Nedávno jsme byli svědky Týdne neklidu, kdy studenti demonstrovali v ulicích univerzitních měst a požadovali více státních peněz pro vysoké školství. Bohužel už nesdělili, ze které rozpočtové kapitoly by měl stát prostředky odebrat. Možným východiskem je placení školného samotnými studenty. Chceme zde nastínit představu, jak by mohla vypadat situace na vysokých školách částečně financovaných z peněz studentů.
Nedávno jsme byli svědky Týdne neklidu, kdy studenti demonstrovali v ulicích univerzitních měst a požadovali více státních peněz pro vysoké školství. Bohužel už nesdělili, ze které rozpočtové kapitoly by měl stát prostředky odebrat. Možným východiskem je placení školného samotnými studenty.
Nehodláme zde sáhodlouze rozebírat všeobecně známé argumenty ve prospěch zavedení školného typu „studenti budou mít větší zodpovědnost vůči sobě samým“. Chceme jen nastínit představu, jak by mohla vypadat situace na vysokých školách částečně financovaných z peněz studentů.
Především by došlo k nárůstu počtu vysokoškoláků, kteří chtějí opravdu studovat a ne si pouze prodlužovat mládí. Výrazně by se zkrátila průměrná doba studia – vzpomeňme si, kolik známe kamarádů, kteří v šestém ročníku píší diplomovou práci. Vysoké školy by měly více prostředků na rozšíření svých kapacit a již by se nestávalo, že by uchazeč udělal přijímací zkoušky, ale nebyl přijat z kapacitních důvodů.
Dále by se zkvalitnila výuka. VŠ by si mohly dovolit zaplatit odborníky z praxe. Studenti by se stali klienty, kterým škola poskytuje služby, a tak by mohli více mluvit do personálních záležitostí. Pedagog, který předčítá skripta a ještě mu není rozumět, by v novém systému neměl mít šanci. Zde se ovšem nabízí otázka, zda by studenti nepreferovali ty vyučující, kteří by na ně kladli (co nejmenší) nároky.
Argumenty, že se zhorší situace studentů z rodin s nízkými příjmy, je nutno brát vážně. Proto by školné mělo být doprovázeno systémem stipendií, půjček a sociálních dávek. Například nový návrh zákona o vysokých školách, který počítá se zavedením školného (jedním z předkladatelů je rektor Masarykovy university, senátor Zlatuška), a který nyní čeká na projednání v Senátu, plánuje jednu třetinu z vybraného školného vrátit studentům ve formě stipendií. Studentské půjčky u nás existují již dnes (úvěr Gaudeamus od Komerční banky) a nemyslíme si, že by bankovní ústavy měly obtíže se zavedením tohoto typu úvěrového produktu.
Poslední otázkou, nad kterou bychom se chtěli zamyslet, je výše školného na různých oborech. Má se platit jakési „rovné školné“? Nikoliv, protože školné je zdůvodňováno následovně – absolventi VŠ pobírají po skončení studia vyšší plat než ostatní. To ano, ale výše mzdy absolventa se liší dle oboru, který vystudoval. Dovedeme si tedy představit, že by studenti ekonomických a právnických oborů platili vyšší školné než třeba posluchači medicíny. Potom je třeba vzít v úvahu, že každý obor potřebuje pro výuku jiné vybavení s různou hodnotou. Například výuka technických oborů vyžaduje náročné investice do laboratoří, měřicích přístrojů a jiných pomůcek. Domníváme se, že by bylo vhodné vybrané školné částečně přerozdělovat ve prospěch těchto oborů náročnějších na výbavu.
Pro odpůrce školného možná zní naše představy jako science-fiction, nicméně si dovolujeme upozornit, že v mnoha zemích systém placeného veřejného vzdělávání funguje a v České republice bude dříve či později také zaveden.
