Café Evropa: Vnímání pravdy se změnilo, sledovanost udržují emoce
Názory, Studentský životŽijeme v době post-faktické, vybíráme si tedy spíše názory, které korespondují s naším vnímáním světa? Otázkou, jaký vliv na naše myšlení a chování mají takzvané fake news a hoaxy, tedy lživé a poplašné zprávy, se zabývala třináctá debata cyklu Café Evropa. O tématu diskutoval novinář a hostující profesor New York University Tomáš Klvaňa a psycholog Dalibor Špok.
V roli moderátora tentokrát Filipa Horkého vystřídal redaktor zahraničního zpravodajství z Českého rozhlasu Viktor Daněk, který hned ze začátku debaty vyzkoušel bystrost přítomných. Publiku přečetl několik známých desinformací, které se nekontrolovatelně šířily internetem. A přiznal, že zpráva, že nejčastějším britským jménem je Mohammad, nejdřív zmátla i jeho. „Není, je to Oliver. Jméno Mohammad má jen jedno procento narozených britských chlapců,“ uvedl informaci na pravou míru.
Větší část diskuze se točila kolem desinformací, kterými zásobují sociální sítě. V nich si prvenství drží Facebook, zdrojem fake news je podle statistik ze 44 procent. Nové možnosti komunikace, které měly vést k lepší informovanosti přináší pravý opak, někdy označovaný jako paradox post-faktického světa. Nepřesné a lživé informace se tak stávají pravdou jen proto, že se pomocí sociálních sítí snadno rozšiřují.
Dnes může veřejně mluvit každý
K revoluci vnímání pravdy dochází i podle Tomáše Klvaňy. „Změnil se celý komunikační kontext,“ myslí si. Lidská psychologie se podle něj nezměnila, kontext ale nyní určují právě technologie. Jako příklad nové doby uvedl přítomné do „před internetových časů“. „Buď jste si stoupl někam a hovořil a zaujal svým projevem nebo jste šel do tradičních médií,“ připomněl, jak se názory dostávaly do podvědomí lidí. „Jenže do médií musel řečníka někdo pozvat a vše muselo projít přes editora, který se chtěl vyhnout zveřejnění propadáku. Dnes může na veřejnosti hovořit každý,“ dodal.
I politická rozprava je podle Klvaňy otevřená, k veřejné diskuzi tak mají přístup všichni. „A hoaxy se mohou rozšiřovat lépe,“ uzavřel. Dalibor Špok se na téma dívá z psychologického hlediska. „Emoce je to, co udržuje sledovanost,“ potvrzuje. „Dnes lidem chybí sebekontrola, hit je kdykoliv,“ dodává. Podle jeho názoru si na informace nedokážeme počkat tak jako dřív, instantní emoce, jak například označuje média jako YouTube, jsou nám k dispozici ihned. Nejvíce ohrožení jsou pak ti, kdo tomuto užívání popadnou a nepochopí princip falešných zpráv.
Druhá polovina debaty se stočila k politice. „Dnes musíte najít způsob, jak si vytvořit a udržet publikum – v naší, české, kultuře je to negativní komunikace,“ uvedl Klvaňa. Podobný styl, vytvořit si a udržet publikum, podle něj dokonale zvládl současný prezident Spojených států Donald Trump. „Když bude vykřikovat negativně a někoho napadat, tak bude mít víc lajků, než kdyby se nad něčím zamýšlel. Samozřejmě přeháním, ale tohle je dnešní trend,“ myslí si.
Špok uznává, že chápat modernizovaný svět a vzdělávat se v něm je námaha. „Legitimní volbou v mnoha oblastech se tak stává nevolit nic,“ vysvětluje nechuť některých zapojovat se do politiky. Mít konzistentní pohled na svět už tak není důležité. „Bavič je symbol post-faktické doby,“ dodává. Proto lidé, kteří se cítí ohroženi, reagují negativně a ubírají se proto k politikům, kteří jim říkají, co chtějí slyšet.
Demagogům a populistům nesmíme ustupovat
A o tom je podle řečníků doba post-faktická. Informace ztrácí v dnešní době na důležitosti, hlavní je to, co chceme slyšet. Vznikají tak nové trendy. „Smart populisté cílí na vzdělanější lidi, říkají jim, co chtějí slyšet a vysvětlují jim to třeba v zajímavé metafoře,“ myslí si Dalibor Špok. Klvaňa je názoru, že důvod, proč posilují populistické strany je ten, že se mění okraje politiky, které pak proměňují politický mainstream.
V závěru se diskuze stočila k editorské odpovědnosti sociálních sítí, především již zmiňovaného Facebooku. Klvaňa s ní nesouhlasí. „Jen by se tím posílil jeho vliv na obsah, který filtruje do společnosti,“ myslí si. Špok je názoru, že se nelze spoléhat jen na mediální gramotnost. „Možná chceme být ve své bublině, chceme cenzuru a číst jen zprávy, které odpovídají naší vizi světa,“ vysvětluje.
Proto možná tradiční média prohrávají svůj boj se sociálními sítěmi. Klvaňa si myslí, že by se emoční cestou vydávat neměla. „Chyba žurnalistiky je, že se snaží přizpůsobit trendu. Měla by ale dbát na základy, které z ní mizí – jako třeba ověřování zdrojů. To dnes téměř neexistuje,“ uvádí. Z veřejnoprávních médií musí podle něj vymizet alibismus – ne všichni by měli dostat stejný čas na to, aby prezentovali své názory.
S tím podle Špoka souvisí i fakt, že by novináři měli přijmout odpovědnost za ovlivňování obsahu. „Pokud uděláme rozhovor s extremistou nebo rasistou, tak jeho názor označíme jako myslitelný,“ varuje. Řešení situace vidí Klvaňa jednoduše – neustupovat demagogům a populistům. „Naše kultura není v ohrožení,“ říká a dodává: „Média nejsou zrcadlem světa, informují o tom, co je nové a neobvyklé. Nekopírují náš svět.“
Foto: archiv Café Evropa
Mohlo by tě zajímat:
- Do sesterstva vezmeme i chlapce, ale poslední slovo má vždy žena. Je to příprava na klasický život, říká Ilona Syrová, předsedkyně Alfa Fí
- Vývoj areálu ekonomky: přes vinice a plynárnu k moderní univerzitě 21. století
- Halyna Kovalenko: Cesta k vlastnímu podnikání začíná v AIESECu