Před nedávnem se v menze Italská podával pokrm zvláštní vůně a zarážejícího vzhledu. Jelikož „ďábelské hašé“ vzbuzovalo u strávníků i kolemjdoucích velmi rozporuplné reakce, zeptali jsme se několika z nich.
Před nedávnem se v menze Italská podával pokrm zvláštní vůně a zarážejícího vzhledu. Jelikož „ďábelské hašé“ vzbuzovalo u strávníků i kolemjdoucích velmi rozporuplné reakce, zeptali jsme se několika z nich:
- Jak ti ďábelské hašé chutnalo?
- Co ti hašé připomínalo?
Vladimír Pech, 5. ročník:
- Chuť hašé by bylo možné z pohledu konzistence přirovnat k rozvařenému celeru, který
však ústní dutinou putuje v jiném než klasickém směru. - Pokud se na hašé podíváme z pohledu chuťových pohárků, pak jsou to jednoznačně
rozvařené připálené halušky, ale bez bryndzy a se starým sádlem
Veronika Ušatá, 4. ročník:
- Bylo to vynikající, nikdy jsem nic lepšího nejedla. Hašé bych mohla mít každý den, asi si půjdu vzít do menzy recept.
- Vzhledem mi to připomínalo mou letní brigádu v USA. Dělala jsem v jedné restauraci a uklízela jsem pomyje. Tak asi takového něco.
Radim Červenka, 3. ročník:
- Těžko říct, jak chutnalo, neodvážil jsem se vložit to do úst. Každopádně už jen při nasátí toho pachu jsem měl problémy udržet obsah žaludku. A taky jsem nepochopil, proč jsou v tom hroudy starých rohlíků. Jak příloha by bohatě stačily hranolky.
- Kdybych to viděl na zemi, myslel bych si, že tam něco nechal nějaký pejsek. Takhle na talíři mi bylo jasné, že to má být zřejmě jídlo.
Máša Ďábelská, 4. ročník:
- Řekla jsem si: „jenom žádné předsudky. Zkusit se má všechno.“ Nic nezbylo. Dnes mám díky tomu kolej, protože moje žaludeční šťávy se předsudků nezbavily.
- Nebudu krutá: nevonělo to a už se to nehýbalo. Vše ostatní je mi záhadou.
Jakub Zoubek, 3. ročník:
- Vzpomínám si, kterak nám maminka vařila hašé, když jsme byli malí. Vzpomínka na to menzovní je však v pravdě ďábelská!
- Druhý den jsem něco podobného potkal na ulici, když roztál sníh
