Jak jsem se nestal skutečnou osobností
Názory, Zprávy ze školyV posledním listopadovém vydání Studentského listu se paní rektorka v rubrice „Jak to vidí…“ vyjádřila i ke kandidátům na funkci rektora a rovněž tak k senátu VŠE. Je skutečně obdivuhodné, jak si mezi nesčetnými zahraničními cestami našla chvíli svého drahocenného času a zhodnotila situaci na škole.
V posledním listopadovém vydání Studentského listu se paní rektorka v rubrice „Jak to vidí…“ vyjádřila i ke kandidátům na funkci rektora a rovněž tak k senátu VŠE. Je skutečně obdivuhodné, jak si mezi nesčetnými zahraničními cestami našla chvíli svého drahocenného času a zhodnotila situaci na škole. Nově zvolenému kandidátovi na funkci rektora VŠE popřála, aby akademický senát školy byl veden skutečnou osobností. Zřejmě tím měla na mysli osobnost, která by se spolupodílela nebo alespoň tolerovala její chaotický způsob řízení VŠE. Toto tvrzení je možno doložit několika málo vybranými aktivitami:
– Krizi na Fakultě národohospodářské, která znamenala odchod známých pedagogů Žáka, Straky, Helíska a dalších, a na jejímž vzniku se paní rektorka sama svou nerozhodností podílela, řešila tak, že požádala o svolání mimořádného zasedání senátu. Na jeho zasedání požadovala, ať senát vyřeší vzniklou situaci, aniž předložila jakékoli představy o řešení. Totéž zopakovala ve svém neslavném vystoupení v TV Nova.
– Z náhlého, snad „božího vnuknutí“ předložila senátu projekt na zavedení ECTS na VŠE. To vedlo k obrovskému vzedmutí rivality mezi fakultami, neboť tento záměr nebyl v žádném dlouhodobém rozvojovém plánu jejího funkčního období obsažen a fakulty nebyly na náhlou neočekávanou změnu připraveny. Senátu předložila návrh Studijního a zkušebního řádu v plánu E, který obsahoval 320 jak formálních, tak i věcných nedostatků, pro které jej ministerstvo školství vrátilo ke zpětnému přepracování.
– Senát několikrát upozornil (i ve svých usneseních) paní rektorku, že její komunikace se senátem zdaleka není optimální a rozhodně vyžaduje změnu co do obsahu i formy.
A mohl bych pokračovat dále. Předpokládám, že se mi tímto byť krátkým výčtem podařilo podat plastický obraz o způsobech řízení VŠE paní rektorkou. Senát sehrál v průběhu několika vážných situací výrazně pozitivní roli a představoval mnohdy poslední záchranný pás. Na tom nic nezmění ani fakt, že v jeho čele nestála, v pojetí paní rektorky, skutečná osobnost.
Praha 25. 11. 2005