Jsem přesvědčen, že většina studentů na VŠE moc dobře ví, že ve zdravé menze se platí daleko víc, než v menze běžné. Ryby, kuskusy, tofu, hummus, tortilly a další podobná jídla jsou na denním pořádku. Ten kdo se chce stravovat takzvaně „zdravě“, pravděpodobně chodí na správné místo. Jak je ale možné, že já, vesnický hoch z farmy, tam chodím také? Možná proto, že to s těmi cenami zas tak špatné není…
Příběh začíná prvním měsícem na vysoké škole, kdy jsem se přestěhoval do Prahy a zjistil, že i rohlík v Albertu je dražší než v mém „vesnickém“ Albertu. Základy ekonomie mě totiž ještě v tuto chvíli minuly, takže to, že Praha je na jiné životní úrovni a potřebuju daleko větší kapitál, mi nedošlo. První měsíc jsem se tedy začal velmi uskromňovat a hospodařil úplně jinak.
Začal jsem chodit na obědy do menzy běžné, jelikož oběd tady je cenově dostupný a ve srovnání se školními jídelnami na základních a středních školách i poměrně dobrý. Žádný šlágr, to je jasné, ale furt dobré. Na obědech jsem se většinou nudil, tak jsem si četl všechno možné, co mi přišlo do rukou. Po zajímavém čtení o státní podpoře jídel na vysokých školách jsem se ale dozvěděl jednu věc. V salátovém baru ve zdravé menze máte na talíř sto gramů salátu hrazeno státem.
Menza jako státní charita
Vím, taky jsem tomu vůbec nerozuměl. Stát vám dvě jídla denně dotuje a jestli to budou dva obědy, nebo oběd a bageta, oběd a večeře, to je na vás. Co jsem ale nevěděl je, že salátový bar to má úplně stejně s menší výjimkou. Pokud hodíte na jeden talíř salát o sto gramech a na druhý talíř to samé a poté to půjdete k pokladně zvážit, neutratíte ani cent.
Oběd to nenahradí, ale s polévkou z běžné menzy a pečivem si myslím, že na dietní oběd máte vystaráno. Zajděte si proto někdy na VŠE zdarma na švédský raut do zdravé menzy. Dvě stě gramů je dobrá svačinka vždycky. Ale ano, uznávám, vypadáte s těmi naplněnými talíři jak socky, na druhou stranu když nemáte u sebe cash, ve zdravé menze máte státní charitu vždycky.
ČTĚTE TAKÉ:
