Na co že si studenti Vysoké školy ekonomické stěžují snad nejvíce? Není to kupodivu ani kafe z automatu, ani oběd v menze, ale ekonomie. Ze všech stran po chodbách létají ty nešťastně, naštvaně a podrážděně pronesená slova makro, mikro, mezeko. Studenti ze všech fakult si alespoň něčím z toho projít museli nebo budou muset. A často i víckrát než jednou. Grafy, vzorce, teorie. Testy, trapné chvíle u tabule, ústní zkoušení. Strach, stres, pocit zbytečnosti. Prostě hrůza.
Jenže… Mně tohle všechno přijde vlastně lepší než předměty, kdy jde hlavně o to něco takzvaně okecat. Tam mám totiž skoro vždy pocit, že jsem ve škole zcela zbytečně, protože všechno to, co se učíme, bych byla schopná vymyslet i sama, kdyby na to přišlo. U ekonomie to je jiné: ekonomie, ať si říká, kdo chce, co chce, je věda. Existují v ní souvislosti, je v ní jistá logika, a když člověk tyto souvislosti najde a pochopí je, má v podstatě vyhráno. Nejde o papouškování definic ani o vyjmenovávání kýmsi vytvořených kategorií. Z grafů se dá vyvodit spousta věcí v různých případech a funguje to. Ze vzorců se dá odvodit graf, z grafu zase vzorec. A z obou se dá odvodit nějaký jev, který se v ekonomické teorii vyskytuje.
Bez praxe nejsou koláče
Ano, uznávám, že do praxe jako takové nejsou čistě ekonomické předměty na první pohled použitelné. Tím se ekonomie podobá ostatním vědám. Ani v matematice nebo ve filosofii není vlastně jasné, jak naučené znalosti zúročit v reálném světě smrtelníků. A přesto se lidi matematiku i filosofii učili už v dávných dobách a studují ji dodnes. Vědy jim totiž pomáhají chápat další věci, procesy, souvislosti, což se jim pak v praxi může velmi hodit.
Vědy včetně ekonomie patří mezi věci, jejichž přínos dokážete sami ocenit až později. Možná, že si přece jen na stará kolena uvědomím, ale vždyť jsem ty grafy nikdy nikde nepoužila! Pak si ale vzpomenu na důležitost poptávky či nabídky, na změny kurzů, na monopoly, na zaměstnance, kteří pracují méně nebo více než předtím, a zjistím, že něco jsem si přece odnesla a v životě jsem si to spojila i s praxí.
A i kdyby ne. Samotné učení se ekonomie mě baví. Jasně, taky se bojím zkoušky, taky se stresuju, že to nedám. Náhoda je blbec a štěstí nepřeje každému, ani vždy připraveným. Ekonomické předměty nejsou „dávačky“, ale momenty, kdy něco z ekonomie pochopím a spojím si s něčím jiným, si užívám. Raději se totiž učím víc a pak něco pochopím, než když na zkoušku jdu s hlavou plnou definic, které se mi v okamžiku, kdy mám úspěšně po zkoušce, navždy vypaří. A koneckonců: šli jsme na ekonomickou školu, tak je jasné, že nějaký ten základ musíme dostat všichni. Ostatní věci se stejně naučíte až v praxi samotné. Tak hlavu vzhůru a snad i vám ekonomie přinese větší mezní užitek.
