Naše škola byla opět s velkou slávou vyhlášena jako nejlepší
univerzita střední a východní Evropy. Ne vážně, konec srandy.
Rok se s rokem sešel a naše škola byla opět s velkou slávou
vyhlášena jako nejlepší ekonomická univerzita střední a východní
Evropy. Komise nezávislých expertů nás postavila na roveň Harvardu, MIT či
britské LSE.
Ne vážně, konec srandy. Kdyby naše škola byla opravdu členem světové
vzdělávací a výzkumné špičky, tak bych nechtěl vidět stav těch
ostatních neelitních škol v našem regionu. Nebuďme ale smutní, VŠE se
při troše dobré vůle dá označit aspoň jako nejlepší business škola
v naší malé republice.
Ukázala totiž všem svým konkurentům, jak v praxi vypadají výnosy
z rozsahu. Osobně bych jí udělil zlatou medaili za vítězství s soutěži
„Naber nejvíce studentů, nacpi je do svých útrob a nech si je státem
proplatit.“ VŠE si tak ve srovnání s konkurenty drží velmi
záviděníhodnou finanční pozici. Zatímco ostatní hladoví a rozpadá se
jim střecha nad hlavou, ekonomové mají vždycky všeho dostatek.
Přesto způsob jejich vzdělávání zdá se mi poněkud nešťastným.
Příliš velký počet studentů totiž zákonitě snižuje úroveň jejich
vzdělání. Každému je celkem jasné, že výuka třísetčlenného davu a
skupinky dvanácti lidí se zásadně odlišuje. K těm dvanácti si jako
přednášející můžete dovolit individuální přístup, vzájemným
dialogem je přinutit myslet a občas vyslovit i vlastní názor. Není to zas
tak kacířská myšlenka. Mnoho učitelů vám potvrdí, že učit menší
skupinky aktivních studentů je nejen efektivnější, ale
i zábavnější.
Proč to tedy nejde? Jak praví zákony a různá nařízení našeho
pokrokového státu, univerzity jsou totiž jednoduše za množství studentů
placené. Motivaci vzdělávat elitní studenty a zaměstnávat špičkové
kantory tedy nahradila snaha přijmout co nejvíce průměrných prvních a
špatně placených druhých.
No jo, chováme holt ekonomicky. Henry Ford tak vyráběl prima auta, já
osobně jsem však přesvědčen, že vzdělání se nedá uchopit jako prostá
pásová výroba. Někdo z ministerstva školství by si to měl v hlavě
trochu srovnat a udělat konečně nějaký pokus o změnu dosavadního
fungování vysokých škol.
Jenže za posledních pár let se toho moc nestalo. Na bývalou ministryni
školství jihočeskou matku Kuchtovou je celkem škoda slov. Další zelený
ministr Liška měl sice styl, ale moc dlouho tam nevydržel. Přechodná
Kopicová pak začala na něčem pracovat, ale nikdo už to po ní nedotáhl.
A současný ministr Dobeš se uvedl tragickým šestitisícovým zápisným.
Bravo, problémy vysokého školství jsou vyléčené. Vlastně spíš ne.
A tolik potřebná reforma systému školství se stává politickým
Godotem.