Za kulturou do krytu
NezařazenéSekce krytové divadlo – tento pojem asi mnoha lidem nic neříká. Jeho význam pochopí pořádně, až když se vydají hledat divadlo Orfeus, a zjistí, že ne všechno podstatné se odehrává v přízemí a výše. Poté, co najdete č.p. 76 v Plzeňské ulici a zazvoníte, přijde vám otevřít vesnický mladík či vykleštěný cestovatel z pralesa (podle toho, co se zrovna dnes hraje).
Sekce krytové divadlo – tento pojem asi mnoha lidem nic neříká. Jeho význam pochopí pořádně, až když se vydají hledat divadlo Orfeus, a zjistí, že ne všechno podstatné se odehrává v přízemí a výše.
Poté, co najdete č.p. 76 v Plzeňské ulici a zazvoníte, přijde vám otevřít vesnický mladík či vykleštěný cestovatel z pralesa (podle toho, co se zrovna dnes hraje). Jste nasměrováni do sklepa, kde již čeká hraběnka, aby těm, co jsou zde poprvé, podala instrukce a vysvětlila, na jakou výzdobu se zaměřit, případně co vtipného nepřehlédnout. Uvaděčka stojící u dalších dveří pak za zvuku gongu ohlásí váš příchod a jméno ostatním hostům již čekajícím na kulturní zážitek při víně v literárním salonku. Představit se jim přitom můžete, jak chcete, takže jsou zde často slyšet jména dosti neobvyklá.
Tak toto je divadlo Orfeus. Nachází se nedaleko stanice metra Anděl a funguje v různých podobách již od poloviny šedesátých let. Velí mu principál Radim Vašinka a paní principálová Irena Hýsková. Vstupné se neplatí, po skončení představení však procházíte kolem žebraček, které se ještě před chvílí zdály být obyčejnými herečkami, a jistě jim nějakou tu almužnu do klobouku přihodíte.
Každou středu se zde konají literární večery, k slyšení jsou například básně Egona Bondyho, Jana Skácela, beatnická poezie či čínský klasik Li-po, pátky jsou potom věnovány dramatu. Samotné hry nebývají příliš dlouhé. To však neomezuje délku představení, neboť jsou prokládána nejrůznějšími scénkami a skeči, při nichž se diváci nezřídka popadají za břicho. Z projevu herců lze navíc tušit, že se na představení baví přinejmenším tak jako vy.
Zážitek je zesílen komorní atmosférou, která panuje v divadle z důvodů jeho „nepatrných rozměrů“. Zatím nejnovější premiéra, něžný horor Vrať mi má játra, je samotnými divadelníky charakterizována jako „příšerný večer plný cizoložstva, nájemných i normálních vrahů, nevinných i vinných obětí, zprzněných panen a viselců, kostlivců z hrobu lezoucích, volně se vznášejících předmětů, hrůzných básní i otřesných písní, vyvedených v barvách i blikavém osvětlení“. Za zhlédnutí stojí i ostatní kousky z jejich repertoáru – například jednoaktovka Jacquesa Préverta Roura k rouře pasuje či Kleštěnec z pralesa od H. P. Camiho.
Divadlo Orfeus vám neposkytne jen představení, na které jste přišli. Podle slov principála jeho členové „bojují za zvýšení IQ českého národa, aby se s ním nedalo tak snadno vorat“… a tak se vám zde dostane nejrůznějších letáčků s moudrými výroky, během představení jsou vám pak objasněny všechny souvislosti ohledně autorů. Těžko posoudit, nakolik jsou pravdivé a kde již začíná naplno pracovat lidská fantazie.
Pokud někoho kultura příliš vyčerpává, může doplnit o přestávce energii v místním bufetu ve formě zelňačky „zcela splňující idiotské normy EU“. Při její konzumaci v literárním salonku si uvědomíte, že si spíše než v divadle připadáte jako na návštěvě u známých. A v tom zřejmě spočívá Orfeův půvab.
Příležitost setkat se s divadelníky máte nejen během školního roku, o prázdninách vystupují na různých festivalech (např. loni byli na Mezi ploty, kde jsem je objevila i já). V létě totiž nezahálejí a putují po vlasti. Z tohoto putování podává principál hlášení, která najdete spolu s kontaktem a popisem, jak divadlo najít, na jeho internetových stránkách http://www.orfeus.cz/.
Nahrávání ...
