Vídeň je nejen kulturním městem, ale také křižovatkou mnoha
mezinárodních organizací. Svá sídla tu mají například UNOOSA (Úřad OSN
pro vesmírné záležitosti), OPEC a OBSE. A právě na stáži na Stálé
misi České republiky u OBSE jsem strávila dva nezapomenutelné měsíce.
Moje očekávání byla různá, už jsem totiž slyšela, že diplomatické
prostředí je ‚pěkná loktovačka‘ a že ‚každý si hrabe na vlastním
písečku‘. Nepřijížděla jsem tedy do Vídně s nadějemi, že by
diplomaté zacházeli se stážisty jako sobě rovnými, o to víc mě
v prvních dnech svým vlídným chováním překvapovali. Jeden z mých
„nadřízených‘ diplomatů“ nás s kolegyní stážistkou každé ráno
vzal autem do paláce Hofburg, kde má organizace své sídlo (co vám budu
povídat, jet každé ráno do paláce stojí za to).
Zeptat se na radu nebyl problém
Část mojí práce spočívala ve shrnování hlavních bodů jednání (ta
probíhala v angličtině, až na občasné překlady z ruštiny a
francouzštiny) tak, aby se stručný obsah mohl poslat na ministerstvo
zahraničních věcí do Prahy. Náš nadřízený nám ale dával
i akčnější úkoly – například napsat projev pro ministra na fórum,
vymyslet poznámky pro obhájení postoje ČR na jednom z meetingů, vytvořit
minutovník (časový plán pro návštěvy) nebo upravit stránky mise
v editačním programu. Velmi jsem oceňovala vstřícnost a ochotu všech
českých diplomatů na misi, nikdy nebyl problém se jich na něco zeptat,
když jsem si s něčím nevěděla rady. Jedno dopoledne se mi přišel do
kanceláře představit nový velvyslanec České republiky na Stálé misi a od
té doby mě každé ráno vesele zdravil.
Podobně jako v jiných organizacích je pro přijetí rozhodnutí v OBSE
nutný konsensus. Některá jednání se tak kvůli jedinému slovíčku mohou
protáhnout i na několik hodin. Špatně použitý výraz se totiž pro jednu
zemi může stát naprosto nepřijatelným a hledá se tedy vhodná alternativa,
čímž se celý rozhodovací proces zpomaluje. Diplomacie tu funguje jak
v celé své kráse, tak se všemi stinnými stránkami.
ČTĚTE TAKÉ:
