Externisté do výuky přinášejí potřebné postřehy praxe a jejich
působení řeší personální problémy školy. Ne vždy se však kvalitní
pracovník lehko shání.
Externí vyučující mají na VŠE své místo, působí jich tu desítky a
fakulty jejich činnost vítají. Ale neplatí, že mít co nejvíce externistů
je pro ně prioritou. Vedení fakult usiluje spíše o dlouhodobější a
systematičtější spolupráci. „Otázka nestojí v kvantitě externí
výuky, ale v kvalitě, co zajímavého mohou externisté ve výuce
nabídnout,“ vyjadřuje se k působení externistů na Fakultě
podnikohospodářské (FPH) její děkan Jaromír Veber.
Není ovšem snadné kvalitního externistu najít. „U externího učitele
se musí sejít chuť učit, je nutné, aby to byl přední odborník v oblasti
odpovídající zaměření naší fakulty, který má studentům co sdělit. Je
třeba, aby měl potřebné pedagogické schopnosti, a pracovní vytížení mu
musí umožňovat věnovat se pravidelné výuce,“ vysvětluje děkan Fakulty
financí a účetnictví Petr Dvořák. S ním souhlasí i děkan Fakulty
managementu v Jindřichově Hradci Radim Jiroušek. Domnívá se, že
skutečně dobří externisté nepřicházejí, ale musí se vyhledávat a
těžce přesvědčovat. „ Je pravdou, že jsou i tací, kteří se sami
nabízejí – většinou jsou však nepoužitelní,“ dodává Jiroušek.
Naopak Jaromír Veber z FPH si myslí, že pro řadu externích pedagogů
znamená výuka na fakultě prestižní záležitost. Také děkanka Fakulty
mezinárodních vztahů Dana Zadražilová zaznamenala výrazně rostoucí
zájem o výuku ze strany externistů. „Je zřejmé, že mají zájem
o kontakt s intelektuálním potenciálem, který v našich studentech je,“
uvádí Zadražilová.
Místo kurzu jen přednáška
U externích pracovníků často bývají problémem omezené časové
možnosti. Místo pověření vedením celého kurzu pak mohou odpracovat pouze
jednu expertní přednášku v rámci toho, který přednáší interní
pedagog. Případně mají na starosti recenzi bakalářských a
diplomových prací.
Naproti tomu výhodou jejich působení na škole může být optimalizace
personálních zdrojů. „Výuka externistou je v některých případech
lacinější než výuka interním pracovníkem,“ vysvětluje vedoucí Katedry
informačních technologií na Fakultě informatiky a statistiky Jiří
Voříšek.
Externí pedagogové se také mohou ujmout výuky předmětů, které katedry
kapacitně nezvládají. Příkladem je Ladislav Zelinka, který na univerzitě
působí již od roku 1985. Během své kariéry se stal například
náměstkem ministra financí ČR, likvidátorem firmy Pragoinvest a doposud je
soudním znalcem v oboru účetnictví. „Tehdejší katedra účetnictví
prostě měla problémy s personálním obsazením míst asistentů, a tak
tento nedostatek vykrývala pomocí externistů. Ze začátku jsem to vnímal
jako pomoc kolegům ze školy, ale pak jsem si na pravidelnou výuku na VŠE
zvykl,“ vzpomíná Zelinka na počátky svého působení na univerzitě.
Absolventi mají šanci
V pozicích externích pracovníků se často ocitají absolventi, nebo je
vzájemná spolupráce navázána na základě osobních kontaktů
přednášejících. „Nelze pominout nemalý význam externistů zejména
z řad nedávných absolventů VŠE, kteří vstupují do výuky především
v celoškolských předmětech,“ říká rektor VŠE Richard Hindls.
Doplňuje, že v dnešní době přisuzuje zvláštní význam působení
pedagogů a odborníků ze zahraničí, ať už v běžných předmětech, či
v letních školách, cizojazyčných kurzech a podobně.
Z jakých oborů pak externí kantoři přicházejí, se odvíjí od fakulty
a kurzů, ve kterých působí. Velké množství jich pochází z podnikové
sféry, ale objevují se mezi nimi i členové neziskových organizací nebo
státní správy. „Běžně u nás přednáší ředitel jedné
z největších pražských nemocnic, top manažeři významných kulturních
organizací, poradenských firem nebo bank,“ uvádí děkan Veber.
S tématem externistů do jisté míry souvisela i otázka z ankety,
která mezi studenty probíhala na jaře tohoto roku. Ta zjišťovala, zda si
posluchači myslí, že do výuky na jejich oboru jsou v dostatečně zapojeni
odborníci z praxe. Kladně odpovědělo 54 procent dotázaných, 42 procent
záporně a na otázku neodpověděla 3 procenta studentů.
