Mým snem je vidět 2000 lidí cvičících taiji na Letenské pláni

30. 8. 2006 | Zuzana Domalípová | Rozhovory, Sport

Tradiční čínské bojové umění wushu a jeho jednotlivé styly je u nás vyučováno v řadě škol a kurzů. Některé vedou přímo Číňané, jiné už jejich čeští žáci. Já jsem si povídala se Zhai Jun, jíž žáci říkají Sufei a která se zaměřuje na styl bagua zhang a taiji quan. Chtěla jsem se dozvědět, co pro ni cvičení a výuka znamená. A proč se vlastně člověk z jedné z největších zemí světa rozhodne žít zrovna v naší malé zemičce někde v Evropě?

Tradiční čínské bojové umění wushu a jeho jednotlivé styly je u nás vyučováno v řadě škol a kurzů. Některé vedou přímo Číňané, jiné už jejich čeští žáci. Já jsem si povídala se Zhai Jun, jíž žáci říkají Sufei a která se zaměřuje na styl bagua zhang a taiji quan. Chtěla jsem se dozvědět, co pro ni cvičení a výuka znamená. A proč se vlastně člověk z jedné z největších zemí světa rozhodne žít zrovna v naší malé zemičce někde v Evropě?

Byla jsem zvědavá, jaká bude při osobním rozhovoru. Podaří se mi překonat náš vztah mistr – žák a zjistit něco i z jejího života? Připravila jsem si tedy otázky a vydala se do cukrárny, kde se náš rozhovor odehrával. Sufei přišla v dobré náladě v doprovodu svého českého manžela, který nám překládal. Hned po tom, co na našem stole přistály medovníky, jsem dostala svoji první lekci: nemá smysl vyprávět sám o sobě, za člověka promlouvá jeho práce. Jediné, o čem bude Zhai Jun mluvit, je její cvičení a působení tady.

Jak dlouho už žijete v Praze?

Asi tři roky. Původně jsem přijela pouze navštívit rodinu, která zde už žije déle. Otec a sestra tu mají také školu. Na hodinách mého otce jsem se seznámila se svým manželem a kvůli němu se rozhodla tu zůstat.

Proč si vaše rodina vybrala k životu právě Českou republiku?

Moje sestra je zcestovalá, to ona se s manželem usídlila v Čechách jako první. Pak přijel bratr a matka. Sestra začala pořádat kurzy wushu a její žáci pozvali sem našeho otce. Ten tu pak také zůstal a začal je učit. Já jsem přijela jako poslední a jsem tady spokojená.

Co se vám tu tedy líbí?

Česko je uprostřed Evropy, podnebí je zde mírné, v zimním období není příliš velká zima a v létě není příliš horko. Také lidí je tady relativně málo, je tu klid, na ulicích je bezpečno a ani ekonomická situace není špatná. Mám ráda zdejší architekturu a klid, který tu je.

A co se vám tu naopak nelíbí?

Je lepší obdivovat nádheru a krásu místa než se snažit najít jeho chyby. Není místo, kde je všechno perfektní, bez chyb. Pokud by to člověk hodnotil tak, že když se mu někde něco nelíbí, tak půjde jinam… to by se mu nemuselo líbit ani v nebi…

Ale alespoň jednu věc, která vám nevyhovuje…

Nechutnají mi zdejší jídla. Nejím mléčné výrobky, z masa jen ryby a trochu drůbež. Potřebuji tedy mnohem více zeleniny, což je někdy trochu problém. Také do restaurací chodím, jen když není zbytí. Mám jednu nebo dvě oblíbené české restaurace, kde vaří dobře.

A všechno ostatní vám tady opravdu vyhovuje?

Vaše vlaky jsou strašně pomalé a zákony se tu mění velmi rychle…

Jakou máte zkušenost s českými úřady?

Nikdy není vše na sto procent perfektní. Tam, kde je něco dobře, je i něco špatně. Nelze říci, že když je v jednom státním úřadě několik škůdců, že je vláda země špatná. Je potřeba se na situaci dívat objektivně. Představte si sníh – sníh je krásný, čistý. Když jste oslněni jeho krásou, jistě nechcete přemýšlet o tom, co je pod ním.

Zlí lidé vždy škodí

Je pro vás Česká republika něčím exotická?

Líbí se mi, že je tady málo lidí a dobré ovzduší. V parku si můžu vybrat, kam si půjdu zacvičit – nikdo tam není, vlastně je občas problém najít člověka. V Číně, ať je park jakkoli velký, jsou všude lidé, cvičí se stále.

Setkala jste se někdy s nepřátelstvím ze strany Čechů?

Jsou tu i takoví lidé, ale jsou tu také naopak lidé přející. Jste malá země – chápu obranné mechanizmy Čechů. Jako národ jste malí, proto se snažíte chránit svoji zemi, s tím se lze setkat všude. Je také pravda, že je tu hodně cizinců, kteří nemají dobré úmysly. Ale ne všichni cizinci jsou špatní.

Cizince nemají rádi spíš starší lidé. Jejich nelibost vůči nim je ale zaměřená obecně proti všemu cizímu. Mají předsudky, říkají: „Tohle je můj domov a ty tady děláš co?” Já jsem na to připravená, rozumím jejich chování, proto mě ani případné projevy nepřátelství nezraňují. Snažím se vžít do jejich role, respektuji jejich názor, hledám porozumění. Takový přístup je uvolňující pro ně i pro mne. Je možné, že kdybych toto zažila jako mladší, tak bych se zlobila. Ale teď je moje porozumění větší.

Zlí, špatní lidé, je jedno kde, vždy škodí. Dobří lidé, nezáleží, kde žijí nebo odkud jsou, budou vždy pomáhat. Dobrosrdeční lidé se chovají k vlastním lidem dobrosrdečně a k cizincům se budou chovat stejně dobrosrdečně. Ti, co rádi přehlíží jiné, přehlíží cizince a stejně tak přehlíží i vlastní lidi. Lidé z města přehlíží lidi z vesnice, bohatí přehlíží chudé… Menší skupina je těch přehlížejících, vetší skupinu tvoří dobrosrdeční lidé. Zkrátka na všechny situace je třeba pohlížet objektivně a dialekticky. Přeji si, aby mezi Čínou a Českem vládlo přátelství…

Jaký je vlastně současný režim v Číně?

Dnes už je možné vyjadřovat svobodně svůj názor. Ekonomika šla nahoru, takže všichni Číňané se mají lépe.

Mohou Číňané cestovat do zahraničí?

Ano, mohou. Ale občas je problém získat víza do dané země. Číňané navíc mohou cestovat jen do těch zemí, se kterými má Čína příslušné dohody a smlouvy. Zájezdy jsou většinou organizované. Zatím mnoho lidí nevyjíždí, ale se zlepšující se ekonomickou situací jich bude určitě cestovat čím dál víc.

Co znamená rodina v Číně?

Sepětí rodiny se za posledních deset let uvolnilo. Dnes je to jako u vás, hlavně ve městech. Mladí se stěhují za prací. Rodiče už tolik nerozhodují o osudu dětí, neuzavírají za ně v dětství sňatky apod. Když se děti rozhodnou pro svoji cestu, často si svůj názor prosadí. Ale Čína je velmi rozlehlá a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou obrovské. Tam, kde je ekonomika rozvinutá, jsou lidé myšlenkově hodně vepředu, tam, kde je ekonomika méně vyspělá, jsou lidé názorově pozadu.

Pociťují Číňané nějakou nesvobodu?

Kdybych tady teď o Číně špatně mluvila, nikdo by se o mě v Číně nezajímal, žádné problémy bych neměla, jste jen zrnko písku. Ale politika není zajímavá, pojďme raději mluvit o tom, co dělám tady.

Učitel by měl žáka vést

Jak důležité je cvičení ve vašem životě?

Wushu cvičím, abych byla zdravá, silná, mladá a krásná (směje se, ale pak zvážní). Kdybych necvičila, asi bych se dneška nedožila, rozhodně bych na tom nebyla zdravotně tak dobře.

Existují rozdíly ve cvičení Evropanů a Asiatů? Mají vliv třeba různé dispozice, hraje roli, kdy člověk začne nebo jak moc se cvičení věnuje?

Jsem tu příliš krátce, ještě Evropanům dobře nerozumím. Ale když vidím své žáky cvičit, mohu jim doporučit ten správný styl právě pro ně. Protože ne každé cvičení se hodí pro každého. Různé styly mají různé charakteristické rysy, specifika. Je třeba si vybrat správné cvičení, a potom lze dosáhnout očekávaného účinku, cíle.

Nejdůležitější však je, že Číňané již od dětství vědí, co wushu je. Poznají, zda někdo cvičí dobře, zda cvičí hodně. V Číně jsou každý den parky plné cvičících lidí – to zde není běžné. Češi to od dětství nevídají, nevědí, jak má cvičení vypadat.

Jak tedy vyučovat žáky wushu?

Nejdříve je třeba odpovědět na otázku, proč chce žák cvičit. Jaký je jeho cíl. Pak je třeba zhodnotit jeho tělesnou konstrukci, zdatnost, pružnost, schopnost koordinace… Čínské wushu obsahuje mnoho různých stylů, takže záleží na dobrém učiteli. Ten by měl vést žáka podle toho, co se pro něj hodí a co ne. Když použiji přirovnání, tak jeden druh dřeva použiji ke stavbě domu a jiný k vyřezání umělecké vázy.

Myslíte, že by bylo možné vyučovat taiji quan nebo jiné styly na školách v rámci tělesné výchovy?

Ano, možné to je. V Číně existuje mnoho odborných wushu škol. Řadu z nich je možné najít v okolí Šaolinského kláštera nebo ve Wudangských horách.

Měla jsem, spíš než specializované školy, na mysli pár hodin týdně v rámci tělocviku třeba na vysokých školách… Stálo by to vůbec za to, když je tělocvik povinný jen dva semestry?

Ano, možné to je. A bylo by to hodně dobré. Lidé nemůžou být bez pohybu. Použiji přirovnání: pokud se dveře pravidelně otvírají, panty nezreznou a nezatuhnou. Voda, která teče, se nezkazí. Ale důležité je, aby se cvičení žákům líbilo.

V roce 2008 bude Peking pořádat letní olympijské hry. Jak je vnímají běžní Číňané? Je to pro ně sportovní událost nebo spíš otázka stranické propagandy?

Lidé olympiádu vnímají jako příležitost představit se světu, pomůže to jejich ekonomice, z toho mají všichni radost a jsou na to hrdí. Nevnímají to jako rozhodnutí několik státníků; na organizaci se podílí hodně lidí.

I pro svět wushu, je to velká událost. Wushu je totiž zařazeno jako jedna ze soutěžních disciplín. Takže mnoho lidí se s ním bude mít možnost seznámit. Je to příležitost šířit wushu do celého světa. Dá se říci, že Čína je první zemí, která začala používat cvičení pro zdraví národa.
Jedna ze sestav taiji s vějířem bude patrně součástí zahajovacího programu olympiády. Dva tisíce lidí již předvedlo ukázku sestavy – ve které zemi je toto možné? Je to úžasná příležitost, celý svět bude zahajovací ceremoniál sledovat a snad tak i trochu pochopí Čínu.

Víte, mým snem je taková dvoutisícová skupinka lidí, která předvede sestavu taiji s vějířem na Letenské pláni. Ale to budu mít dřív bílé vlasy.

Mohlo by tě zajímat:

• Halyna Kovalenko: Cesta k vlastnímu podnikání začíná v AIESECu
• Falcons to nedali, ale kotel VŠE zůstal nezastavitelný: Reportáž z hokejové Bitvy o Prahu
• Fakultní florbalová liga bojuje o pozornost. Halu na Jarově čeká poprvé "nasvícený" souboj mezi NF a FMV