Objasnění pravděpodobnostních základů ekonometrie a analýza
simultánních ekonomických struktur vynesly Nobelovu cenu za ekonomii
norskému rodákovi.
Teorie investice, teorie hospodářského rozvoje, položení základů
ekonometrie. Ekonom ze země polární záře Trygve Magnus Haavelmo zasvětil
svůj život nejen pravděpodobnostnímu přístupu v ekonometrii; vědy,
která aplikuje metody matematické statistiky na ekonomická data s cílem
ověřit vědecké teorie. Za objasnění pravděpodobnostních základů
ekonometrie a za analýzu simultánních ekonomických struktur byl v roce
1989 oceněn Nobelovou cenou za ekonomii. Před Vánoci 1911 se v norském
Shedsmu narodil Trygve Haavelmo. Byl velmi inteligentní, neboť vystudoval
University of Oslo a v roce 1939 dostal Fulbrightovo stipendium, s pomocí
něhož odjel sbírat poznatky do Spojených států amerických. Zde nalezl
útočiště před válečným běsněním v Evropě. Po skončení války se
vrátil na svou alma mater do Osla, kde se stal profesorem a působil zde až do
své smrti v roce 1999.
Přelom v karieře Svou disertační práci obhajoval na
Harvardu v roce 1941. V jeho kariéře představovala výrazný přelom,
protože okamžitě získala široké uznání mezi předními ekonomy. Kořeny
jeho výzkumu lze najít ve třicátých letech minulého století, kdy vznikl
požadavek na empirické testování ekonomických teorií. S tím se však
vyskytly i problémy metodologického charakteru. Jedním z nich byl problém
modelování ekonomických vztahů. Další záludností byla nemožnost
provádět v oboru ekonomie kontrolované experimenty a skutečnost, že
výsledky tržních procesů, které v realitě pozorujeme, jsou výsledkem
působení značného počtu vzájemně propojených faktorů. Právě ve své
disertační práci dokázal, že obě skupiny těchto problémů lze
úspěšně vyřešit. Klíčem k jejich vyřešení bylo formulování
ekonomických teorií na pravděpodobnostních základech, s jejichž pomocí
lze dospět k přesným závěrům o vztazích z náhodného vzorku
pozorování.
Chybná interpretace vztahů Metoda simultánního odhadu
byla dalším významným Haavelmovým přínosem. Umožňovala řešit druhý
z uvedených problémů, totiž vyhnout se chybné interpretaci jednotlivých
vztahů způsobené vzájemnou závislostí spolupůsobících faktorů. Teorie
investic a teorie hospodářského rozvoje rovněž nezůstaly pro norského
ekonoma neznámými. Haavelmo se ve svém výzkumu dále věnoval analýze
multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu, makroekonomického kolísání, teorii
cen a historii vývoje ekonomického myšlení. Měl rozhodující vliv na
ekonomii v Norsku nejen jako badatel, ale rovněž jako pedagog. Jeho studenti
mnohdy své první publikace vydali na základě zápisků z Haavelmových
přednášek na univerzitě. Jeden z otců zakladatelů ekonometrie zemřel
v nedožitých 80 letech.
