Vítej, prváku! Chtěla bych pro Tebe něco udělat. Aspoň nacpat mezi řádky povzbudivý úsměv, ale nevím, jak na to. Každopádně by to byl úsměv od ucha k uchu a povzbudivější než litr kafe. Vím totiž, že toho na Tebe bude moc a budeš na všechno sám. Skoro sám. Kromě úsměvu pro Tebe totiž máme ještě něco – tohle ultraštílhé zvláštní vydání Studentského listu.
Vítej, prváku!
Chtěla bych pro Tebe něco udělat. Aspoň nacpat mezi řádky povzbudivý úsměv, ale nevím, jak na to. Každopádně by to byl úsměv od ucha k uchu a povzbudivější než litr kafe. Vím totiž, že toho na Tebe bude moc a budeš na všechno sám. Skoro sám.
Kromě úsměvu pro Tebe totiž máme ještě něco – tohle ultraštílhé zvláštní vydání Studentského listu. My, studenti VŠE, co máme společnou slabost pro písmenka, jsme totiž o prázdninách nelenili, zelenili a hlavně černili prázdné stránky, abys nebyl v prvních týdnech školy tolik vyjukaný.
Ačkoli, prvňáčku, možná Tě zbytečně podceňuji. Možná netápeš ve studijních plánech a vůbec ti nevrtá hlavou, proč se ta dosovsky nepěkná aplikace jmenuje právě wrzclnt, možná máš kde bydlet a nečekáš zoufale na zázrak v podobě kladného vyřízení odvolání. Možná se už v tvojí peněžence skví celá sbírka multinefunkčních karet a cedulek s podivnými hesly spolu se slušnou zásobou kapitálu, který investuješ do zábavné základní literatury. Možná se můžeš kamarádům chlubit traťovým rekordem na kolečku menza – kolej – knihovna – dopravní podniky – správa účelových zařízení – studijní referentka. Možná ani nebudeš půl roku chodit s mapou i na nákup, ztrácet se v metru a na Jižním Městě se zásadně vyskytovat v druhém křídle, než jsi chtěl. Možná – a ze srdce Ti to přeju – jsi prostě schopnější, odolnější a vytrvalejší, než jsem byla já před rokem. Zlom vaz.
