Pokud bychom měli vybrat slovo, které nejlépe vystihuje první okamžiky Erasmu, které by to bylo? Vzrušující, nový, chaotický, neznámí, cizí. Naprosté vytržení ze zavedeného režimu a domácího prostředí, řada výzev a nečekaných situací, vypořádání se s novou zemí a kulturou bez asistence jindy více či méně nápomocných přátel, za to obklopeni stovkami anonymních cizích tváří.
Tradice orientation weeků
Za účelem co nejhladší asimilace pořádají snad všechny univerzity před oficiálním začátkem semestru takzvaný orientation week, při kterém mají výměnní studenti možnost seznámit se s novým městem a školou, snadněji navázat přátelství, oklepat se z časového posunu a v neposlední řadě zažít jednu z prvních (a rozhodně ne posledních) kocovin. Ani Tilburgská univerzita není v tomto ohledu výjimkou. Aspektem, ve kterém se místní TOP Week, jak je tento týden zde nazýván, naprosto vymyká, jsou ovšem enormní rozměry, do kterých se tato akce s již třiceti šesti letou tradicí rozrostla.
TOP Week vznikl na základě iniciativy několika málo studentů, kteří si za cíl položili usnadnit nově příchozím poznat univerzitu a ukázat jim všechny stránky studentského života, které Tilburg nabízí. V současné době se jej každoročně účastní 3500 studentů, kteří nastupují na bakalářské či magisterské programy. Početnou skupinou jsou i účastníci výměnných programů. Na organizaci se podílí stovky studentů a příprava zabere více jak čtyři měsíce. Vynaložené úsilí nicméně opravdu stojí za to.
První den
Po úvodní oficiální přednášce ozvláštněné přítomností místního komika, jehož více či méně vtipné skeče prokládaly proslovy zástupců vedení školy a místních organizací, jsme byli rozděleni do pětadvaceti členných skupin, vedených vždy dvěma holandskými studenty. Ti se pro nás v momentě stali přáteli, pohotovými překladateli a dodavateli všech praktických informací v jedné osobě a zůstali jimi v průběhu celého semestru.
První den pokračoval prohlídkou kampusu včetně seznámení s univerzitním informačním systémem, během kterého mi hlavou několikrát prolétlo, že už nikdy, ale opravdu nikdy, nebudu remcat nad InSISem, a vyvrcholil v prostorách bývalé textilní tovární haly. Konalo se barbecue a zahajovací večerní party následovaná půlhodinovým zmatečným pobíháním mezi tisíci identických kol a marnou snahou o nalezení toho jednoho konkrétního, které jste přeci nechali někde nalevo v té řadě blízko toho stromu. Anebo to bylo spíše támhle napravo u té oranžové popelnice? A sakra.
Program následujících dní
Program obsahoval rozličné aktivity a události konané v různých částech města, ať už se jednalo o sportovní odpoledne v jednom z největších místních parků plného vodních atrakcí, které v tropickém počasí, jež se nás drželo ještě další měsíc, více než bodly. Stejně tak bazénová party na místním koupališti, kde skupina tanečníků rozhýbala nejen plný bazén, ale i stovky peciválů polehávajících na dekách či trávě.
Největší dojem na většinu účastníků bezesporu udělal beer cantus, nedílná a zároveň značně populární součást holandského studentského života s mnohaletou tradicí plná piva, zpěvu a písní interpretovaných živou kapelou. Za přidanou hodnotu neustálého přemisťování po městě se dala považovat možnost poznat rozličné kouty Tilburgu. Při bloudění uličkami s identickými cihlovými domky ve snaze nalezení cesty zpět už jsme v tom zas takovou výhodu nespatřovali.
Celý týden se hnal neskutečným tempem, ale zároveň byl nabytý nesčetně novými zážitky, vždy doprovázenými smíchem a uvolněnou náladou, že mi přišlo až neuvěřitelné, že teprve před pár dny jsem seděla v kanceláři a okny ke mně doléhal ruch pražských ulic. Prvotní nervozita a nesmělost se lehce a přirozeně rozplynuly a byly položeny základy pro nově vznikající přátelství. Až následující týdny ukázaly, nakolik byly pevné.
Foto: archiv autorky
ČTĚTE TAKÉ:
