Erasmus v Tillburgu: přípravy před odjezdem a první večer – část 2

25. 10. 2016 | | Cestování, Studentský život welcome-drink-2

Po prvotní euforii spojené s informací o přijetí na konkrétní školu přichází na řadu lehké vystřízlivění v podobě informační schůzky každoročně pořádané oddělením zahraničních styků. Úvodní gratulaci a povzbudivé úsměvy vzápětí střídá gejzír informací o formální stránce zahraničního výjezdu. Z úst přednášejících koordinátorek tak postupně vzduchem létají slovních spojení, jako „nekompromisní termíny“, „bezpodmínečná podmínka vašeho výjezdu“ a třešničkou na dortu na závěr je bezesporu „možnost zpětného navrácení přiděleného stipendia“, při jehož vyslovení se vám zákonitě protočí obě panenky.

Žádné větší obavy nicméně nejsou na místě. Dokumentů, které je třeba vyplnit či zaslat, opravdu není tolik. Jako motivace pro jejich vyřízení bez zbytečného reptání může sloužit i fakt, že všechen investovaný čas je na konci odměněn navýšením částky vašeho (v některých případech jinak spíše prázdného) bankovního účtu o stovky eur. A to za to, myslím, stojí.

Mnohem více času a úsilí je nutné investovat do zcela jiných praktických náležitostí a na seznamu tak neustále naskakují stále nové položky. Pojištění, letenky, operátor, banka, peníze, zavazadla, rozlučka, panika, nervozita. Po každém provedeném úkonu a při odškrtnutí příslušného políčka se nervozita pozvolna propadá a naopak se na světlo světa postupně derou mnohem pozitivnější a příjemnější pocity.

Poslední přípravy

Do kolotoče zařizování a loučení jsem do posledního dne před odjezdem docházela do práce. Samotné uvědomění, že se to všechno skutečně děje a já vůbec někam odlétám, tak přišlo až v momentě, kdy jsem seděla na přetékajícím kufru a snažila se jej přesvědčit, aby se laskavě zapnul. Po chvíli si dal říct. Instrukce z Holandska zněly zhruba následovně: očekávejte proměnlivé počasí a širokou škálu venkovních teplot, v reakci na což má výbava obsahovala vše potřebné pro měsíční pobyt na pláži pod palmami i několikatýdenní expedici v krajině věčného sněhu.

Vybavena dvěma kufry jsem v půlce srpna vstupovala na půdu pražského letiště. Disponovat zavazadly o celkové hmotnosti čtyřiceti kilogramů se jevilo jako skvělý nápad, zvláště když byla všechna až na odbavovací pás dostrkána úzkostlivými rodiči. Za nápad naprosto stupidní, zvlášť pro člověka ne zrovna nejvyššího vzrůstu, který marně svádí boj i s víčkem na sklenici od okurek, jsem jej označila až při pokusu vyzvednout kufr z pásu v holandském Eindhovenu. Naštěstí se mnou v letadle cestoval druhý z celkem čtyř reprezentantů VŠE, takže jsme se já i moje zavazadla úspěšně nalodili do vlaku, který v zapadajícím slunci uháněl směr Tilburg.

První večer

Na nádraží jsme byli uvítáni studenty v modrých polo tričkách – zástupci místní organizace, kteří se po celý semestr starají o výměnné studenty. Po zápisu v nové alma mater, lehkém sprintu do ubytovací kanceláře, podpisu nájemní smlouvy, chvilkovém bloumání mezi budovami a lehké rozcvičce v podobě dovlečení kufrů do třetího patra jsem konečně dosedla na postel a zvědavě si prohlížela oněch dvanáct metrů čtverečních, které se na následující čtyři měsíce měly stát mým domovem, a pomalu vstřebávala celý ten okamžik.

welcome-drink

Z mého rozjímání mě po chvíli vytrhla směsice hudby, hlasů a smíchu linoucí se zpod oken, kde se konal první welcome drink. Cestou dolů ze schodů jsem se dozvěděla, že poslední obchod zavřel před přesně pěti minutami, lepší načasování jsem si nemohla přát. Stoupla jsem si bezprizorně dva metry od ostatních a pozorovala desítky neznámých tváří a v duchu se odhodlávala k někomu přistoupit, dokud mě do žeber nedloubla jedna z Holanďanek a se spikleneckým úsměvem neukázala na hlouček Kanaďanů postávajících u basy s pivem.

Škemrání o alkohol je asi ta poslední věc, kterou chcete zahájit konverzaci, nicméně nebylo zbytí. Hlouček mě naštěstí vřele přivítal a rozhovor se hned příjemně a nenuceně rozběhl. Nových tváří bylo za ten večer tolik, že veškerá jména byla zapomenuta ihned po jejich vyslovení, ale na jejich zapamatování jsme měli před sebou času ještě více než dost. Těch piv jsem mimochodem dostala hned několik. Na příští večer jsem už basu kupovala já. A s těmi Kanaďany se bavím dodnes.

Foto: archiv autorky

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: