Jak zabránit tomu, abychom se učili stále dokola totéž

19. 1. 2011 | | Názory

Volnost a samostatnost k VŠE patří. Každý si může rozhodnout, kdy a
v jakém pořadí potřebné předměty vystuduje. Jak však stárnu,
začínám vidět klady i na systému pevného rozvrhu a prerekvizit, tedy
kurzů, které musíte absolvovat, pokud si chcete zapsat nějaké další.

Na organizaci volného času i celého studia je tento systém mnohem
náročnější. K tomu, který jsem na jiné škole zažila, mám spoust
výhrad. Pokud se však nastaví rozumně, pouze v nejdůležitějších
případech a nepovede se do extrému, může být užitečný. Třeba v tom,
že se nebudete za tříleté studium pětkrát učit tutéž věc, zatím co na
hlubší či praktické informace nedojde vůbec.

Před půl rokem jsem na ekonomce dokončila studium mezinárodního obchodu.
Evropské instituce znám od A do Z a zpátky. Mezinárodní organizace a
členské státy bych vyjmenovala, i kdybyste mne vzbudili ve čtyři ráno.
Stejně tak vývoj ekonomických teorií. Bohužel jsme se vždy
v merkantelismu a Adamu Smithovi pitvali natolik, že k proudům dvacátého
století, jejich dopadu na světovou ekonomiku a politiku, či projevům
v současnosti jsme se dostali velmi spoře.

Kolik absolventů oboru Mezinárodní obchod tedy ví, kdo ze slavných
ekonomů, často držitelů Nobelovy ceny, se ke kterému směru hlásí?
Vyznáme se v tom, co se dělo po druhé světové válce? Nejen v oblasti
ekonomiky, ale ve světě obecně. Víme, jakou roli hrála EU v balkánských
konfliktech devadesátých let? Zamyslet se nad tím, jakou váhu hraje Evropa
ve světě dnes. Co Čína. Vztah Evropy a USA. Smýšlení Evropanů
o Evropě. Smýšlení zbytku světa o Evropě. Samozřejmě, ne všechny
informace lze získat ve škole. Sledovat doplňkovou literaturu a zajímat se
o světové dění by měla být standardní součást studia. Od vysoké
školy ale čekám prostor k diskusi, vysvětlení souvislostí, které na
webových stránkách všech možných organizací nenajdu, inspirativní
prostředí, které nabídne podněty k reakci. Možná namítnete, že student
mezinárodního obchodu nepotřebuje primárně rozumět světu, ale kupním
smlouvám, clům a jiným záležitostem spojeným s obchodováním. Ani
zaměstnanec mezinárodní firmy ale nemůže být odborník na baterky, který
se jakž takž vyzná ve svém písečku a zbytek bude plynout okolo něj.
Všechny profese v oblasti mezinárodních vztahů vyžadují znalost moderní
historie, vývoje zahraniční politiky a ekonomiky, kulturních specifik
jednotlivých společenství, k tomu, abychom byli s to pochopit aktuální
dění. Kde ale na tyto informace chodit, jsou-li všechny mezinárodně
orientované předměty postavené na opakování základních teorií bez
vyzkoušení jejich interpretace na konkrétní problémy!

Že se i tato část výuky může vejít do osnov, jsem se při svém
studiu na druhé fakultě přesvědčila zhruba ve třech předmětech. Ve
všech případech volitelných. A pak v rámci zahraničního studia
v Litvě. O roli EU v posledních dvaceti letech a o konfliktech v nových
členských a kandidátských zemích tu vyučuje profesor, který se všech
možných konferencí a jednání zúčastnil. Instituce a země, o nichž
vykládá, navštívil. Student se tak dozví více než při denním
listování Mladou Frontou. Navíc od člověka, jehož znalostem důvěřuje,
neboť je patrné, že toho četl více než jedinou učebnici, kterou sám
napsal. A hlavně a na prvním místě! Koncepce výuky. Neztrácí se hodiny
času tím, co patří do všeobecného přehledu, co je nezbytné znát, ale
z čeho by se podle mne neměla udělat jediná náplň výuky. Znalost WTO,
NATO, orgánů EU, historie evropské integrace a povědomí o regionálních
uskupeních má být samozřejmostí.

Vracím se tedy k původní myšlence. Pokud by pro zápis do předmětů B,
C nebo D platila podmínka absolvovat předmět A, znamenalo by to pro studenty,
že se na těchto kurzech budou učit cokoliv, ne pouze znova a dokola to, co
už slyšeli a mají znát. V případě studentů mezinárodního obchodu, co
je to Evropská komise, jak zní princip absolutních výhod nebo Maastrichtská
kritéria.

Mohlo by tě zajímat: