Když ve středu 10. října Univerzita Palackého na 2 hodiny
přerušila výuku a tamní studenti a učitelé diskutovali, jak vybojovat slíbené 2 miliardy pro vysoké
školy, upozorňovaly na tento
střet mezi ministerstvem a vysokým školstvím na naší škole jen tři
letáky na nástěnce odborů v
přízemí Nové budovy.
Když ve středu 10. října Univerzita Palackého na 2 hodiny
přerušila výuku a tamní studenti a učitelé diskutovali, jak vybojovat slíbené 2 miliardy pro vysoké
školy, upozorňovaly na tento
střet mezi ministerstvem a vysokým školstvím na naší škole jen 3
letáky na nástěnce odborů v
přízemí Nové budovy. Od svých známých studujících Univerzitu
Karlovu jsem se dozvídal, jak o
této věci diskutují studenti s učiteli. O postojích vedení VŠE
k protestům mě informoval
hlavně tisk. Až další týden jsem objevil na Úřední desce usnesení
Akedemického senátu,
vyslovující se (k mému potěšení) k připojení VŠE k protestům. Ale
kolik dalších lidí si tuto
informaci přečetlo? Když vláda viděla rostoucí odhodlání většiny
škol přistoupit k protestním
akcím, začala najednou nacházet nové možnosti, jak splnit svůj
slib. Chovala by se asi jinak,
kdyby panovala na všech českých vysokých školách podobná letargie,
jako na VŠE. Pokud i naše
škola chce zabránit útlumu vysokého školství, mělo by se
urychleně něco dělat s informováním
studentů o celé situaci a začít se zabývat konkrétními akcemi.
Naší nejúčinější zbraní je stávka. Pokud by se stala záležitostí
všech vysokých škol a získala
podporu i mimo, dalo by se vymoci daleko více než jen 2 miliardy.
Tolik, že by to zastavilo i spekulace o nutnosti školného, které by stejnak nakonec vedlo jen
k omezování dotací do
školství. Pokud však budeme pasivní, nedosáhneme ničeho.
