Je Vysoká škola ekonomická kvalitní školou? Měla by se na bakaláři
učit povinně Ekonomii II? A druhá matika, statistika? Zrušit zbytečné
předměty, nutit číst více paperů? Do těchto (a mnoha dalších) témat se
pustili naši diskutující pod zprávou, že při výjezdu na Erasmus získají
výhodu studenti z „těžších“ fakult.
Teda těžších. Jak řada komentátorů zdůraznila, většinu předmětů
na bakaláři tvoří povinný základ a dokonce i zde je jasné, kdo má
navrch. Má, nemá, to teď nechme být. Ráda bych se vrátila k otázkám
z úvodu.
Způsobů, jak zlepšit výuku na VŠE, existuje zajisté mnoho. Některé
kurzy by si zasloužily vyhodit, jiné by měly být interaktivnější. Další
mají potenciál, aby se propojily s praxí, a přesto se to neděje. K jiným
existují papery a kvalitní literatura, nic se ovšem nečte. A mohla bych
pokračovat. Každá fakulta, každý obor, každý předmět, každý
vyučující to má nastavené po svém. Leccos by se mohlo zdokonalit. Nebo by
také ti věční nespokojenci (jejichž genialita je nejspíše zcela nad
normu, když volají po ještě větší studijní zátěži) mohli (konečně)
pochopit, že je VŠE byznys škola, jejímž cílem není studovat, nýbrž
posluchače „prakticky vybavit“.
O tom, co podobné spojení znamená, by se dala vycucat z prstu
samostatná úvaha. Naučit lépe prezentovat? Minimálně v mém maloměstě
se PowerPoint bral v prváku na gymnáziu. Naučit citovat seminárky? Nezlobte
se, ale k tomu existuje dostatek tištěných i elektronických materiálů, a
kdo se zvládl dostat na vysokou, by podle mého měl umět i číst. Diskuse?
Ano, ale s nějakým teoretickým základem! Co si kdo myslí o článcích
z novin, se probírá v kdejaké hospodě. Odborné vědomosti. Protože bez
těch budou všechny práce vždycky jen kompilátem zdrojů (i kdyby byly
sebevíce anglické).
Osobně mám s prací při studiu tříletou zkušenost. Během té jsem
zjistila, že vše, co je třeba, do mne zaměstnavatel během pár dní
natluče. Že mne mnoho věcí z praxe naopak obohatí nad rámec přednášek.
Dokonce jsem se dostala do stádia, kdy jsem si říkala, zda by nebylo lepší
školu nechat a pracovat na full-time, protože se na přednáškách stejně
nic moc nedozvím, nebo si to přečtu sama o zkouškovém a na jedničku mi
bohatě stačí kniha. Zpočátku je to fajn. Když ale člověk takhle pracuje
rok, dva, stále se učí, ale vše tak jaksi po povrchu, začne si možná
přece jen připadat trochu zakrněle. A nijak výjimečně. Zjistí, že
stejné úkoly zvládnou i ti, kteří vystudovali humanitní vědy a nebo na
vysokou vůbec nešli. Zaměstnavatel nás přece vše důležité naučí.
Ano, také k tomu přispěla má zkušenost z ciziny, přístup studentů
odjinud. Více o tom píši ve svém komentáři „O utrpení studentů a
promarněném čase“, kterým vyšel v prosincovém Studentském listu.
Nicméně jsem si uvědomila, že škola by měla sloužit k tomu, aby se
člověk dozvěděl, co se v práci nedozví, co bude oproti těm, kteří
pouze sledují denní tisk nebo se rádi samovzdělávají, znát navíc.
Jistě. I tady občas narazíme na strnulost ze strany vyučujících, kteří
si myslí, že odrecitovat knihu a uspat studenty monotónním přednesem
stačí. Dokud ale bude aula při jejich přednáškách zet prázdnotou a
zbytek bude soustředěně zahleděný do počítače, případně hlasitě
rozprávět se sousedem, tak žádnou motivaci pro změnu nemají a nedivím
se jim.
První (ne-li jediné), co se musí na VŠE změnit, je přístup studentů.
Protože celková kvalita kurzů s tím výrazně souvisí. Ano, změny lze
také prostě direktivně zavést, a pokud na to chudák student nemá, ať si
trhne. Pořád ale věřím, že lidi na VŠE dají nějak najevo své
preference. Ti, kterým bude náročnější styl vyhovovat, se začnou stahovat
právě tam, a na které to bude moc, půjdou jinam. Chtěla bych doufat, že
svět podobně funguje, nejsem si ale jistá. Za své tříleté působení na
jednom masovém oboru jsem potkala několik lidí, které to jednoduše
nebavilo. A kdykoliv došlo na diskusi o užitečnosti věcí, které se
učíme a které mají představovat naše oborové znalosti, tak se
nevyjadřovali zrovna eufemisticky. Stejně ale většina z nich zůstala i na
magistra na tom samém místě. A toto platí obecně. Na každém oboru je
pár osob, které mají skutečný zájem, a zbytek, který si chce jednoduše
udělat vejšku. Ptám se, proč. A v souvislosti s tím se mi nemůže
nevybavit skandinávský nebo britský přístup. Buď po bakaláři nebo rovnou
po maturitě rok, dva nebo více pracovat, cestovat, objevovat. Udělat si
skutečně jasno v tom, pro co mám předpoklady, co mě zajímá, kde mám
mezery a v čem by bylo dobré se dovzdělat. A teprve podle toho si vybrat
školu a zaměření.
Jenže to mi momentálně přijde na VŠE u nezanedbatelné části
osazenstva nemyslitelné. Škola se studuje, aby byla co nejrychleji hotová.
Pět let, někdy šest, to se ještě toleruje. Vysoká se chápe stejně jako
základka. Nebo střední. Povinnosti, které nás otravují a které je nutné
tu a tam snést. Platíme za něco, co musíme přetrpět? Dost smutné. Škola
by měla zabrat co nejméně času a už teď je to občas neúnosné. Jen si to
vezměte, pět dní na zkoušku. A vy byste chtěli ještě přidat práci
během semestru? Jestli ekonomka zabere „hodně času“, dovolte, abych se
zasmála. Většina lidí zvládá při studiu pracovat, někteří na
polovičák, jiní dokonce naplno. Kdekdo si studuje druhou školu.
Vlastně ano. Osobní život, koníčky, rodina. Málem bych zapomněla.
Všechno toto zvládají (vytížení) studenti VŠE pouze
s vypětím sil.
Máte na náročnost VŠE a požadavky na studenty jiný názor? Sepište
jej a pošlete na redakce@ilist.cz. Rádi váš
text vydáme.
