Bůh pomsty aneb „Pravdu mám já“

14. 7. 2003 | | Zprávy ze školy

Také se vyhýbáte studijním referentkám jako čert kříži? Zdá se, že mít milou a příjemnou referentku patří do studentské science fiction. Mé první setkání s nimi, stejně asi jako to vaše, se uskutečnilo při zápise. Na konci prázdnin na mě, čerstvého absolventa až mateřsky se chovající střední školy, čekaly v obří místnosti – Nové aule – tři sudičky. Jejich sudba zaváněla kletbou.

Také se vyhýbáte studijním referentkám jako čert kříži? Zdá se, že mít milou a příjemnou referentku patří do studentské science fiction. Mé první setkání s nimi, stejně asi jako to vaše, se uskutečnilo při zápise. Na konci prázdnin na mě, čerstvého absolventa až mateřsky se chovající střední školy, čekaly v obří místnosti – Nové aule – tři sudičky. Jejich sudba zaváněla kletbou. Nejčastějšími slovy, která plynula z jejich úst byla: nesmíte… musíte… snad ani nezkoušejte. Po vyplnění hromady formulářů, která nezbytně provází jejich práci, nám sdělily tisíc a jeden způsob, jak tento ústav nedobrovolně opustit – rozuměj vyletět z VŠE – a nepřidaly ani jeden, jak jej absolvovat. Jako nechápající nováček jsem měl milion dotazů, a tak jsem si vybral nejméně zlověstně vypadající vědmu a pokusil jsem se dopídit několika informací. Odpovídala dost neochotně a hlavně kuse. Po druhém dotazu jsem to vzdal a rozhodl se pro strategii „Pomoz si sám“.

Po několika týdnech se měla konat imatrikulace, a protože patřím k šílencům, kteří studují dvě školy, tak jsem se nemohl dostavit. Zavítal jsem proto za svou opatrovnicí. Poté, co jsem popsal svůj problém, se zatvářila jako bůh pomsty, měl jsem dojem, že jí zasršelo několik blesků kolem hlavy, a pak spustila hromobití: „Důrazně bych Vám doporučovala (pochopil jsem, že je tím míněno „jinak to prostě nebude, protože to říkám já“), abyste si opatřil neschopenku od lékaře, neboť pan děkan vloni takovéto případy neomlouval a uděloval děkanské důtky.“ Doteď netuším, co znamená děkanská důtka, ale slovo se mi nelíbilo, a proto jsem navštívil oblíbenou doktorku Neschopenkovou a vyzbrojil se dokladem nemohoucnosti.

Ale abych byl spravedlivý; má „druhá matka“ se nakonec ukázala být lepší, než bych kdy očekával. Nejenže jsem nemusel díky ní absolvovat náhradní imatrikulaci, ale pravidelně mi vydává zápisový list v předstihu a nemusím tedy stát ty děsivé fronty. Dokonce se mi podařilo přes ni dosáhnout až na stipendium. Vlastně si nemám na co stěžovat, jen kdyby se občas usmála, třeba bychom ji pak i my studenti měli raději.

Mohlo by tě zajímat: