Dveře v Americe nemají tajemství

1. 4. 2001 | | Názory, Zprávy ze školy

Encyklopedie praví: „Dveře jsou závěr průchodních otvorů ve stěnách stavebních objektů. Podle funkce se rozlišují dveře na otočné kolem svislé osy, kývací, posuvné, harmonikové, vyklápěcí nebo turniketové.“ Dveře však mohou být v naší kultuře i symbolem. Jsou výzvou. Jsou příslibem něčeho nového a neznámého, co lze jejich otevřením poznat. Nikdo neví, co ho za dveřmi čeká. Bude to dobré nebo špatné? Dveře lákají a vybízejí k otevření. Jen zjisti, člověče, co se za námi skrývá…

Encyklopedie praví: „Dveře jsou závěr průchodních otvorů ve stěnách stavebních objektů. Podle funkce se rozlišují dveře na otočné kolem svislé osy, kývací, posuvné, harmonikové, vyklápěcí nebo turniketové.“ Dveře však mohou být v naší kultuře i symbolem. Jsou výzvou. Jsou příslibem něčeho nového a neznámého, co lze jejich otevřením poznat. Nikdo neví, co ho za dveřmi čeká. Bude to dobré nebo špatné? Dveře lákají a vybízejí k otevření. Jen zjisti, člověče, co se za námi skrývá…

Indiciemi mohou být materiál a struktura dveří. Masivní dřevěné dveře dýchají atmosférou solidnosti. Dveře na fotobuňku zas mohou u romantických duší vyvolat pocit magických kouzel, protože dveře asi otevřel nějaký skřítek. V případě technické duše vyvolají pocit zadostiučinění, že naše moderní doba přeci jen přináší praktické výsledky. A jestliže pak tyto dveře nefungují jak mají, mohou vyvolat u obou typů duší pocit bolesti, zhmotnělý ve formě pěkné boule. Závěs z céček, specifická forma dveří, pak navozuje pocit uvolněnosti a svobody. Jedná-li se ovšem o céčka svítící, může se přidružit i jistá forma závisti…

Dveře v mé zkušenosti se staly předmětem kulturní bariéry mezi českou a americkou společností. Tři američtí studenti zatoužili zhlédnout interiér naší univerzity a při prohlídce školy jsme se šli podívat i do menzy. Museli jsme projít vedle posluchárny A spojovací chodbou, na jejímž začátku jsou dvoje skleněné dveře, které nemají kliku. Je zde jakýsi kovový úchyt, s jehož pomocí procházející osoba dveře otevírá. Ze tří Američanů jsme málem neměli ani jednoho, protože systém směru otevírání dveří hned napoprvé nepochopili. Došlo téměř k hromadné americké sebevraždě, kdy skoro-smrtící okamžik nastal po nárazu čelní stranou lebky do skleněné výplně dveří, jež se otevírají ven nikoliv dovnitř. Američané s hvězdičkami kolem hlavy nám vysvětlovali, že u nich dveře, které se otevírají směrem ven, mají přes sebe jakousi lištu a do té se tlačí a dveře, otevírající se dovnitř, mají již zmíněný kovový úchyt a za ten se tahá. Každý tak ví, na jakou stranu má s dveřmi lomcovat. Tento absolutní nesystém ve směru otevírání by prý v Americe vůbec neprošel a dveře by byly hned vyměněny. V Americe je totiž všechno mnohem víc sjednoceno, standardizováno, unifikováno a zajištěno, aby to bylo bezpečnější a aby člověk nebyl překvapen. U nás je to ale dobrodužnější a zábavnější. Člověk sice neví, kam se budou dveře otvírat a může si udělat bouli. Může. Ale něco nového a vzrušujícího, co na vás čeká za zavřenými dveřmi, není zbaveno již předem svého kouzla.

Mohlo by tě zajímat: