Hypotéční krize může propíchnout i českou nemovitostní bublinu
RozhovoryPodle profesora Petra Musílka z Fakulty financí a účetnictví, je problém současné krize hlavně v nemovitostní bublině, která se začala tvořit po předchozí krizi na začátku století, a v tom, že za dlouhých 11 měsíců nebyli regulátoři schopni zjistit rozsah ohrožení finančních institucí.
Podle profesora Petra Musílka z Fakulty financí a účetnictví, je problém současné krize hlavně v nemovitostní bublině, která se začala tvořit po předchozí krizi na začátku století, a v tom, že za dlouhých 11 měsíců nebyli regulátoři schopni zjistit rozsah ohrožení finančních institucí.
Rozhovor vyšel v listopadovém vydání Studentského listu
Kde vidíte příčinu současné finanční krize?
Hlavní příčinu můžeme hledat už ve druhé polovině devadesátých let, kdy byl obrovský boom technologických, mediálních a telekomunikačních trhů a akciový index Nasdaq dosáhl začátkem března 2000 hodnoty více jak pěti tisíc bodů (24. října měl hodnotu kolem 1550, pozn. red.). Pak došlo na tomto trhu ke krachu a Federální rezervní systém intervenoval dramatickým snížením úrokových sazeb, které však vyvolaly obrovskou poptávku po hypotečních úvěrech. To ale nastartovalo nemovitostní bublinu na americkém trhu a později i na dalších trzích (zejména ve Velké Británii, Španělsku, Francii a možná i v Česku). Současná krize je do značné míry tedy pokračováním té technologické bubliny. Navíc nejdříve americké, později i evropské banky začaly masivně sekuritizovat úvěry z důvodu obcházení pravidel kapitálové přiměřenosti a vytvářet nové finanční produkty, vybavené vysokým ohodnocením ratingových agentur. Globální institucionální investoři (včetně bank) masivně investovali do těchto nových produktů a jejich bonitu posuzují zejména podle externího ratingu, který – jak se později ukázalo – byl zavádějící. Po dobu několika let se investiční stádo dopouštělo investiční chyby, když se převážně spoléhalo na ratingové agentury.
Myslíte si, že jsme v krizi už dosáhli pomyslného dna, nebo že se může situace ještě zhoršovat?
Pokud budou zásahy států a centrálních bank adekvátní, situace by se nemusela zhoršovat. V opačném případě propady mohou ještě pokračovat.
Reakce evropských vlád, které mohutně zavádějí plnou garanci vkladů, jsou podle Vás adekvátní, nebo by bylo lépe trh nechat plynout podle francouzského „laissez faire“?
Krize jasně ukázala, že vyspělé trhy jsou náchylné k tržnímu selhávání a že v určité fázi jsou státní zásahy nezbytné. Domnívám se však, že bohužel přišly příliš pozdě. Regulátoři na různých trzích během jedenácti měsíců nedokázali identifikovat problémové instituce, v jejichž portfoliu se nacházejí takzvaná toxická aktiva. V polovině září tohoto roku začaly na americkém trhu krachovat velké finanční instituce. Tam vznikla ta obrovská panika, likvidní krize a nedůvěra. I když znatelnější problémy nastaly již v polovině minulého roku, jsem překvapen velmi pomalou reakcí regulátorů, kteří trochu usnuli na vavřínech. Bez nedávných masivních státních zásahů by se globální finanční systém dostal koncem září tohoto roku do ještě větších problémů. Jak jsem již ale jednou uvedl, primární selhání vidím na straně regulátorů, a ne v chamtivosti investičních bankéřů, jak se často v posledních dnech tvrdí. To je pouhý populismus. Regulace finančních trhů nereagovala na rychlý rozvoj finančního inženýrství.
Garanci vkladů zavedlo už Německo, Rakousko a vážně o tom uvažují i na Slovensku. Myslíte si, že by vláda měla odolat nátlaku na plnou garanci, nebo je podle Vás reálné, že se časem nechá „strhnout“ silným proudem. Co by bylo pro Českou republiku lepší?
Garance v sousedním Německu ještě legislativně nevstoupily v platnost. Jedná se pouze o politickou garanci, a to pouze u vkladů fyzických osob. Je to jen snaha o zvýšení důvěry, spíše politické gesto. Nemyslím si, že česká vláda ukvapeně dopustí garance stavět na podobnou úroveň. Obávám se, že země, které daly neomezené garance obyvatelům, současně říkají, že jejich bankovní systém není zdravý. To může nejen podnítit paniku institucionálních vkladatelů, jejichž vklady nejsou garantované, ale také úprk drobných investorů z negarantovaných produktů (například z fondů peněžního trhu nebo z penzijních fondů).
Není ohrožena i nějaká česká banka? Například Komerční banka patřící francouzské Société Générale či GE Money Bank?
Banky, které operují na území České republiky, jsou poměrně stabilní. Stačí se podívat do jejich finančních výkazů a analyzovat strukturu aktiv a pasiv. V minulých letech na domácím trhu dosahovaly vysokých úrokových marží a mají vysoké příjmy z bankovních služeb, proto také nemusely expandovat do exotických produktů na zahraničních trzích. Náš bankovní systém má charakter poměrně uzavřeného bankovního systému, to znamená primární zdroje od českých korunových vkladatelů jsou zapůjčovány českým subjektům. Propojení se zahraničím tedy není tak rozsáhlé jako například u belgických, italských, francouzských či islandských bank. Na druhé straně to nelze vyloučit, pokud by se do problémů dostaly mateřské firmy. V posledních dnech jsme viděli u některých bank výraznou nedůvěru na akciových trzích. Několikrát muselo být omezeno či zastaveno obchodování zejména s akciemi rakouských, italských či belgických bank. Pravděpodobně tedy rakouské, italské, belgické, možná i francouzské, nizozemské či švýcarské banky jsou pod značným tlakem.
V reakci na prudký pád akcií například ruská burza již několikrát zastavila obchodování. Proč se k tomu neodhodlala i pražská, když nedávno spadla za jeden den o téměř patnáct procent?
Zastavení obchodování není do určité míry příliš užitečným nástrojem, protože de facto z akcií se stane nelikvidní aktivum, což investory značně vyděsí. Potom hrozí, že při prvém otevření nastane jejich masivní úprk. V minulých letech a desetiletích tyto nástroje použil například Hongkong, což bylo posléze shledáno jako velmi nepříznivé z hlediska zahraničních investorů. Tento institut bych použil pouze v určitých mezních situacích. Myslím, že v pátek (10. října 2008 – pozn. red.) nenastala na pražské burze tato kritická situace. Její představitelé udělali dobře, že nezastavili na ten den obchodování. V pondělí a v úterý došlo následně k zotavení trhů. Pokud by se burza uzavřela, spíše by tam pak mohlo přetrvávat dlouhodobé negativní chápání ohledně likvidity českých akcií ze strany zahraničních investorů.
Dá se říci, že západní burzy ztratily více než východní, které nejsou tak úzce spjaty s americkým trhem?
Trhy neztrácely z hlediska národního pohledu, ale z hlediska odvětvové struktury. Na některých burzách hrají významnou roli bankovní akcie, akcie pojišťoven, automobilového průmyslu… Především záviselo na odvětvové struktuře, na citlivosti na možný kolaps mezibankovních trhů a na reakci na očekávané zpomalení ekonomik.
Myslíte, že již nastal vhodný čas pro kupování akcií velkých českých firem, které poklesly na velmi nízké hodnoty, nebo se dá očekávat ještě další pokles?
(Přemýšlí) Bude to velmi záviset na odvětvích, jak moc budou citlivá na způsob řešení celosvětové globální finanční krize a jaké to bude mít dopady na reálný vývoj ekonomiky. Některé firmy mohou být negativně postiženy i delší dobu. Pokud dojde ke zpomalení ekonomiky, může to mít dopad například na akcie ČEZ. Nemovitostní bublina bude také pravděpodobně postupně splaskávat i na českém trhu. Developerské firmy se asi také budou nacházet v dalších problémech, některé projekty budou muset omezovat, pozastavovat. Bankovní tituly by mohly být pro investování zajímavými, pokud se realizují slibované finanční injekce do bank na zahraničních trzích. Problém je, zda ty zásahy nebudou selektivní a směřovány pouze na omezený okruh bank v zahraničí.
Pokud nějaký investor vlastní akcie velkých českých společností, měl by se jich snažit zbavit, nebo vyčkat na růst? Nemusí čekat třeba i několik let, dokud se akcie nedostanou na hodnoty před vypuknutím krize?
Očekával bych, že se akcie mohou na vrchol dostávat klidně tři, čtyři, možná i více let. Otázka je, za jaké ceny tyto akcie byly pořízeny a zda je to krátkodobý či dlouhodobý investor. Doporučení se bude lišit zejména z hlediska toho, na jakou dobu hodlá investovat. Pokud se jedná o dlouhodobého investora, doporučil bych tyto akcie držet.
Cena ropy i jiných komodit včetně zlata padá. Do čeho je dobré nyní investovat? Kde se dá očekávat relativně rychlý růst?
Očekával bych ho u těch titulů, které utrpěly největší ztráty. Dochází k panice – k přestřelování negativního vývoje. Samozřejmě to bude obtížné a doporučil bych tituly vybírat selektivně, protože některé firmy z postižených odvětví nemusí přežít a mohou zkrachovat. Obecně budou vzestupy v postižených odvětvích, zejména v bankovnictví. Toho jsme si mohli všimnout při včerejším (13. října 2008 – pozn. red.) vývoji na německé burze, kdy tamní bankovní akcie rostly od deseti do dvaceti procent. Není vyloučeno, že se u některých bank mohou projevit problémy a že je stát nezachrání. Investování je v období finanční krize velmi obtížné, poněvadž zásahy státu mohou být směřovány značně odlišně vůči poškozeným bankovním institucím. Nevíte, koho státní úředníci zachrání a koho ne.
Budou i další krize?
Finanční krize se permanentě opakují na světových investičních trzích od patnáctého století. Neustále se vytvářejí cenové bubliny, které poté splasknou. Nezdá se, že toto by byla poslední finanční krize. Tou novinkou je pouze fakt, že má významný celosvětový charakter a že vypukla prakticky neočekávaně v polovině září tohoto roku a zachvátila prakticky veškeré vyspělé země. Tohle bude do budoucna pravděpodobně stále jejich charakterističtější znak – budou mít globální charakter. Jisté je jen to, že se finanční krize budou určitě opakovat.
Nahrávání ...
