. Já se vám přiznám, že já bych do toho nechtěl vstupovat jako děkan mocensky, poněvadž v tom bych já viděl právě to omezování osobní svobody, kdybych já řekl: „Vy se můžete dohodnout tímto způsobem a vy se musíte dohodnout tímto způsobem!“ To je jejich a ať to také poslouží k vývoji discipliny. Ta disciplina, podle mého názoru, se také posouvá jiným způsobem, lidé diskutují o problémech, nesouhlasí s řadou věcí, ale vždycky se tam najde prosím pěkně nějakej posun v tom, že na něčem se dohodnou. Pokud ne, tak je to cesta taková, která je velice klikatá a daleko nevede.“

potlesk

Straka:

„Já myslím, že v podstatě 99% řešení je na světě. Na stole leží, jsou, podle mého mých znalostí a vědomí, dostupné návrhy nových akreditací, které budou standardním způsobem projednány. Do toho jednání o těch kvalitách nebudou žádným způsobem zasahovat nikdo další než lidi, kteří jsou k tomu kompetentní, a z tohoto jednání vzejde jakési stanovisko. Pokud jaksi kdokoli má dojem, že k tomu má se vyjádřit, nechť přijde na jednání, kde se toto projednává, nebo napíše článek do ilistu, nebo napíše odborný článek do Politické ekonomie nebo do nějakého jiného odborného časopisu, já nevidím jaksi jinou cestu, jinou rozumnou cestu. Nebo změníme statut Vysoké školy ekonomické, zrušme katedry, zaveďme tady profesorské stolce, ale v tom případě musíme požádat Ministerstvo, aby nám znovu akreditovalo všechny studijní programy, protože už se tam nebudou vyskytovat předměty jako mikroekonomie, makroekonomie a tak dále, ale budou tam předměty ze stolce profesora Holmana, ze stolce profesora Macha, ze stolce profesora Nováka, ze stolce profesora Žáka, ze stolce a tak dále. Ale nebude tam nikde napsáno, jak ten předmět vypadá atd., budou tam garantující profesoři, kteří budou garantovat dané předměty a dané programy.“

Rektorka:

„Tak, já bych ráda, protože taky čas už pokročil, chtěla říct, že očekávám naprosto jednoznačně, že do konce listopadu, tak, jak jsem oba pány děkany vyzvala, dostanu na stůl jasné řešení. To znamená, že očekávám, že budou jasně vymezeny okruhy problémů, které student musí v rámci studia tohoto kurzu zvládnout, ať jde do jakékoli přednášky a ať je zkoušen kýmkoli, kdo bude určen ke zkoušení tohoto kurzu. To je jedna věc. Samozřejmě, že hovořím o blízké budoucnosti, že my nebudeme tady uvažovat o žádné změně statutu školy, o žádných jiných změnách, o kterých tady pan děkan Straka hovoří spíš jaksi v určitém nadhledu, ale myslím si, že je zapotřebí tento problém ošetřit tak, aby podobná situace nevznikla už, abychom do příštího semestru šli už s jasnými pravidly, a to je to, co musí do konce listopadu jaksi zvládnuto. Jinak tu situaci nevidím. Pan děkan, nakonec, Kleibl vás informoval o určitých krocích. Já jsem žádala, aby skutečně byly tyto věci odborně posouzeny, ale aby byly také dotaženy do všech souvislostí, které samozřejmě se týkají také vás, studentů, protože je potřeba, aby byla tady jasná pravidla a by byla také potom tato pravidla dodržována. Já chci říct, že samozřejmě můžeme hovořit o tom, že pan profesor Holman tady naznačil, nebo vlastně nás informoval, že byl předložen nový návrh na akreditaci předmětu, kde jsou témata akreditace trochu víc rozvinuta, že nepočítá se standardy a podobně. Já mám zájem na tom, aby studenti byli jasně informováni o tom, jaký okruh problému mají zvládnout. Jestli takový dokument bude mít formu standardů, nebo jestli bude mít jinou podobu, kde i u řady jiných předmětů je jasně vymezeno, jaké okruhy problémů musí student zvládnout, to je druhá záležitost, ale student musí mít jasnou představu, co tedy do příslušného předmětu spadá. A další věc je, o které jsme již hovořili, je otázka způsobu výkladu, zařazení problému, já si dokonce myslím, že v té delší budoucnosti by zdaleka neměla ta výuka probíhat tak, jak je nám to, a zejména studentům, velmi pohodlné. To znamená, že dostáváte souvislý výklad v průběhu celého semestru, promiňte mi, když ta slova řeknu, téměř na stříbrném talíři. Já si myslím, že v té budoucnosti se bude výklad spíš orientovat na to, že byste měli se svými profesory, nebo docenty, nebo odbornými asistenty, kteří v té výuce budou, mít příležitost spíše diskutovat o problémech, o tom, co jste si nastudovali z literatury a o tom, co je potřeba prostě si v té výuce vyjasnit, a tak dále. Ale řekli jsme, že nás teď především zajímá řešení, pokud jde o tu krátkou budoucnost. Pane kolego prosím, a ještě bych ráda, abychom si řekli, že dáme dva dotazy a že toto jednání skončíme. Tak prosím, já myslím, že je pan kolega připraven.“

Student:

„Já jsem chtěl jenom jednu věc, paní rektorko, to je přesně to, co jste teďko řekla, to je podstata té věci, si myslím. Jako odborná rovina, to je druhá věc, to samozřejmě nemůžeme my tady posuzovat, nebo my to rozhodovat, to vůbec ne, to je dobře, že to k ní směřuje. Ale to, co jste právě řekla, prostě víc číst literaturu a mít prostě zdroje. Ale ty máme, a momentálně jsou, řekněme, nějakým standardem ty standardy. Pan profesor nás učí přemýšlet, učí nás to chápat, učí nás prostě pochopit jádro problému a z něj vycházet. Standardy si můžeme vytiskout z internetu, naučit se slovíčka a můžeme jít ke zkoušce. Tak nechápu, proč byl pan profesor odvolán. On nás tady učí přemýšlet.“

bouřlivý potlesk

Straka:

„Jestli mohu. Každý z vás ví, že na této škole je přibližně v  tuto chvíli vyučováno asi 900 předmětů. Oborů, ve kterých lze v oblasti ekonomie vést profesorské řízení, je přibližně 10. Z toho by mi ve vaší logice plynulo, že každý jeden profesor má možnost zasahovat a přednášet 90 předmětů, nejspíše z několika různých kateder a tak dále. Já věřím tomu, že tomu tak je, pokud říkáte, že vás pan profesor učí myslet, možná spíše učí jiný předmět, možná logiku, a tak dále, to není podstatné.“

šum v aule

Student:

„Ale to je úplně zcestný, todle! To už opravdu není možný!“

Straka:

„Já jsem vám také neskákal do do do…“

Student:

„No, promiňte, ale já jsem mluvil k věci!“

Straka:

„Já jenom dořeknu myšlenku a budete moci reagovat. Chci říct jedinou věc. Pokud vás pan profesor učí, přijďte na jeho přednášky, říkám, že tady může přednášet každý pátek, může vás učit myslet, nemyslet, co chcete, pokud vám jde o to, ho slyšet a moci ho poslouchat a naučit se od něho všechno, co umí, tu možnost máte! On má možnost přednášet, jaksi, já říkám sám za sebe, zcela otevřeně, že když mě pozvou na jinou univerzitu, abych tam měl přednášku, že si to vždycky považuji za čest, a vůbec se neptám, kolik je za to kreditů, jestli jsou ty kurzy povinné, nepovinné, takové nebo makové. Jsem šťastný, že mě pozvou na Bratislavskou univerzitu, nebo do Ostravy, nebo někam jinam, abych tam odpřednášel nějaké téma, a považuji to za vrchol svých akademických svobod. A ještě nikdy jsem se na děkanátu neptal, jestli to mají za kredity, za známky, za co, a dokonce ani ve většině případů za to ani nepožaduji zaplatil.“

Rektorka:

„Tak, tam se hlásil kolega, který byl vidět.“

Student:

„Paní rektorko, já si myslím, že to je problém, který trvá už dlouhou dobu. Z odpovědí pana Straky je zcela evidentní, že…“

Rektorka:

„Myslíte pana děkana Straku…“

Student:

„Ano, pana děkana Straku. Je zcela evidentní, že problém ve standardech není, tam je problém někde trochu jinde, a za těch 14 dní, kdy plánujete, že oni vám předloží finální řešení, opravdu si myslíte, že je to možné, že je možné se dohodnout tyto dvě strany, když je evidentní, že ty názory jsou zcela protichůdný? A co uděláte, že to řešení za těch 14 dní nebude?“

Rektorka:

„Tak já bych nechtěla předbíhat situaci. Zaprvé, máte pravdu, já jsem to říkala na začátku, že problém se vleče dlouho, a mně je skutečně líto, že nebyl v odborné rovině řešen dříve. Protože nemuselo k takové situaci vůbec dojít, jaká tady je. Zadruhé, chtěla bych pane kolego připomenout i to, co jsem říkala již na začátku. Existují jednak akreditace, existují určité standardy, ale existují také určité vnitřní pořádky té školy. Děkan je zodpovědný za to, že jestliže jeho katedra z jeho fakulty participuje na kurzech, které garantuje jiná fakulta, že také je zodpovědný za to, že jsou dodržována pravidla, která byla přijata. To znamená: nic jiného tady za tím, než ty standardy, není. Já jsem říkala, že bych byla mnohem raději, kdyby přišel mnohem dříve než prostě v tuto dobu návrh, který by říkal, já se domnívám že prostě standardy tak, jak jsou postaveny, že už neodpovídají, že jsou příliš podrobné, že jsou takové, makové, doporučuji toto, nechť se na to příslušná grémia odborná podívají. Já jsem přesvědčena o tom, protože ten problém se vleče vlastně už měsíc, a já si myslím že, je potřeba, že to, co jsem řekla, musí prostě, a tady nejde o to, že jsou na to rozdílné názory. Já jsem sama měla velkou snahu překlenout situaci, která vznikla, všichni víte jak to bylo, nebo co jsem nabízela, a všichni také víte, že se tady můj návrh nezrealizoval. Šlo by o to, když už situace dospěla tak, jak dospěla, abych nabídla řešení, které já jsem osobně považovala za možné a které by umožnilo prostě vytvořit časový prostor proto, aby se odborné záležitosti prostě řešily v klidu, a ne pod určitým tlakem. Je to tak, jak to je, já už opravdu se nechci vracet k tomu, co bylo, nebylo, jak bylo, já chci říct, že jsem vyzvala děkany, že je jejich povinností tento problém vyřešit, a já očekávám, že bude vyřešen, a musí být vyřešen. Není to otázka dvou protikladných názorů. Prosím vás, kdybychom šli po jednotlivých vědních disciplinách nebo jenom po jednotlivých kurzech, které tady učíme, a posadíme kolem stolu deset nebo dvanáct kolegů, tak každý z nás může mít na věc určitý názor. Ale mě se jedná o to, že musí být jasně vymezeno, proto říkám, můžeme tomu říkat standardy nebo okruhy problémů, nebo něco jiného, ale student musí jasně vědět, co je předmětem příslušného kurzu, které problémové okruhy musí být zvládnuty, a musí být prostě tyto věci dořešeny. Je mě líto, že se toto nestalo dříve. Nemohu vám na tuto otázku víc říci. Jsem pevně přesvědčena o tom, že tyto otázky, pokud jde o odborné záležitosti, nebudou záležitostí dvou pohledů, ale že tam prostě budou ti, kteří budou pozváni, aby tento problém odborně posoudili, budou to lidé, kteří mají jméno, kteří mají samozřejmě také určitý názor, ale jinak to nemůže být. A jestli prostě problém nebude do konce listopadu vyřešen, pak budu dále hledat řešení, aby prostě vy jste nebyli vystaveni tomu, že prostě tady zůstávají nějaké nejasnosti. Páni kolegové, jestli s tím, a paní kolegyně, jestli s tím budete souhlasit, já bych byla ráda, kdybychom toto naše dnešní setkání prostě vedli k závěru, chci vám všem poděkovat za to, jak přistupujete k tomuto problému, který pro vás jistě není nijak příjemný, ani pro nás, kteří tady sedíme kolem tohoto stolu, já si přeju, když už se stalo, tak, jak se stalo, abychom si z toho vzali především my ponaučení, aby k takovýmto situacím nemuselo v budoucnosti docházet a vám chci jen poděkovat za seriozní přístup k těmto všem otázkám a chci vám říct, že vás samozřejmě budu informovat po…, prostě v těch prvních prosincových týdnech, jaká jsou další řešení. Moc bych vás prosila, abychom skončili v tuto chvíli, protože mě už je taky docela velká zima.“

Student:

„Jenom na závěr, to není ani otázka, jenom bych chtěl podotknout, že podobný problém se rýsuje na další katedře, a z velmi podobných důvodů. Nechci říkat na jaké, protože ten problém ještě nevypukl, jenom by bylo opravdu dobrý najít způsob, jakým způsobem ty vyučující hodnotit, protože to, že nám předávají schopnost myslet, že nás učí přemýšlet, a vysvětlují problematiku tak, že nepoužijí přesné termíny, které jsou někde stanoveny, tak to přece není cílem školy, aby nás profesor odučil osm set, já nevím kolik výrazů, a z toho my jsme potom vycházeli, takže jenom, že podobný problém se rýsuje někde jinde, takže by bylo vhodné hodně rychle přijít na nějaké řešení.“

Rektorka:

„Neslyším vás!“

smích

Studentka:

„Takže pardon, že ještě poslední slovo říkám já.“

smích

„Já bych chtěla říct vlastně ten svůj názor. Já tady na té škole studuji čtvrtým rokem, podnikovou fakultu a jde mi o to, že tady na té škole právě je hrozně málo předmětů, kde by člověk měl schopnost právě myslet a rozvíjet. Já jsem navštěvovala přednášky tady pana profesora Holmana, ale u toho tomu tak bylo. A pokud tedy já s váma souhlasím s těmi standardy, protože si myslím, že ty určitě musí být pokud na nějakou zkoušku vyučuje několik kateder. Ale já si myslím, že pokud ten člověk neodpřednáší všechno a existuje literatura, tady ta literatura je vydaná, kde tu problematiku člověk může nastudovat dál, a ten učitel se mu naopak snaží předat prostě to myšlení, a ne mu vlastně tu literaturu odříkat na těch přednáškách, aby to stihnul za těch čtrnáct dní, teda pardon, za čtrnáct týdnů, a vlastně mu dát něco jiného, než předat ty znalosti, který už někdo někde napsal, a jde mu o to předat to myšlení a dát prostor těm lidem, aby prostě mohli sami přemýšlet a sami se dopídit k tý cestě, proč teda ta ekonomie je, tak to si myslím že nejenom u ekonomie, ale u všech předmětů je hrozně důležitý. A pokud teda pan profesor Holman takhle přednáší, což jsem teda pochopila, že přednáší, tak potom bravo, no.“

potlesk

Student

„Tak já jsem vám chtěl všem poděkovat, že jsme se tady takhle sešli, tady paní rektorce,“

smích

„ale musím pouze konstatovat, že ta základní otázka, kvůli které jsme se tady měli sejít, vlastně, nebyla, podle mě, zodpovězena. Bylo to zdůvodnění odvolání pana profesora Holmana z přednášek, a musím říct, že jsem se za celou dobu tady to nedozvěděl, přesný důvod odvolání.“

potlesk

„Určitě bychom se tady všichni shodli, po studentech, pak tady pan děkan, pan druhý děkan,“

smích

„pan profesor, paní rektorka, že prohlásili, že nikdy na žádné přednášce nebyl odpřednášen celý předmět. Že je tam odpřednášený nějaký, nějaká témata, a pak na studentovi je zbytek ke zkoušce se naučit sám, a učit se z jiných pramenů a učit se z více pramenů. Další problém je, že pan Holman, pan profesor Holman, učí, má pouze přednášky a nemá cvičení. O zápočtu rozhoduje cvičící, který zároveň rozhoduje o tom, zda daný student obdrží nebo neobdrží zápočet z daného předmětu. Tak jsem taky pochopil, že byl problém v tom, že z katedry mikroekonomie byly vlastně výhrady na podmínky zápočtu, které vlastně na katedře ekonomických teorií jsou jiné, něž by měly býti z daného předmětu. Tak se dále ptám, jestli ještě můžu jednu otázku, jak je teda možné, že cvičení zůstalo dále odborným asistentům z Katedry ekonomických teorií, kteří budou udělovat zápočet z tohoto předmětu mikroekonomie a udělí ho na konci tohoto semestru, jak je možné, když stále podmínky tohoto zápočtu nejsou splněny, zda to dále vadí nebo jestli už je to v pořádku teda.“

smích, potlesk

„Jestli se teda jedná pouze o přednášky a vlastně o zisky z přednášek, já jsem tady šestým rokem na této škole,“

smích

„a nikdy jsem se z přednášek neučil. Hlavní podmínky byly to, co jsem se dozvěděl na cvičení a z toho jsem se potom učil na zápočet. Na zkoušky jsem se potom učil z knížek a z poznámek k zápočtu, ne z poznámek z přenášek. Tak jenom tyhlety dotazy, no. Tady tohleto nebylo zodpovězeno, přímo,no, bylo tady spoustu zajímavých věcí o mezinárodních stycích této školy.“

smích, potlesk

„Jestli mohu ještě jeden“

smích

„dotaz, že v podstatě za náhradu za pana profesora byla jmenována jeho odborná asistentka, nevím, jestli je paní docentka nebo není paní docentka, Brožová, takže v podstatě je to odborná asistentka na stejné katedře, takže v podstatě způsob výuky nemůže být ani moc jiný. Ale přece jenom, že způsob výuky pana profesora Holmana byl zde velmi oblíbený, byl žádán studenty, a vlastně tím hlavním, co by se zde měli studenti naučit je ekonomicky myslet, musím opravdu říct, že když jsem po čtyřech letech na této škole musel opakovaně vykonávat zkoušku ze základů ekonomie, z Mikroekonomie 1, Makroekonomie 1, musím říct, že teprve po přečtení knihy pana profesora jsem teprve pochopil, o co se v tý ekonomii jedná.“

potlesk

„Že to není opravdu jenom o posunu křivek nahoru, dolu, doprava a doleva, tak to je asi všechno, co jsem chtěl říct, děkuju vám.“

bouřlivý potlesk

Rektorka:

„Tak pane kolego, já se vyjádřím k tomu, co se mě týká. Dozvěděli jsme se nikoli o mezinárodní akreditaci této školy, ale o možnostech a o společném základu, a o jeho renovaci v souvislosti s nějakými dalšími otázkami tohoto charakteru. Hovořila jsem o tom proto, abych vám také sdělila, že součástí renovovaného společného základu se staly základy ekonomie, pro které je určena kniha pana profesora Ekonomie, kterou dnes máte v jeho přednáškách uvedenu na internetových stránkách jako základní literaturu pro kurz mikroekonomie. Takže proto jsem o tom hovořila, ne proto, abych vás zdržovala otázkami, o kterých bychom mohli hovořit někdy jindy, to zaprvé. Zadruhé, pokud jde o záležitost odvolání pana profesora Holmana z přednášek, říkám toto: děkan fakulty je zodpovědný za výuku v rámci příslušného studijního programu. Pracovně-právní vztahy fakulty jsou v kompetenci děkana ze zákona. A víc k tomu já říkat nebudu. Mojím cílem dnes bylo především hovořit o tom a vést diskusi k tomu, abyste věděli, že problém je řešen, a abyste si odtud odnesli také informaci, kam směřuje. Nemyslím si, že v tuto chvíli, kdybychom se stále vraceli k tomu, proč byl pan profesor Holman odvolán, že bychom prostě dospěli, posunuli dál k řešení. To je otázka děkana, děkan odpověděl tak, jak odpověděl, a já skutečně si nemyslím, že bychom tady v tuto chvíli se mohli posunout v tom jednání někam dál, ani není k tomu určeno. Proto mi dovolte, abych dnešní naše setkání v tuto chvíli skončila, abych vám znovu poděkovala za to, že přistupujete k celé záležitosti seriozně a prosím, abyste měli trpělivost s tím, informovala jsem vás o tom, že do konce listopadu očekávám řešení této otázky, a budu vás informovat. Pokud máte nějaké další otázky směrem k pánům děkanům, tak prosím pokračujte, ale někdy jindy, já myslím, že opravdu je doba k tomu, abychom v tuto chvíli skončili.“

potlesk

Student:

„Dámy a pánové, já se omlouvám, že ještě ruším, jestliže tedy akademická obec už odchází, tak já bych měl dotaz na pana profesora Holmana, pouze. A chtěl jsem se vás zeptat. Vím, že ekonomie je strašně různorodá a strašně rychle se vyvíjí. A vzpomíná se také na výrok pana ekonoma Keynese, kterého vlastně v tehdejší době vyhodili od zkoušky právě proto, že měl úplně odlišné ekonomické názory. A chtěl jsem se vás zeptat, jestli v případě, že se ta situace vyhrotí, jestli skutečně nebude pro vás lepší udělat svůj vlastní předmět, kde budete svý názory prezentovat způsobem, který je vám vlastní, protože je pravda, že vlastně veškerý posun v ekonomii, a nejenom v ekonomii, je to vlastně ve všech oblastech, se vyvíjí tak, že naráží. A protože já vím, že váš pohled na ekonomii se, nechci říct diametrálně, ale značně odlišuje od způsobu, který vlastně současná moderní ekonomie v leckterém případě přijímá, tak jsem se vás chtěl zeptat, jaký je váš názor na to, že jestli byste skutečně takovýhle předmět nezaložil, protože si myslím, že lidí, který tady ekonomie zajímá, je hodně, a vím, že třeba přístup k tomu výkladu je hodně zajímavej, tak já osobně si nemyslím, že by to byla vaše prohra, v tomhletom způsobu. Vy jste tady naznačil, že vlastně to by byla vaše prohra, kdybyste tady přistoupil na nějakej takovejhle vedlejší předmět, ale myslím si, že spíš by mělo jít o to učit lidi myslet a odkrývat to, co vlastně v rámci neoklasické syntézy nebo ekonomie, která se na téhle škole vlastně přednáší, tak tohleto otvírat lidem tady na tý škole.“

Holman:

„Velice krátce: otevřít můj předmět. Můj předmět je ekonomie. Žádný jiný předmět otvírat nebudu. Pokud mi škola dá možnost, abych přednášel a učil ekonomii a aby studenti chodili ke mě na přednášky ekonomie, tak myslím, že to je ono, to je to, co by prospělo akademické, naší akademické půdě. Nic víc vám k tomu neřeknu.“

Rektorka:

„Pane profesore, ale také proto byl zařazen váš předmět, Základy ekonomie do renovovaného společného základu. A když jsme spolu hovořili, sám jste mi řek, na můj dotaz, co mohu já v té věci udělat, abychom těm problémům pomohli k pozitivnímu řešení, tak jste mě řekl, že to se vyřeší vlastně tak, až bude tento základ uveden renovovaný do praxe. Znovu říkám, prosím, a říkám to zcela otevřeně a nechtěla jsem tyto věci příliš rozebírat, nám nevadilo zařadit předmět Základy ekonomie s vaší učebnicí do programu Mezinárodní ekonomie právě proto, že jsme tuto možnost chtěli těm studentům dát. Dobře víte, že já jsem v situaci, která nastala a ze které nemám opravdu žádnou radost, nabídla, že tento předmět, protože vy používáte v kurzu mikroekonomie knihu, která je určena pro předmět Základy ekonomie. Já jsem nabídla, že tento předmět otevřu jako mimosemestrální, s tím, že jsem skutečně chtěla, aby studenti vás mohli poslouchat, ale samozřejmě protože ty věci je třeba standardně řešit. Také já jsem neříkala, že to tak je napořád, já jsem chtěla tuto nabídku dát, ale prostě je to tak, jak to je, a já si myslím, že prostě ty věci jsou otevřeny, že i prostě společný základ tak, jak byl projednán, že to nemusí být na dalších deset let, ani dvacet, že prostě to není jenom otázka předmětu ekonomie, ale i předmětů jiných, a myslím si, že je trošičku potřeba, kromě toho, že máme každý právo na svůj názor, ať je to v ekonomii, ať je to ve financích nebo někde jinde, tak se na to podívat i z jiné strany. Tak a už přátelé opravdu dobrou noc, já už bych velmi ráda, abychom skončili.“

Kleibl:

„Přátelé jedna věc, mě se tady v tom posledním vystoupení vašeho pana kolegy nelíbilo to slovo prohra. My jsme se tady proboha nesešli proto, aby někdo vyhrál nebo prohrál. My jsme se sešli proto, abychom našli řešení. Prohrou bude pro nás pro všechny, když to řešení nebudeme schopni najít. Pak prohrajeme všichni, jak tady jsme. Ale to já doufám, že se nestane. Dobrou noc.“

Mohlo by tě zajímat: