Na začátku semestru vedení rozhodlo, že budeme mít opět čísílka. Pan prorektor Koschin to hájí tím, že škola neprováděla relativní známkování (tedy oznámkování až po vyzkoušení všech studentů tak, aby jich nepropadlo příliš v případě, že je jich hodně pod ‚nutnou‘ hranicí pro složení zkoušky). Nabízejí se dvě otázky. Skutečně převod známek nikoho nepoškodil a nikomu nezhoršil průměr? Je argument pro přechod na starou stupnici dostatečný?
Na začátku semestru vedení rozhodlo, že budeme mít opět čísílka. Pan prorektor Koschin to hájí tím, že škola neprováděla relativní známkování (tedy oznámkování až po vyzkoušení všech studentů tak, aby jich nepropadlo příliš v případě, že je jich hodně pod ‚nutnou‘ hranicí pro složení zkoušky). Převod známek se uskutečnil tak, jak je popsáno v tomto čísle, v minulém to bylo uvedeno jinak a špatně. Nabízejí se dvě otázky. Skutečně převod známek nikoho nepoškodil a nikomu nezhoršil průměr? Je argument pro přechod na starou stupnici dostatečný?
V případě první otázky si myslím, že se dá úspěšně pochybovat o tezi, že všechno dopadlo dobře. Ano, nějaká nespravedlnost v tak velkém množství převádění známek se určitě vyskytne, ale podle mě nastal problém již dřív. Známka A znamenala, že student dosáhl nejméně 90 procentního ohodnocení zkoušky, totéž znamená známka 1. Proto se logicky známky A převedly na jedničky. Další procentní intervaly už jsou tedy kratší, jelikož kdyby každé písmeno B až E znamenalo deset procent, stačilo by splnit předmět na polovinu bodů.
Z nějakého neznámého důvodu byl první interval v písmenkovém známkování delší. Ale věděli to zkoušející? Rozšíření škály naopak způsobí, že studenti, kteří by dostali jedničku, byť s odřenýma ušima, byli ohodnoceni známkou B, která se jim nyní změnila na dvojku.
Druhá věc, proč jsme vykročili zpět na číslicové známkování? Dle školy proto, abychom nezaváděli relativní známkování špatně. To se v podstatě dělo. Nebylo jednoduší se ho během nějakého času naučit? A když už by to nešlo, proč tvrdit, že ho škola zavadí. Známkovat 1 až 4 nebo A až F mi přijde v zásadě jedno, kdyby naše běžná stupnice měla známkování od 1 do 6, tak bychom si ničeho ani nevšimli. Takhle se akorát dějí věci, které vyvolávájí spíš další rozladění. Dost na tom, že dva studijní systémy zmenšují možnost výběru času přednášky (je-li vůbec vypsaná). Jestli tím chtěla škola posílit rozmrzelost, která při změnách (nakonec doufejme k lepšímu) nastává, je těmito kroky jistě na správné cestě.
