Energetická závislost na Rusku patří k aktuálním problémům Česka
i dalších zemí Evropy. Bránit se lze i jinak, než zajišťováním
nových dodavatelů, myslí si expertka na evropskou bezpečnost Jana
Hybášková.
Za nedostatek Evropské unie bývá označována především její
nejednotná zahraniční politika vůči Rusku. Souhlasíte s tímto
tvrzením?
Není to tak úplně pravda. Pro nás Čechy je kámen úrazu spíše v tom,
že bychom rádi viděli jinou zahraniční politiku, než tu, kterou Evropa ve
vztahu k Rusku koná. Chtěli bychom vidět akci tam, kde není. Bohužel ale
neumíme dostatečně silně lobovat za prosazení našich požadavků.
Příkladem je plynová krize během českého předsednictví. Topolánek sice
obnovil dodávky plynu, řešil problém mezi Ukrajinou a Ruskem, ale ani
zdaleka se mu nepodařilo přesvědčit geograficky západní státy, které
mají vlastní zdroje plynu, že to je také jejich problém. Stejně tak
evropští socialisté nechtějí zasáhnout v Gruzii a naše pravice opět
není schopna svůj zájem obhájit. A konec konců, vždyť ani Česká
republika nemá jednotnou zahraniční politiku vůči Rusku.
Co může Evropa udělat pro to, aby si zachovala svoji ekonomickou
i politickou suverenitu a byla pro Rusko rovnocenným partnerem, nikoliv
závislým článkem?
Důležitá budou jednání o strategickém partnerství. Evropská unie (EU)
se musí jasně vypořádat s ruským členstvím ve Světové obchodní
organizaci (WTO), zohledňovat symetrii obou stran ve vízové politice,
požadovat dodržení podmínek v Gruzii a zachování pravidel
nedotknutelnosti hranic ve vztahu k Ukrajině. V neposlední řadě, Rusko je
ohromný znečišťovatel. Bez Ruska nemá klimatický balíček cenu. A to
nemluvím o oblasti vojenské spolupráce, kde má Evropa co dělat s Obamovou
administrativou. Není možné, aby Spojené státy vyměnily svůj taktický
zájem o vítězství v Afghánistánu za ústupek ve věcech strategických
zbraní.
Vnímáte Rusko jako zemi, která chce v Evropě znovu získat svůj
někdejší vliv?
Rusko se nikdy nezřeklo vnímání sebe sama jako velmoci. A chová se tak.
Gorbačov kdysi nabídl Evropě „společný dům“. Já rozpustím Sovětský
svaz, vy rozpustíte NATO a Evropskou unii. SSSR byl rozpuštěn, Evropská
společenství a NATO nikoliv. Pro Rusko tím pádem zůstaly nepřátelskými
organizacemi. Vzájemný vztah s Ruskem je proto silně asymetrický.
Můžete to vysvětlit podrobněji?
Zatímco Rusko vnímá EU a NATO jako nepřátelské organizace, EU a NATO se
pokouší o partnerství. Rusko paralelně usiluje o ovládnutí
nejbližšího sousedství, o vliv ve střední a východní Evropě. Je na
nás, zda si to dokážeme analyzovat, uvědomit a použít odpovídající
prostředky.
Diplomat Václav Bartuška nedávno řekl, že má Rusko ke svým
zákazníkům různý vztah. Německo by si odříznout od plynu nedovolil,
námi však pohrdá. Co můžeme udělat pro to, aby nás bralo jako
rovnocenného partnera?
Měli bychom především usilovat o daleko lepší vztah k Německu. Zatím
ale ze sebe místo užší spolupráce, bez které se při obhajobě
jakýchkoliv strategických zájmů naší země neobejdeme, děláme úplné
„pitomce“. Kvůli hloupostem jako jsou Benešovy dekrety, které nemají
žádné právní ukotvení. Jak potom chceme mít rozumný vliv na německou
politiku, podíl na jejím utváření? Ten je absolutně nezbytným
předstupněm pro společný postup vůči Rusku.
