„Co mi to dalo? Jako každý diplom, MBA je vstupenka, která mi otevřela dveře. Díky škole a skutečnosti, mně v době nástupu na Bradley neznámé, že jsem coby absolvent školy získal možnost v USA rok pracovat, se mi otevřela příležitost najít si zde zajímavou práci a usadit se. S finančním zázemím přišly všechny ty krásné věci, které Amerika umí nabídnout, říká Václav Havlíček, historicky sedmý student, který přijel na Bradley University.
„Co mi to dalo? Jako každý diplom, MBA je vstupenka, která mi otevřela dveře. Díky škole a skutečnosti, mně v době nástupu na Bradley neznámé, že jsem coby absolvent školy získal možnost v USA rok pracovat, se mi otevřela příležitost najít si zde zajímavou práci a usadit se. S finančním zázemím přišly všechny ty krásné věci, které Amerika umí nabídnout,“ říká Václav Havlíček, historicky sedmý student, který přijel na Bradley University v Peorii ve státě Illinois po ukončení studia na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze.
„Měl jsem možnost cestovat a poznat zemi a lidi i mimo školní prostředí. To samozřejmě zpětně ovlivní, jak člověk vnímá i dění mimo USA. Škola byla fajn, ale co následovalo bylo a je lepší,“ pokračuje Václav.
Musím s Václavem naprosto souhlasit. Studium a život na Bradley byly zajímavé, někdy náročné, oči otevírající, místy zase monotónní a nesnesitelné, ale představovaly odrazový můstek do dalšího profesního života a tvarovaly i život osobní.
Mé důvody k tomu, abych se zařadila do české „Bradley rodiny“ s pomyslným „tatínkem“ Arlynem R. Rubashem (profesorem financí, který již mnoho let dohlíží na hladký průběh programu), byly na rozdíl od většiny ostatních českých studentů MBA na Bradley poměrně nekariérní. Byla jsem typický „flákač“: studijní průměr přesahoval hodnotu dvě, učila jsem se hlavně ve zkouškovém období, na přednáškách jsem se nijak často neobjevovala, zimy trávila na horách, léta na cestách a náramně jsem si libovala, kolik mám volného času během studia. Navíc ani nebyl problém ty prázdniny třeba o půl roku prodloužit. Ve čtvrtém ročníku jsem s organizací AIESEC odjela do Indie na tříměsíční stáž v neziskové organizaci a jedno krásné dlouhé léto strávila v Kalifornii na Work and Travel (WAT). Pracovala jsem jako „sandwich artist“ v Subway a po večerech jsem uklízela. K jednomu z nejzajímavějších zjištění patřilo, že v USA neznamenám nic a že i o práci uklízečky se zde musí bojovat.
Pohovor byl spíše ověřením fakt
A tak jsem z důvodů zde nastíněných pátrala, jak zůstat studentem co nejdéle, zažít mnohá dobrodružství v cizině a vybudovat si v Americe pověst „někoho“, a to absolventa MBA.
Přihlásila jsem se na výběrové řízení přes VŠE, kde se nás sešlo asi 16 zájemců. Brali čtyři. Postupně jsem se úplně odepsala, když jsem zjistila, že jeden z místních kandidátů byl na stáži v Evropské bance, další člověk na rok v Texasu a jedna dlouhovlasá sympatická holka mi vytřela zrak svým TOEFLem na plný počet (americká zkouška, jež je nutnou podmínkou vstupního pohovoru na VŠE a výběrového procesu na Bradley, stejně tak jako zkouška GMAT). Měla jsem chuť se otočit a jít domů. Ale člověk nikdy neví.
Během pohovoru se sešli různí členové fakult a ptali se klasické otázky typu: Proč byste právě Vy měla být vybrána ke studiu na Bradley? Jaké máte pracovní zkušenosti? Jaké máte zahraniční zkušenosti? Proč jste se nepřihlásila ke studiu na jedné z našich partnerských škol v zahraničí v minulosti? Tázající se snažili dotyčného vykolejit, aby zjistili, jak reaguje pod stresem.
V zásadě při celkovém výběru záleželo na průměru známek, dobře napsaných motivačních dopisech a na pobytu v zahraničí. Pracovní zkušenosti pomohly, ale nebyly hlavním kritériem. Pohovor sloužil spíše jako ověření fakt. Od věci ale není si jej fiktivně vyzkoušet a sám si odpovědět na dvacet náhodných otázek. Důležité je mít ucelený názor na to, proč se na Bradley hlásíte.
Vybrána jsem nebyla. Za pár týdnů bylo ale vypsáno dodatečné výběrové kolo a já se ho zúčastnila. Stalo se totiž to, co se děje už několik let: vybraní studenti si svůj zájem rozmysleli, náhradníci z různých důvodů odmítli a já jsem se nakonec v žebříčku posunula do výběru. Proto si myslím, že ti studenti VŠE, kteří mají vážný zájem o MBA na Bradley, mají obrovskou šanci. Mnoho lidí si jde pohovor jen vyzkoušet a když dojde na rozhodování o dalších dvou letech jejich života, ustoupí. Já neustoupila a dostala jsem se tak do Ameriky.
Z pocitů Ivony v Peorii
Vzhledem k tomu, že nás Čechů bylo v Peorii poskrovnu, byli jsme na sebe vzhledem k okolnostem poměrně odkázáni. A tak daleko od rodiny i rodné země, se zde za mého studia vytvořilo zvláštní klima a různé typy lidí chtě nechtě k sobě navzájem pocítili jakousi blízkost. Začal se rýsovat pojem Peorijské rodiny. Není nad to, když si můžete v klidu promluvit v češtině, nemusíte nikomu nic vysvětlovat a jste sami sebou. Těch pár lidí, kteří pocházejí ze stejné země, pro vás představuje ostrůvek kultury z malého srdce Evropy.
Další zážitky, rady a zkušenosti se dočtete v prosincovém vydání Studentského listu.
