CEMS krok za krokem: Když vám hoří koudel za zadkem

2. 12. 2003 | | Nezařazené

Po několika letech mi opět začíná škola prvního září. Během přípravného týdne Noemi z HEC přemítá, který předmět bude největší dávačka, a Alberto z Bocconi řeší, na kterou akci se večer vydá. Na Stockholm School of Economics (SSE) je semestr rozdělen na dvě půlky. Oficiálně se doporučuje zapsat si 2+2 předměty. Při návštěvě knihovny mi dochází, že Stockholm School of Economics se nepřezdívá Stockholm School of Assignments náhodně.

Po několika letech mi opět začíná škola prvního září. Během přípravného týdne Noemi z HEC přemítá, který předmět bude největší dávačka, a Alberto z Bocconi řeší, na kterou akci se večer vydá. Na Stockholm School of Economics (SSE) je semestr rozdělen na dvě půlky. Oficiálně se doporučuje zapsat si 2+2 předměty. Při návštěvě knihovny mi dochází, že Stockholm School of Economics se nepřezdívá Stockholm School of Assignments náhodně. Je první týden a mám problém najít volné místo. Člověk se nesmí nechat zmýlit tím, že ”semester” znamená ve švédštině ”prázdniny”.

Přituhuje, když dostávám informace o kurzu Supply Chain Management. Seznam úkolů obsahuje čtyři týmové projekty s prezentací v hodině, případovou studii, shrnutí dvou článků, čtyři eseje a závěrečnou práci rozsahem shodnou s naší semestrální prací, vše vměstnané do jednoho měsíce. Poměrně brzy tak Noemi zjišťuje, že je zásadní rozdíl mezi SSE a HEC a mně je jasné, že podobná propast je i mezi SSE a VŠE. Alberta vídám čím dál, tím méně.

Osvěžujícím prvkem se ukazují hodiny angličtiny s podivínským a věčně rozesmátým Stiegem. Jednoho dne nám vypráví, že v minulém roce chtělo vedení zcela zrušit výuku jazyků na škole. Vypadá to, že stále existují nějaké problémy, protože hodinu končíme dříve, aby Stieg mohl odejít na důležité jednání.

Druhý den ráno přeskakuji filozofování, které mne přepadne pokaždé, když se podívám na kilovou žlutobílou krabici Kellog’s Corn Flakes: Proč chtěl pan Kellog řezat malým dětem ruce, pokud je používaly k sebeuspokojování? Je na to příliš brzo a radši si k misce přitahuji čerstvé vydání celostátních novin Dagens Nyheter. K mé radosti na jedné z fotek poznávám milého pána, který nás před pár týdny vítal ve škole. Snažím se rychle rozluštit obsah, abych stihla autobus. ”Rektor byl vyhozen pro neschopnost!“ Aha, tak o tom bylo důležité jednání. Ukázal se být bídným manažerem, tak se ho škola zbavila. Jednoduché a logické.

Každý den se mi ve Stockholmu líbí víc a víc. V životě jsem toho sice nemusela tolik přečíst a napsat, ale jsem stoprocentně spokojená. V neděli po probuzení mne na mobilu vítá SMS ze Švýcarska od Marcela, s kterým pracuji na závěrečné práci: ”Vyhořel mi notebook a ztratil jsem všechna data, přilétám ve tři.” Musím se začít smát. Murphyho zákony spolehlivě fungují po celém světě. Trochu mne překvapuje, že se nepřestávám usmívat ani když mi dojde, že projekt musíme odevzdat zítra do 12.00.

Vydávám se s přítelem na prohlídku švédského parlamentu. Při vstřebávání informací, že poslanec měsíčně dostává 43 200 SEK a že přesně polovina ministrů jsou vlastně ministryně, jsem myšlenkami dávno na koleji. Je mi ale jasné, že dlouhý večer v počítačové učebně mne nemine. Naštěstí počítačové učebny jsou otevřené 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Práci odevzdáváme půl hodiny před limitem. Kdybych tomu věnovala ještě týden práce, byla by z toho u nás ucházející diplomka.

Většina projektů se vypracovává v týmech. Je to bezvadný nápad, ale jenom do té doby, než náš multikulturní tým v kurzu Cross-cultural managament dostane pekelně nízké hodnocení. Rovněž se ukazuje, že omezení rozsahu práce je mnohem těžší, než natažení na minimální délku. Vtěsnějte úžasnou analýzu na čtyři stránky! Je to skoro nemožné, a tak na řadu přicházejí počítačové triky v opačném gardu, než je známe z českých studentských prací.

Na začátku října pořádalo místní zahraniční oddělení informační akci o partnerských univerzitách. Vzala jsem si řádně k srdci slova z předodjezdové schůzky a vydala se hrdě propagovat VŠE. Při bližším prozkoumání krabice s informačními materiály mi ale na čele vyrazil studený pot. Objevila jsem tři výtisky brožury stylem silně připomínající Zpravodaj před deseti lety (jestli tou dobou vůbec vycházel). Při listování česko-anglickou příručkou mám pocit, že spíš pojednává o gerontologickém ústavu než o vysoké škole. Zahraničním studentům jsou mimo jiné poskytnuty informace o Spolku Ekonom, Gaudeamu a dalších nezbytných částech školy, podpořené fotkami z různých zasedání. Rektorka se objevuje na pouhých sedmi fotkách. Rychle zastrkuji usvědčující materiál zpět do krabice a na stolku nechávám jenom časopisy o Praze. Přemýšlím, kolik lidí má u nás na starosti propagaci a závistivě pokukuji po Xenii, která má před sebou profesiálně vyrobený leták o univerzitě v Petrohradu, Survival guide pro zahraniční studenty a aktuální seznam vyučovaných předmětů v angličtině. Večer se ptám Christopha, jak probíhala propagace St. Gallenu. ”Nic moc, lidi se bojí, že naše město je moc malé na pořádné pařby.” Got it?

Mohlo by tě zajímat: