Slovo jazyk je každý den vyřčeno nesčetněkrát a zazní snad
v milionech uší. Proč se tedy toto prodiskutované téma řeší zas a
znovu? Není to náhodou tím, že se za drobným slůvkem skrývá hned
několik významů?
V první řadě tu existuje jazyk ve smyslu dorozumívacího prostředku.
Těch je na světě zhruba dva tisíce sedm set a spolu s různými dialekty
dokonce sedm tisíc. K tomu musím připočítat i znakový jazyk nebo řeč
zvířat, ačkoliv skřeky ostatních tvorů, žijících na této planetě,
člověku neřeknou zpravidla nic. Orgán chuti, nacházející se v dutině
ústní, také nese přízvisko jazyk. Jeho průměrná délka činí deset
centimetrů a často bývá označován jako nejsilnější sval v lidském
těle. Ve školních lavicích je téměř na denním pořádku předhánění,
kdo dosáhne špičkou svého jazyku na bradu. Nebo lze rozebírat, komu se
přilepil k zábradlí při ověřování, zda je scéna z Obecné školy
pravdivá.
Opět se sluší zmínit i zvířata. Žába, snažící se chytit mouchu
svými nemotornými packami, by se brzy stala vegetariánkou a kočka se mléka
ze skleničky také nenapije. Ovšem pozor, tato část těla není pouze
pomůckou pro přijímání potravy, ale také uznávanou lahůdkou. Přestože
právě vám už jen ta představa obrací žaludek, někteří si na jazyku
náramně pochutnají.
Počítali jste už někdy, kolik jazyků se skrývá ve vašem botníku?
Člověk nemusí být právě vášnivý sběratel bot, a přesto ho ta cifra
překvapí. Je tu také jeden ostrý jazyk, který se proslavil svou
houževnatostí. Tchýnin. Jinak také tenura či Sansevieria trifasciata,
která pochází z Afriky, ale spousta tchýní ji pěstuje za oknem
v květináči.
S dalším druhem jazyku se pojí trocha nebezpečí, adrenalin v krvi,
vítr a sníh. Někomu sněhové jazyky nahánějí hrůzu. Jiní naopak celou
zimu netrpělivě sledují předpověď počasí a čekají na kalamitu, která
by jim umožnila užít si této zábavy. Dále musím pro „ajťáky“
zmínit programovací jazyk a pro milovníky čokolády lahodné kočičí
jazýčky.
Jazyky se učíme, projíždíme, vyplazujeme, jíme, zaléváme,
přesazujeme, vytahujeme a srovnáváme, umíme i neumíme a v tomto výčtu
bychom mohli pokračovat, dokud by nám jazyk únavou neplandal u země. Od
rána do večera zažíváme jednu velkou jazykovou smršť, proto není divu,
že se o nich vždy mluvilo, mluví a mluvit bude.
