Co s načatým večerem? Devět hodin a já nedobrovolně opouštím právě zavírající se studovnu na Jarově. To, že nejefektivněji pracuji v noci, nikoho nezajímá. Mě zase pramálo zajímá, že nejsou zaměstnanci, ani chuť na nonstop provoz. O penězích není řeč, protože nechat ležet ladem takto vybavenou studovnu je na ekonomku dosti neekonomické.
Co s načatým večerem? Devět hodin a já nedobrovolně opouštím právě zavírající se studovnu na Jarově. To, že nejefektivněji pracuji v noci, nikoho nezajímá. Mě zase pramálo zajímá, že nejsou zaměstnanci, ani chuť na nonstop provoz. O penězích není řeč, protože nechat ležet ladem takto vybavenou studovnu je na ekonomku dosti neekonomické.
Chápu, že zde pracují především ženy, které nechtějí noční směny a které třeba navíc bydlí daleko od Žižkova. Chápu, že za soumraku se v některých studentech projeví touha po haškovském bohémství a v zájmu inspirace se jdou vzdělávat posilněni lahodným mokem. Tohle všechno chápu. Jen nechápu to množství jiných škol, kde je možné „pařit“ za kompem až do bílého rána. Asi bychom si měli jednu noc vyšetřit a vyrazit na obhlídku k sousedům. Vždyť kopírování všeho druhu nám nečiní žádné potíže! A třeba bychom se i něco přiučili.
Zjistili bychom, že snad cizí studenti pracují horlivěji a s větším zápalem než domácí? Argumentem pro nedostačující otvírací dobu je totiž mimo jiné i to, že jen malá část studentů počítač využívá k přípravě do školy, zbytku pak slouží k jiným zejména volnějším aktivitám. Možná by pomohlo zrušit internet, případně povolit jen vzdělávací servery. Jak již z prvního dílu Básníků víme, zahálčivost mladým škodí. Problém však nevidím v pracovitosti studentů, nýbrž v jejich pokoře, v přístupu k respektování pravidel a povinností.
Už ze zásady nečteme jakákoliv upozornění a letáky, kterými nás nástěnky kolem opravdu zahlcují. A částečně z nevědomosti, částečně ze zásady, nebo naopak z flegmatičnosti je porušujeme. Dožadujeme se vlastních práv, a přitom nedbáme na práva druhých. Zapomínáme na to, že jsme zodpovědní za své chování, zvláště v jednání vůči třetím osobám. Těžko přesvědčíme paní za pultíkem ve studovně, aby pracovala i přes noc, když i během dne je jí spíláno. I přesto, že většina z nás je slušných, podle většiny se nerozhoduje. Výpočetní centrum se snaží seč může, chce dokonce formou kamerového systému zajistit větší bezpečnost objektu. Kdybychom však navzájem hráli fair-play, možná bychom mohli vstřelovat góly i ve dvě ráno.
Ohlásí-li se akce Kryšot 00158, málokdo z nás vyjede bez lékárničky a řidičáku. Ti, jimž je vyměřena pokuta, se snaží o maximální šarm a vetření do přízně policisty, aby tak neplatili víc, než je snesitelné. Ale co když po nás ženská ve studovně požaduje identifikační kartu, kterou zrovna nemůžeme najít? Každá strana si myslí své, my navíc to samé, co o policistovi, ale náš přístup není stejný. Řešení se nabízí několik. Můžeme si „náhradní“ ID kartu půjčit od kamaráda, a pokud na to nepřijdou, zvítězili jsme. Můžeme si na paní stěžovat nebo jí i barvitě vynadat. Můžeme kartu začít hledat a třeba ji i najdeme. A můžete také slušně a hrdě odejít. A poradit si. Vždyť to je to, k čemu nás Alma mater kromě porozumění makru vychovává.
