Postavit studentské centrum za několik desítek milionů korun je jedna věc, beze sporu chvályhodná. Zajistit jeho provoz je věc další. Centrum kolejí Jarov je toho důkazem. Zrekonstruovat ho do současné luxusní podoby stálo školu majlant, vybavit ho nad poměry kvalitními počítači také nebylo zadarmo. Co je to ale většině studentů platné, když se za posledním zaměstnancem studovny zaklapnou dveře v pět odpoledne?
Postavit studentské centrum za několik desítek milionů korun je jedna věc, beze sporu chvályhodná. Zajistit jeho provoz je věc další. Centrum kolejí Jarov je toho důkazem. Zrekonstruovat ho do současné luxusní podoby stálo školu majlant, vybavit ho nad poměry kvalitními počítači také nebylo zadarmo. Co je to ale většině studentů platné, když se za posledním zaměstnancem studovny zaklapnou dveře v pět odpoledne?
Učebna by měla být otevřená denně od 9 do 22 hodin, včetně sobot a nedělí, oznámil před znovuotevřením jarovského komplexu ředitel Správy účelových zařízení Drahoslav Zerzáň a zároveň si postěžoval, že před rekonstrukcí měla studovna vytíženost tak 30 procent maximálně. Jaká je situace dnes, půl roku po otevření? Škola nebyla za celou dobu schopná personálně zajistit provoz centra a tak se celá hi-tech studovna otevírá v deset ráno a zavírá v pět odpoledne. O sobotách a nedělích se studentům může jen zdát. Sto sedmdesát nadupaných počítačů s „elcédéčky“ a „dévédéčky“ tak většinou zahálí a studenti, kteří se na kolej obvykle vracejí právě až v podvečerních hodinách, si je mohou užívat nanejvýš přes zavřené okno.
Kde je tedy problém? Nejsou peníze! Tahle větička je slyšet ze všech stran. SÚZ nemá na chod studovny vliv, provozuje ho Výpočetní centrum. To svaluje vinu zase na „vyšší místa“, která mu na provoz dávají málo. A vyšší místa se zase odvolávají na schválený rozpočet, ve kterém se s dalšími zaměstnanci jaksi nepočítalo. Asi si někdo prostě nevšiml, že se na Jarově brzy vyloupne zbrusu nová studovna, kterou bude třeba mimo jiné i občas otevřít pro studenty. Nebo mu to bylo prostě jedno. Nejdůležitější zřejmě bylo vyčerpat přidělenou dotaci a aby se nemuselo nic vracet, nakoupit do studovny i některé zbytečné doplňky, které stejně stěží někdo využije. Škoda tedy, že se v rámci investiční dotace nedali nakoupit třeba nějací roboti, kteří by nákladné neinvestiční zaměstnance dokázali kvalitně zastat.
Jak to ale vypadá, lepší časy jsou v dohlednu. Výpočetní centrum již zaměstnalo další osobu, která má nepříjemnou situaci na Jarově spasit. Tato osoba je prý nemocná, ale až se uzdraví, to teprve uvidíme. Možná bychom se díky ní konečně mohli dočkat toho, co je na jiných vysokých školách běžné, tedy nepřetržitých otevíracích hodin včetně sobot a nedělí. A ve studovně se pak budeme hromadně modlit, aby tato (či jiná) osoba obsluhující nikdy neochořela. Například kvalita semestrálních a diplomových prací studentů z Jarova bude totiž do značné míry přímo úměrná zdravotnímu stavu tamního personálu.
