Tak jsem konečně dodělal po třech letech první půlku školy. Radost až
na kost. Na samotných promocích se toho ale zas už tolik neděje. Dostanete
diplom, babička brečí, bratr se vám směje a pak čestně slibujete, že
své vzdělání použijete pro vyšší dobro. Nic nového pod sluncem.
Na celé promoci mě překvapil jen projev našeho děkana Fakulty financí a
účetnictví. Petr Dvořák se nám kromě obvyklého protokolu gratulací
snažil promluvit do duše a varoval nás před krutou realitou pracovního
trhu. Podle Dvořáka můžeme sice školou jen pasivně proplout, ale moc se
toho nenaučíme a na trhu práce se nám moc nezadaří. Škola vás tedy na
život moc nepřipraví. Aby ne, mraky nefunkčních teorií a vzletné fráze
o snižování nákladů do světa ještě díru neudělaly.
Musíme se tedy podle pana děkana snažit o něco víc. Jak by řekly naše
přísné babičky: „Chceš práci? Tak makej.“ Není ani tak důležité
složit zkoušku na jedničku, ale pokusit se něco pořádného si ze školy
odnést. Určitě se vyplatí číst odbornou literaturu nad rámec výuky,
sledovat důležité události doma i ve světě a diskutovat jejich dopad. Je
dobře, že nám naše nedostatky Dvořák připomněl, i když už je tak
nějak všichni cítíme.
Na začátku nového roku si tedy můžeme dát malé předsevzetí a snažit
se být o fous lepší. Nicméně když už nám škola otevřeně říká, že
naše situace na trhu práce je víceméně marná, tak bych od nich čekal taky
trochu sebereflexe. K tomu, aby naše vzdělání opravdu za něco stálo a
pražská ekonomka se stala světovým univerzitním esem nám chybí nadšení
i na druhé straně barikády.
Nechci házet všechny učitele do jednoho pytle, ale obecně by výuce
zásadně pomohlo více případových studií, opravdu věcných diskusí a
kvalitně připravených materiálů. Vysokoškolská výuka by neměla být
o šprtání vzorců nazpaměť, ale spíše o pochopení látky.
Na naší škole se setkáme se dvěma odlišnými přístupy učitelů.
Jedni mají své přednášky skvěle připraveny, jejich způsob výuky je
věcný a v neposlední řadě i zajímavý. Druhá skupina pedagogů však
leckdy látku nezvládá, nutí studenty učit se nazpaměť obludné vzorce,
trestá jejich názor a je na nich vidět, že chodí do školy z donucení.
Problém asi bude, že té druhé půlce ještě nikdo neřekl: „Chceš
práci? Tak makej!“
