Dnešní společnost je ohledně otázky globálního oteplování rozdělena na dva tábory. První fakticky jakoukoliv změnu teplot popírá, ten druhý před ním varuje. Víte, vždycky si říkám, že pokud člověk prosazuje nějaký názor a to jakýkoliv, tak by se měl držet faktů. V této souvislosti bych se rád držel reality, která se neodehrává někde ve Středozemním moři, či na Antarktidě, ale u nás, v České republice.
Už od útlého dětství jsem byl vychováván k lásce a respektu k přírodě. Venku jsem trávil většinu volného času a o víkendech jsem vždy jezdil se svými rodiči na výlety. Tento pozitivní vztah k přírodě u mě vytrval, ba co víc, prohloubil se. Pamatuji si, že jsem v dětství rok, co rok hrával s kamarády hokej na zamrzlém rybníku. Místní chlapi vysekávali díry do ledu, aby měly ryby dostatečné množství kyslíku a hory byly zasypány tuny sněhu. Zkrátka zima jako řemen. V létě bylo u nás v potoku tolik vody, že přetékala z koryta, pstruzi a jiné sladkovodní ryby se jen hemžily v potůčku, dokonce si pamatuji na ledňáčky. Navíc byl dostatek srážek, což mělo za následek, že jsme v létě chodili často na houby. Jenže tyto doby zmizely jako pára nad hrncem. Poslední čtyři roky zaznamenávám razantní změny. I ty mě vedly k tomu, abych se o svůj názozor podělili v tomto článku.
A hned se nabízí otázka – je chyba ve společnosti?
Podle mě nastal zlom v roce 2012. Od té doby, ať se nám to libí, či nikoliv, jsou změny evidentní, a to i u nás. Vlekaři postrádají sníh, s příchodem jara umrzá úroda, a aby toho nebylo málo je celá střední Evropa sužována tropickými vedry, které samozřejmě zaměstnávají nejvíce naše zemědělce. Z českých řek mizí vodní živočichové, včely v obrovském měřítku hynou a odborníci varují, že se z české krajiny ztrácí genetická pestrost. Já už dávno nehraji hokej s kamarády na zamrzlém rybníku a když je zima, tak se modlím, ať je alespoň nějaký prašan na sněhuláka.
Myslím si ale, že by bylo velice hloupé, na někoho ukazovat prstem. Mé environmentální, sociální a ekonomické znalosti nejsou v žádném případě na úrovni vědce a jakožto „pouhý“ student Vysoké školy ekonomické bych se měl držet při zemi. Co však doporučuji všem z vás, kteří ještě nemají v této problematice jasno – je nadhled nad situací. Projděte se do přírody a zkuste napočítat na prstech jedné ruky kolik spatříte živočichů. Zeptejte se místních, zda doopravdy pociťují změny na vlastní kůži. Těch možností je celá řada. Hlavně se zajímejte.
V této souvislosti bych rád doporučil dokument od National Geographic – Before the Flood, který režíroval Fisher Stevens. Tento dokument se zabývá právě environmentální situací ve světě. Ústřední postavou je oscarový herec Leonardo DiCaprio, který je v reálném životě poslem míru při OSN. Podle mého názoru je dokument objektivní a zanese vás do míst po celém světě – i do Bílého domu. Ale každý si samozřejmě po jeho shlédnutí na problematiku globálního oteplování udělejte vlastní názor.
